Listy č. 234
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Na shledanou v Augsburku
Němečtí a čeští studenti: Vítejte v Liberecké světnici vlasti v Augsburgu
Koncem října navštívili žáci druhé třídy a dva učitelé z Wittelsbašské základní školy v Augsburgu Libereckou světnici vlasti. Důvodem k této návštěvě bylo oživení kontaktů s Husovou základní školou, navázaných v červnu u příležitosti Česko-německých kulturní dnů v Liberci. Ty zahrnují i vzájemnou výměnu studentů obou škol. A proto měla návštěva světnice vlasti sloužit k tomu, aby se děti něco dozvěděly o Liberečanech, kteří se po vyhnání z domovského libereckého kraje, přidali k partnerství mezi Augsburgem a Libercem, pro zachování svých tradic a kultury.
Nezapomenutelná náhoda je, že tuto vybranou Husovu základní školu na Liebiegstraße/Husově ulici v Liberci, jsem dokonce navštěvoval od roku 1943 do dubna 1945, jako student střední školy. Tato informace od současného svědka také učinila prohlídku zajímavější pro ty malé.
A Liberecké kašně v Augsburgu je ke cti, že je v blízkosti škola, aby si studenti mohli vzpomenout na kašnu v Liberci.
V polovině listopadu přišli na řadu žáci třetí třídy z Wittelsbašské základní školy. A vedení školy nabízím, aby i čeští žáci, při své návštěvě v Augsburku na jaře, navštívili Libereckou světnici vlasti.
Rudolf Simm, Sedetendeutsche Zeitung, č. 1-2, 12.1.2018, str. 12
Co by studenti nejen z Liberce měli znát?
Ve 30. letech 20. století byl Liberec henleinovským městem. Strejda K. Henlein, ve dne verbálně byl dosti dlouho loajální k Československu, v noci však kul pikle s německými nacisty proti Československu.
Z libereckého henleinovského prostředí se zrodilo i dílo tzv. Herglovo memorandum. Spatřilo světlo světa někdy v druhé polovině 30. let. Jeho autorem byl dr. Hergel, liberecký právník, kterému ležel na srdci osud tzv. sudetských Němců. Ale nejen to. Ve svých myšlenkách šel ještě dále. Memorandum jasně říká, že nejde jen o pohraničí a jeho připojení k Říši, ale i o celý český prostor. Dojde k boji o něj. Němci zvítězí. Ale nebudeme dále parafrázovat velké dílo „slavného“ Liberečana, výstižněji uvedeného jako Čechožrouta. Lépe je si přečíst výňatky z něj. Platí jen to, co je dále uvedeno.
„Memorandum Hergl obsahuje především následující teze:
a) Velkoněmecko-české řešení stejně jako sudetoněmecko-české se musí uskutečnit „zásadně a hlavně pod vedením Říše jako ztělesnění velkoněmecké sjednocovací vůle a my, sudetští Němci, tím konec konců na život a na smrt závisíme na její síle a politice“ a konec konců „na Vůdci“. I když nelze vůli sudetských Němců opomíjet, nejsou komponentem určujícím. 5)
b) Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“6) Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“
c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“ 7)
d) Ponechme stranou Herglovo ujišťování, že Němci nejsou schopni žádného masakru, zatímco „husitští Češi“ ano a ponechme úsudek o tom čtenáři. Věcně důležitá je však další teze „české otázky“ tj. řešení pomocí války, a to války vyhlazovací, kterou nabízejí soudobé prostředky vojenské techniky, umožňující vést danou válku právě jako válku vyhlazovací, v níž utrpí sice obě strany, v níž však „jedinou otázkou zůstane, kdo zde rychleji a účinněji předejde druhého.“8)
„Memorandum Hergl“ posléze vyhlašuje, že čas k řešení nazrává.
