Listy č. 233

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

Postdemokratická společnost?

Strana ČSSD bývalého předsedy vlády Bohuslava Sobotky výrazně spadla v parlamentních volbách a nyní hledá směr dalšího rozvoje. Jiné strany mají také své problémy.

Část strany a veřejnosti kritizovala Sobotku, který v úterý dokončil svou poslední cestu do zahraničí, a ve středu byl pouhým prostým zástupcem oslabené sociální demokracie. Byl zvolen mnoha preferenčními hlasy, což ukazuje, že má mnoho následovníků, přinejmenším ve svém moravském volebním obvodu.

Okamžitě však proti němu vystoupili protivníci v rámci strany. Jiří Zimola, jeden z takzvaných rebelů, kteří chtěli svrhnout Sobotku pod vedením prezidenta Miloše Zemana v roce 2013, okamžitě volali po odepsání Sobotky jednou provždy. Proč Sobotka nevystoupí a neopustí politiku?, ptají se někteří členové agresivně. Nejnebezpečnější je však návrh Zimoly, aby sociální demokraté nyní podporovali Zemana v prezidentských volbách. Toho Zemana, který svým zásahem značně poškodil svou bývalou stranu. Sociální demokracie hodně ztratila, ale nyní jde o její přežití.

Noví poslanci

V Parlamentu probíhá rozdělení pracovních míst a pozic. Není jisté, jestli vše bude uděláno tento týden. Komunisté například navrhli svého poslance Zdeňka Ondráčka do Komise pro kontrolu bezpečnostních orgánů. On nicméně již několikrát vyvolal pozornost svou osobní historií. Jako důstojník zvláštní jednotky se podílel na brutálních policejních zásazích roku 1989, které stále nepovažuje za svou osobní chybu. Jeho strana, KSČM, nechce reagovat na pochybnosti ostatních politiků, včetně Andreje Babiše, a trvá na této nominaci. Fakt, že dr. Ondráček o této věci ví, je z hlediska jeho biografie pochopitelný. Má-li však Parlament být orgánem lidu v demokratickém státě, měli by poslanci alespoň mírně reflektovat historii. To je příliš mnoho pro komunisty. Ale přezdívka "Mlátička" Ondráčkovi u jeho protivníků zůstane.

Novináři jako nepřátelé

Nový poslanec Tomio Okamura, který minulý víkend uspořádal kongres své Strany přímé demokracie (SPD), také vyvolal silnou mediální reakci. Na stranickém kongresu také prezident republiky trval na tom, že v mnoha bodech, i když ne ve všech, sdílí stejný názor jako Okamura a jeho strana. Komentátoři hovoří o „posunu v názorech“ prezidenta. Už je diskutován Okamurův návrh - znárodnit veřejné mediální služby (již jsme o tom informovali). Nicméně budoucnost medií byla na sjezdu Okamurovy strany odhalena také v praxi, v celé své kráse. V letáku tam byly podrobné pokyny, kde se žurnalisté mohou zdržovat, že musí předem požádat o fotografování a odstranit všechny neregistrované fotografie. Také bylo zaznamenáno, že zdaleka nebyla akreditována všechna zainteresovaná média.

Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 15.12.2017, str. 2

Z rozhovoru s B. Posseltem

2. ledna 2018, Mnichov

„Věřím, že se dočkám dne, kdy nebudou existovat státní příslušnosti. Jen ta evropská,“ říká B. Posselt.

Označujete se za Středoevropana. Kde se cítíte nejlépe, kde jste doma?

Doma jsem v Čechách, ale také v Rakousku, kde se na rodila moje matka. Blízko mám i k Maďarsku, Chorvatsku a Slovinsku, odkud pocházeli moji předci. Nesmím zapomenout ani na Slovensko. Takže doma jsem vlastně na území bývalé monarchie a v Bavorsku.

Rusko je nečitelné...

Ano. Rusko podporuje extrémní křesťany a extrémní ateisty, extrémní muslimy, extrémní pravičáky i levičáky. A všichni mají stejné kritérium - jdou proti Evropě, proti EU. Pokud to dělají, pak je budou Rusové podporovat. Vždyť existují důkazy, že paní Le Penová dostala mnoho peněz z Ruska, shodou okolností z banky, která se jmenuje První česko-ruská banka. Rusko nechce sjednocenou Evropu. Nejsem antiruský, ale jsem Antiputin. Putin je člověk, který chce Evropu rozbít, zničit, aby mohl předvést svou dominanci. O tom jsem pevné přesvědčen.

V Česku se říká, že akce vyvolává reakci. Tedy Mnichov 1938 versus Benešovy dekrety...

Všechno má nějakou předehru a také dohru. Dějiny nejsou pískoviště, kde jedno dítě vezme druhému lopatku, ono si ji pak vezme zpátky, a ještě si dají po hlavách. Přestože to tak někdy v dějinách bylo. Ale otázka je, jestli reakce vůbec musí přijít. Myslím, že vyhnáni bylo následkem roku 1938. Stejně jako že rok 1938 byl následkem roku 1918 a ten zase následkem roku 1848. Proto se ptám, jestli to byl nutný a oprávněný následek. A na to říkám: Ne. Hitlerovy zločiny byly příčinou mnoha chyb, jež se staly, ale neopravňovaly k takovému vyhnání. Vyhnání nebylo oprávněné trestání Hitlerových zločinů a to, co udělali komunisté v roce 1948, také nebylo oprávněné. Kdyby neexistovaly takové zločiny nacionálniho socialismu a německého národa, k vyhnání nemuselo dojít. Nebylo nutné.

Měli by se Češi vzdát Benešových dekretů?