Názory v něm obsažené mohou být označeny za extrémistické a snad v SdP původně v takové pozici i byly. Podstatné však je, že se – ať už ze znalosti memoranda (které Hergl zřejmě dal SD, jejímž agentem se stal) nebo jinou cestou – do sudetoněmecké „völkisch“ politiky a jejích cílů postupně prosazovalo a prosadí právě takové řešení „české otázky“
První takové a nemalé prvky lze spatřovat v obsahu Henleinova memoranda Hitlerovi z 19. listopadu 1937. Shodu s „memorandem Hergl“ představuje již teze, že „srozumění mezi Němci a Čechy je v Československu prakticky nemožné“. Druhou je vývod, že řešení tohoto vztahu je možné „jen Říší“ a že proto bude politika SdP uvedena do souladu „s politikou říše a jejími faktory“. K tomu se jaksi stranou připojuje omluva za to, že předtím musela SdP, aby mohla legálně existoval v československém demokratickém systému, navenek jako by požadovat jen autonomii v rámci ČSR, a to přesto, že si její vedení prý nepřálo nic jiného než začlenění do Říše. Americký autor R. Smelser to správně vykládá tak, že SdP nyní jde nejen o pohraničí, ale o začlenění celého českomoravského prostoru do Říše (což je vlastně jako by třetí přitakání „Herglovi“, ať už vědomé nebo nevědomé).9)“
Z článku „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce, autor PhDr. Václav Kural, CSc.,-red. ČNL
Sudetští Němci pozorně sledují kroky vlády Kurz-Strache
"Rakousko", bylo slyšet koncem roku v Německu stále častěji, "máte to lepší!". Ve Vídni vládne od 18. prosince 2017 koalice Rakouské lidové strany (ÖVP) a Svobodné strany Rakouska (FPÖ) - poprvé od února 2000, v Berlíně dochází k pomalému pokroku ve formování vlády s čím dál větším zpožděním. Kancléřem rakouské vlády je Sebastian Kurz (ÖVP) a vicekancléřem Heinz Christian Strache - předseda FPÖ.
Jako politik s rodovými kořeny v severočeském Liberci byl Strache vždy otevřen řešení sudetoněmecké otázky. Mnoho čtenářů si bude pamatovat, že současný vicekancléř poskytl „Sudetenpost“ svůj názor už v roce celostátních voleb – 2006: Benešovy dekrety jsou od základů v rozporu s Evropským společenstvím hodnot a ostudou EU je, že jsou stále platné. "Češi a Slováci jsou liknaví a jsou naléhavě vyzýváni, aby konečně prohlásili, že tato právní ustanovení jsou neplatná", řekl Strache. Pro něj je genocida "nesporně nepromlčitelná". A politik strany Svobodných se jasně postavil za sudetoněmecké restituční nároky vůči Praze. Od roku 2006 se v této věci dělo málo nebo nic, co by uspokojilo vysídlené osoby. Strachovy upomínky, opakované několikrát, jsou proto také aktuální v roce 2018.
Ve vládním programu je jen sedm řádků, s nimiž vídeňští koaliční partneři přijali novou iniciativu v Jižním Tyrolsku, jejíž šance na realizaci sledují se zájmem sudetští Němci. Na straně 33, pod názvem „Dvojí občanství znovu promyslet“, je uváděno,„předpokládá se“, že jihotyrolskému etniku s mateřskou němčinou a jihotyrolštinou bude kromě italského nabídnut také rakouský pas. V duchu evropské integrace. Pro tuto chvíli je to spíše vágní formulace, komentovaly to bolzánské noviny „Dolomiten“ euforicky: „A týden před Štědrým dnem se blíží dlouhodobé přání jižního Tyrolska ke splnění. Naproti tomu v Římě to považovali za urážku. „Iniciativa nové koaliční vlády ve Vídni by mohla oživit autonomní aspirace Jižního Tyrolska ", říká italské ministerstvo zahraničí. Jihotyrolská lidová strana (SVP) usilovala o zmírnění těchto obav, zřejmě kvůli italské volební kampani, poukazujíce na „evropskou orientaci" této iniciativy.
Nabízený dvojí pas by nezměnil politický status Jižního Tyrolska. Rozhodnutí pro přijetí druhého pasu by bylo čistě osobní záležitostí, bez jakéhokoli politického významu, citovaly noviny "Dolomiten" právní experty. Politici FPÖ ve Vídni jsou přesvědčeni, že dvojí pas by mohl být zaveden v roce 2018.
Sudetenpost, 11.1.2018, str. 3
Sebeurčení pro celou Evropu! 100 let po roce 1918
Bernd Posselt mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny
Právě dne 8. ledna to bylo sto let, kdy Woodrow Wilson vyhlásil svých slavných „Čtrnáct bodů amerického prezidenta“, které měly sloužit jako vodítko při práci na novém uspořádání Evropy po První světové válce, která ještě zuřila na všech frontách. Zejména body 9 a 10, vzhledem k nadnárodní habsburské monarchii, domovu, který patřil po celá staletí sudetským Němcům v Čechách, na Moravě a v rakouském Slezsku.
Bod 9 hovoří o „úpravě italských hranic podle národního principu“, což bylo později v Pařížské smlouvě 1919 převráceno v tom smyslu, že slovansky mluvící části Istrie a Dalmácie se dostaly pod nadvládu Říma a vítězné mocnosti přesunuly dělicí čáru mezi německým Rakouskem a Itálií od jazykové hranice v Salurner Klause dále na sever, na Brenner, údajně kvůli strategické potřebě.
V bodě 10 Wilson souhlasil s udělením rakousko-uherským příslušníkům "svobody samostatného národního rozvoje" - což v žádném případě automaticky neznamenalo zničení císařského státu.
V tomto smyslu byl vyhlášen 16. října 1918 tzv. Národní manifest posledního rakouského císaře Karla. Mladý vládce, otec velkého Evropana Otty von Habsburga, blahořečený dne 3. října 2004 papežem Janem Pavlem II., prohlásil: „Od chvíle, kdy jsem nastoupil na trůn, je mou stálou snahou dosáhnout všemi mými národy požadovaný mír, stejně jako razit pro národy Rakouska cestu, na které budou moci využít sílu svého národa, na příznivý vývoj a úspěšný duchovní a ekonomický vzestup, bez překážek a třenic. Strašný boj přesto brání mírovým snahám ...“ Podle vůle svých národů se Rakousko mělo stát federálním státem.
Na jedné straně to byl jasný závazek k míru, demokracii a sebeurčení. Na druhou stranu ale velký synovec císaře Františka Josefa také věděl o nemožnosti elegantně rozdělit habsburskou monarchii na suverénní národní státy, bez násilné smíšené struktury osídlení. Tak, jak to bylo později provedeno nespravedlivým určením hranic a konečně vyhnáním. Věděl, že pouze stav svobodných národů a etnických skupin, které budou uplatňovat své právo na sebeurčení společně, aby se zabránilo nové nespravedlnosti, a také chránit Podunají, by mohlo dojít k politicko-mocenskému vakuu, které by sousední velmoci by zaplnily.
Jak předvídavé to bylo, se ukázalo až po Karlově předčasné smrti, dne 1. dubna 1922 ve vyhnanství na portugalském ostrově Madeira v Atlantiku. Když nejprve nacistické Německo, pak komunistické Sovětské Rusko, obsadily prázdné místo v srdci Evropy - s dopadem až do pádu Železné opony na Panevropském pikniku 19. srpna 1989 na rakousko-maďarské hranici.
Ideje císaře, vyhlášené dne 16. října 1918, jen několik dní před pádem monarchie, už nemohly osud střední Evropy otočit. Manifest je kritizován jako „příliš pozdní.“ Ale Karel měl už před rokem 1914, jako tajný spolupracovník svého v Sarajevu zavražděného strýce Františka Ferdinanda, své federalistické představy na uspořádání mezi národy a etnickými skupinami. Chtěl je realizovat bezprostředně po smrti císaře Františka Josefa 21. listopadu 1916, jak plánoval ve svém mírovém plánu na ukončení První světové války. Přes překážky, které se vyskytly v domácí politice a u německého spojence, byly o tom od té doby publikovány četné historické práce.
Navzdory vývoji osudného roku 1918 jsou mimořádně poučné: Pokud národy v relativně těsném středoevropském prostoru zaměří svá sebeurčení proti sobě, promrhají nakonec svou svobodu. Proto se dnes Evropě daří dobře směřovat nikoli k nacionalistickému rozhraničování, stejně jako to dělaly vítězné mocnosti První světové války v Pařížské smlouvě a jak to přehnal Adolf Hitler. Ale protože vytváří nadnárodní společenství, jakým je dnes Evropská unie, překonává separační tendence.
Na tomto historickém pozadí je správná politická cesta sudetoněmecké národnostní skupiny, která převzala tyto ideje po brutálním a nelegálním odsunu i do svého nového programového prohlášení z roku 2015, spojeném s úsilí o reformu stanov, aby v nich používaná slova byla srozumitelná i nezasvěceným. Společný nacionalismus, jak u českých, tak německých obyvatel v 19. a na počátku 20. století, vyhodil České země do povětří s tím výsledkem, že Češi prohráli na desítky let svou svobodu, a my, sudetští Němci, naši vlast. Dnes máme jedinečnou příležitost opět najít jeden druhého a spojit to, co se zdálo být nacionalismem, nacionálním socialismem, vyhnáním a komunismem nenahraditelně zničeno. Děláme to v duchu velkého sudetského Němce Hanse Schütze, který říkal, že nic už nebude tak, jak to bylo, a nic nemůže zůstat tak, jak to je.
Bez obnovení společenství mezi Čechy a sudetskými Němci a mezi Čechy a Němci (?) v srdci Evropy, bez spravedlivého mezinárodního řádu ve střední Evropě, bez silné a demokratické evropské federace, ve které národy uplatní společně své právo na sebeurčení, stejně jako bez kodifikovaného zákazu vyhánění, bez evropských práv národů a národnostních menšin, by se naše část světa rozbila nebezpečným způsobem, jak tomu bylo v dunajském prostoru před sto lety. Všude v Evropě se skrývají ještě větší síly a moci než tehdy, které by mohly kdykoli proniknout do tohoto vakua.
Proto je absurdní, když kritici tvrdí, že pro nás, sudetské Němce, nemůže být použito nic z toho, budeme-li trvat na evropské i světové realizaci základních lidských práv, na právu na vlast a právu národnostních menšin a sebeurčení, ve federativní a sjednocující formě. To je specifické pro osud náš a našich potomků. Čím více bude moci být přeshraniční spolupráce s českými lidmi rozvíjena, tím silnější budou její blahodárné účinky pro obě strany, protože jsme my, jakož i další generace, spojeni společnou láskou k vlasti a společnou kulturou. To je cíl naší domovské politické práce v pamětním roce 2018 a zejména 69. Sudetoněmeckého dne, od 18. do 20. května v Augsburgu, pod mottem „Kultura a vlast – základy míru“.
Dokonce i staří Egypťané byli toho názoru, že člověk se z historie neumí poučit. Díky moudrosti a tvrdé konstrukční práce naší starší generace, která byla vykonána v posledních 70 letech, zejména v oblasti sjednocování Evropy, nikdo neví, jak dlouho by to trvalo. Jedná se o historickou misi, v neposlední řadě naše etnické skupiny, aby usilovala sto let po První světové válce, aby naši potomci mohli najít správné závěry z války a vyhnání. Sudetendeutsche Zeitung, 12.1.2018, str. 1
Poznámka –red.: Na co B. Posselt zapomněl?
Nota W. Wilsona z 18.10.1918 rakousko-uherské vládě
18. října 1918 odevzdal prezident Wilson švédskému velvyslanci ve Washingtonu pro vídeňskou vládu tuto odpověď: Státní departement, dne 18. října 1918
„Pane!
Mám čest potvrditi příjem Vaší noty ze dne 7. t. m., v níž jste doručil presidentovi sdělení c. a k. vlády rakousko-uherské. Mám nyní rozkaz presidentův, abych Vás požádal, abyste byl tak laskav a prostřednictvím své vlády doručil c. a k. vládě tuto odpověď:
President považuje za svou povinnost vládě rakousko-uherské oznámiti, že se nemůže zabývati předloženým návrhem této vlády, protože od jeho poselství ze dne 8. ledna nastaly jisté události největšího významu, jež nutně změnily kompetenci a odpovědnost vlády Spojených států. Mezi 14 podmínkami, které president tehdy formuloval, byla tato: Národům Rakouska-Uherska, jejichž místo mezi národy si přejeme viděti chráněno a zajištěno, má býti zaručena nejsvobodnější možnost k autonomnímu vývoji.
Od té doby, co byla tato věta napsána a před kongresem Spojených států vyslovena, vláda Spojených států uznala, že mezi Čechoslováky a říší německou, jakož i rakousko-uherskou je stav válečný, že Československá Národní rada je de facto válčící vláda, která je vybavena náležitou autoritou říditi vojenské a politické věci Čechoslováků.
Uznala také nejdalekosáhlejší měrou spravedlnost národních snah Jihoslovanův o svobodu. President není již s to, aby uznal pouhou "autonomii" národů těchto za podklad pro mír, nýbrž je nucen trvati na tom, že ony, a nikoli on, mají býti soudci nad tím, které akce na straně vlády rakousko-uherské uspokojí aspirace a mínění národů o jejich právech a o určení jejich jakožto členy rodiny národů.
Přijměte, pane, opětné ujištění o mé hluboké úctě. Robert Lansing“
Z odpovědi Andrassyho, předsedy vlády rak.-uherské: „…klade si rakousko-uherská vláda za čest prohlásiti, že stejně jako s dřívějšími projevy pana prezidenta souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů. Poněvadž tedy Rakousko-Uhersko přijalo veškeré podmínky, na kterých učinil pan prezident závislým vstup do vyjednávání o příměří a míru, nepřekáží po názoru rakousko-uherské vlády již nic zahájení tohoto jednání. …“
Poznámka redakce ČNL: Samozřejmě i nadále B. Posselt setrvává v bludu, že tzv. sudetští Němci jsou národem, nikoliv pouhou národnostní menšinou, která nemá právo na sebeurčení. Nechají se vůbec kdy poučit?
Budoucnost bude napínavá
Ustavující zasedání sudetoněmecké rady
Od září má německý Bundestag nové členy. Vzhledem k tomu, že ze stran zastoupených v Bundestagu je polovina členů Sudetoněmecké rady (SR), mění se i složení pléna SR. V sobotu se konalo v Sudetoněmeckém domě v Mnichově zasedání SR.
Stejně jako u předsednictví EU, střídá se také předsednictví SR každých šest měsíců. V současné době předsedá Albrecht Schläger, člen Správní rady Česko-německého fondu budoucnosti, spolupředseda společenství Seliger-Gemeinde a místopředseda Svazu vyhnanců (BdV). Ten zahájil schůzi a přešel k úkolům SR – porozumění mezi národy - složení pléna - podle 15 členů sudetoněmeckého spolkového shromáždění zastupujících strany v Bundestagu - a litoval odchodu bývalých členů Evropského parlamentu, Bernda Fabritiuse a Klause Brähmiga.
V tuto sobotu probíhají v České republice prezidentské volby, nový český premiér Andrej Babiš z hnutí ANO by měl jen o několik dní později požádat o důvěru vládě, po dřívějším neúspěšném hlasování v parlamentu, a v Německu byly úspěšně dokončeny průzkumné rozhovory mezi CDU, CSU a SPD o velké koalici, vládní koalice je však stále pochybná.
Budoucnost bude napínavá a v důsledku toho stála Kristina Larischová, generální konzulka České republiky v Mnichově, na tenkém ledě, se svou přednáškou na téma „Česká republika po volbách“. „Oceňujeme podporu Kulturních cen, které sudetoněmecký landsmanšaft (SL) vysílá jako důležitý signál,“ začala diplomaticky. Jejich udělování se také konalo v návaznosti na plenární zasedání SR v Sudetoněmeckém domě. Odhadla také, že sudetoněmečtí krajané se více zajímají o Českou republiku než průměr.
V českých parlamentních volbách dne 21. října se zúčastnilo 61 procent voličů, kandidovalo 31 stran a hnutí, a 9 se jich dostalo do parlamentu. Stranické roztříštění země komplikuje vytvoření stabilní vlády. Hluboký pád ČSSD na 7,2 procenta a vzestup pravicové populistické Okamurovy strany na 10,6 procenta se rovná politickému zemětřesení. Volební vítěz ANO získal 78 z 200 mandátů, ale z mnoha důvodů má obtíž nalézt koaliční partnery. Současně se nově zvolené strany v parlamentu obávají nových voleb a ztráty svých mandátů. Prezident Miloš Zeman od počátku podporoval Babiše.
Vzhledem ke stávajícím prezidentským volbám Larischová předpověděla, že současný prezident Zeman pravděpodobně nezíská v prvním kole absolutní většinu a bude muset čelit volebnímu souboji.
Premiér Babiš, který dosud nebyl potvrzen Parlamentem, není nacionalistou, ale pragmatikem a přesvědčeným Evropanem, který řekl, že chce být v Evropě konstruktivní a aktivní. Kromě toho je program ANO široký a má co nabídnout všem.
Rok 2018 je památným rokem, ve kterém si připomínáme roky jako 1918 a 1948. Chci, aby v naší zemi nezačala žádná politická krize a Češi si mohli připomenout památný rok, uzavřela Larischová.
Bernd Posselt poděkoval generální konzulce za otevřená slova a dodal, že kritici procesu porozumění nyní triumfovali. Sudetští Němci již nemají na české straně partnera. Ale triumfovali marně, protože proces vzájemného porozumění byl navržen tak, aby byl nestranický. Začali jej před pěti lety tehdejší předseda vlády Petr Nečas a tehdejší ministr zahraničí kníže Karl Schwarzenberg. TOP 09 ho hnala dopředu a ODS mu nebránila. Totéž platí pro předchozí vládu pod vedením sociálního demokrata Bohuslava Sobotky - za druhé vlády v České republice, která měla úplné volební období. Posselt vyjádřil Sobotkovi poděkování za jeho přínos k porozumění. Navíc je možné, že předchozí vládní strany znovu vytvoří vládu, i když se změní většina. Posselt také zdůraznil, že Babiš není pravicový populista, a že v Evropském parlamentu je ANO součástí liberální skupiny. A pod místopředsedou ANO Petrem Vokřálem byl podporován brněnský „Pochod smíření“. „Měli bychom dát Babišovi šanci."
Na druhé straně - moc českého prezidenta je více mýtem než pravdou. Je také pravda, že čím stabilnější je vláda, tím méně musí rozhodovat prezident. Zemanův soupeř Jiří Drahoš je někdo, kdo polarizuje lidi.
Nejdříve se představili členové SR. Noví jsou Eckhard Pols, poslanec CDU, předseda skupiny vyhnanců, vysídlenců a německých menšin z unijní frakce, a jeho zástupce Silke Launertová, poslankyně CSU, Karl-Heinz Brunner, poslanec SPD, a Ulrich Lechte, poslanec FDP.
Hlavní tajemnice Christa Naaß nastínila historii Sudetoněmecké rady a jejích úkolů, činnost od posledního plenárního zasedání, kterou vždy dokumentují Sudetendeutsche Zeitung, a uvedla události a úkoly, které ji čekají. Naaß vzpomenula jednání v Mariánských Lázních v roce 2017 a ohlásila Mariánskolázeňské rozhovory v roce 2018, od 8. do 10. června, na téma: „1918-2018: stará Evropa - nová Evropa‚ Evropa a sebeurčení obyvatel“. Nakonec mluvila o nové výstavě Sudetoněmecké rady „Sudetští Němci: Jak pokračuje Verständigung/dorozuměni“, která byla vytvořena s českým partnerem – Antikomplexem - a brzy oslaví premiéru.
Volby potvrdily předsednictvo, hlavní sekretářku a finanční komisi.
O evropské občanské iniciativě Minority SafePack (Bezpečnostní balíček pro ochranu národnostních menšin) informoval Bernd Posselt. Sudetoněmecká rada přijala toto prohlášení:
„Etnické skupiny jsou stavebními kameny Evropy - podporujeme evropskou občanskou iniciativu Minority Safepack.
Každý sedmý evropský občan patří k národnostní menšině nebo mluví menšinovým jazykem. Díky evropské občanské iniciativě Minority Safepack budou členské státy EU požádány, aby zlepšily ochranu milionů Evropanů, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo jazykových menšin, posílily kulturní a jazykovou rozmanitost v Unii a právně ji zakotvily. Sudetoněmecká rada chápe obavy, a proto se zasazuje za pestrou Evropu národů a etnických skupin, států a regionů, v níž i menší národnosti budou požívat plných lidských a menšinových práv. Společné právo pro národnostní skupiny a menšiny je zásadním stavebním blokem pro evropský boj proti centralismu na jedné straně, a separatistickému nacionalismu na druhé straně.“
Zahajovací shromáždění Sudetoněmecké rady uzavřela hlavní tajemnice Naaß citací Marie von Ebner-Eschenbachové "Mír můžete mít pouze tehdy, pokud jej šíříte". Nadira Hurnaus, Sudetendeutsche Zeitung, 19.1.2018, str. 1
Karlova cena pro kardinála Christopha Schönborna
Nejvyšší ocenění sudetských Němců
Sudetoněmecká Evropská Karlova cena bude letos udělena na svatodušní sobotu, 19. května, v Augsburgu, vídeňskému arcibiskupu kardinálu Christophu Schönbornovi, který byl v roce 1945 se svou matkou a dvěma staršími bratry vyhnán z Litoměřicka v severních Čechách do Rakouska.
Předseda rakouské biskupské konference, který pochází z české větve šlechtického rodu, jež měl několik významných biskupů ve Svaté říši římské, vytvořil spolu s budoucím papežem Benediktem XVI. současný světový katechismus katolické církve a je jedním z nejvýznamnějších teologů současnosti. Dominikánský mnich studoval na Vysoké škole řádu v Bornheim-Walberbergu, ve Vídni a v Paříži, a později vyučoval dogmatiku na univerzitě ve Fribourgu ve Švýcarsku.
Bernd Posselt, mluvčí etnické skupiny a evropský politik CSU, zdůvodnil její udělení vídeňskému arcibiskupovi slovy: "Kardinál Schönborn se účastnil řady aktivit, spisů a kázání, které jsou velmi využívány pro evropskou integraci, mezinárodní porozumění a pro křesťanské obnovení naší evropské kultury. Jasnými slovy často odsoudil vyhnání a neohroženě propagoval mír a lidská práva, i když se setkával s předsudky a opozicí. Jsme hrdí na tohoto krajana, jehož otec, hrabě Hugo Damian Schönborn, vzdoroval nacistům, a jehož matka Eleonore se narodila jako baronka Doblhoff v Brně, který čestně a statečně zvládl klasický osud vyhnané rodiny."
Působivým symbolem mostu, kterým již časně k českému lidu a k české církvi Schönborn byl, je skutečnost, že jeho biskupské svěcení, dne 29. září 1991 v katedrále svatého Štěpána v Brně, vykonal biskup Vojtěch Cikrle.
Kardinál Schönborn nedávno, během návštěvy ve Vídni, potvrdil, jak těsně se soustředil na sudetoněmeckou etnickou skupinu. Při bohoslužbě pro vyhnance, ve Štěpánské katedrále ve Vídni 5. prosince 2015, říká: „Nemůže být dostatečně oceněno, za co vše církev vděčí víře vyhnanců.“ Jeho velmi agilní, 87 roků stará matka, napsala před několika lety ve svých pamětech s názvem "Život nemůže být naplánován (Das Leben läßt sich nicht planen)", šokující zkušenosti z jejich vyhnání: "Okolní muži se těšili více méně volnosti a mohli svou averzi k německy mluvící veřejnosti volně uplatňovat.“ Po měsíce „procházeli tito kluci kolem, jako divoké hordy v zemi, šířili strach a hrůzu, zesměšňovali lidi, také vydávali právu ... rodiny které tam žily po generace a svýma rukama obhospodařovaly zemi a byly nežádoucí ze dne na den jen proto, že jejichž mateřštinou byla němčina. Nikdy se tito ubozí malí lidé nedostali za svých životů dál než do Litoměřic, svého krajského města“. Hraběnka uzavírá „Vyhnání bylo kolektivní noční můrou".
Kardinál představil své vyhnání, jako velmi malého dítěte, ve svém projevu v Pasově v kontextu evropského sjednocení: „Mohu začít s tím, že jsem byl jako dítě přemístěn z mé české vlasti. Narodil jsem se ve válce a pak jsme byli po skončení války přesídleni. Vyrostl jsem v Evropě, která zná mír. Pro mě je tedy evropský projekt primárně mírový projekt.“ To jako dospělý, říkal kardinál při kázání, na Karlově instituci ve Frankfurt
tu nad Mohanem, o myšlence císařství a křesťanské víře. Ale pokud nezůstaneme pouze ve vzpomínkách, český spisovatel Karel Kraus shrnuje: "Před námi je skvělá budoucnost." Proto je potřeba živé křesťanství a není to náhoda, že „otcové zakladatelé dnešní Evropy – Schuman, Adenaur a De Gasperi – byli katolíci“. Podmínku dobré demokracie formuloval dobře známý německý ústavní právník, nemůžete ji zajistit sami, její první a poslední zárukou pro lidi je jejich svoboda, jejich absolutní důstojnost a od ní neoddělitelná odpovědnost.
Sudetoněmecká Evropská Karlova cena připomíná Karla IV., krále českého a císaře Svaté říše římské z rodu Lucemburků a je každoročně udělována na Sudetoněmecký den na ceremoniálu při Letnicích za „příspěvek k mezinárodnímu právnímu řádu ve střední Evropě.“
Sudetendeutsche Zeitung, 26.1.2018, str. 1, bez autora a značky
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 12. února 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail:vydavatel@seznam.cz