Udělalo by mi velkou radost, kdyby Benešovy dekrety nebyly v českých zákonech. Takový text se neslučuje s Evropou jedenadvacátého století. Stačilo by vzít jejich texty a položit je vedle sebe s dnešními evropskými smlouvami - ty rozpory uvidíme hned. Uvítal bych, kdyby dekrety byly odstraněny, ale vím, že to potřebuje diskusi a čas. A těší mě, že Češi jsou na tuto debatu připraveni. Ocenil jsem, jak mluvil Daniel Herman před dvěma roky na akci Sudeloněmeckého landsmanšaftu, jak následně vystoupili Pavel Bělobrádek a Bohuslav Sobotka. Nemluvím o dvou národech, ale o dvou jazykových skupinách - české a německé. U obou národů totiž existují jisté tendence k rozčilovaní, zmatku. Toho bychom se měli zbavit. Musíme o sobě více vědět, budoval vzájemnou důvěru a jednoho dne mladí lidé na obou stranách řeknou: „Co s těmi pitomými dekrety, vždyť je nikdo nepotřebuje.“

Takže žijete ve víře, že jednou přijde čas, kdy Česko Benešovy dekrety zruší?

Tím jsem si jist.

Výňatky z rozhovoru,

Vít Chalupa, Mnichov, časopis Týden, 2. ledna 2018, str. 54-58

Stopy německé historie

Srdečné pozvání na seminář v Bad Kissingenu

 Sudetoněmecký landsmanšaft a sudetskoněmecké vzdělávací místo a místo setkávání Heiligenhof zve na seminář "Stopy německé historie v České republice“ v Bad Kissingenu od 2. do 4. února. 

Zde je program:

pátek 2. února: do 18,0 hod. ubytování;

18:00 večeře; 19.00 Steffen Hörtler (Bad Kissingen)

a Hildegard Schuster (Mnichov):  Uvítání, představení, úvod do tématu, zkoumání očekávání;

20:20 Hroby v České republice – stav jejich soupisu ".

sobota 3. února:

9:00 Karel Halla (Cheb): "Česká archivní krajina. Sudetoněmecké kulturní dědictví se shromáždilo na internetu "

Stanislav Děd (Praha): Stopy německých dějin v České republice";

14:00 Martin Dzingel (Praha): "Péče o německé kulturní dědictví ";

16:05 Sebastian Weise (Halle): "Řešení rostoucího proslulého dědictví. Jaké příběhy vyprávějí náhrobky".

19:00 Profesor Ulf Broßmann (Mnichov) a Franz Longin (Stuttgart): "Úkoly Sudetoněmecké rady".

neděle 4. února:

9:00 hod. Yvonne Most (Halle): "Stopy minulosti, přístup mladších generací k historii a  komunikaci na sociálních médiích; 

11.30 h Steffen Hörtler (Bad Kistenen) a Hildegard Schusterová (Mnichov): hodnocení, závěrečná diskuze

12.00 oběd, následuje odjezd.

 Vedení semináře: Steffen Hörtler a Hildegard Schusterová

Sudetendeutsche Zeitung, 22.12.2017, str. 4, bez autora a značky

Náš šéfredaktor je 75 let mlád

Dr. Josef Weinmann uvádí v „Chebské biografické encyklopedii“, v dílu 3: Narozen v Karlových Varech – Bohaticích, dne 6. prosince 1942, „byl Gernot Facius zapojen do stovek příspěvků, zabývajících se německou, východní a vyhnaneckou politikou. Působil v letech 1976 až 2013 v celostátním deníku „Die Welt“ v Bonnu a Berlíně, i jako šéf zpravodajství, jako vedoucí oddělení výzkumu mínění, zástupce šéfredaktora a autor (tematika - náboženství a společnost). Od roku 1967 do roku 1972 byl redaktorem Hessischer Rundfunk ve Frankfurtu nad Mohanem. Gernot Facius byl jedním z iniciátorů a počátečních signatářů sudetoněmecko-české "Iniciativy usmíření 95". Potud dr. Weinmann.

Nyní pětasedmdesátník o sobě říká: „Německá a východní politika bylo a je moje velké životní téma“. Také souvisí se zadržením a internací otce po 8. květnu 1945, až do jara roku 1949, kdy mohl s rodinou Československo opustit. Z Chebu odešli pololegálně a částečně pěšky přes hranice, a to před založením Spolkové republiky Německo. Skupina byla zachycena americkou hlídkou a předána do Horních Franků k soudu. Po několika úzkostných hodinách ale byli propuštěni. V obci Hornohesenského města Romrod a Alsfeld (nyní Vogelsbergkreis) našli útočiště. Ve Würzburgu začal v r.1960 Facius s novinářskou kariérou - byl nejmladší volontér u novin. V té době si nedokázal představit, že o desetiletí později bude přednášet žurnalistiku jako odborný asistent na Universitě Heinricha-Heineho v Düsseldorfu. Během svého působení ve Frankfurtu redigoval (na částečný úvazek) „Průvodce pro vyhnance“. Se sudetoněmeckým krajanem Hansem („Johnny“) Kleinem, byl v r. 1980 odpovědný za kampaň kandidáta CDU/CSU Franze Josefa Strausse na kancléře v Bonnu. Po několik let psal Gernot Facius úvodníky a komentáře pro „Sudetendeutsche Zeitung“. Dvakrát byl po legendárním redaktorovi „Berliner Tageblatt“ - Theodoru Wolffovi - předsedou poroty, udělující prestižní německou novinářskou cenu. V r. 2015 vyšla od něj v Gerhard Hess Verlag kniha „Oklamáni a opuštěni (Getäuscht und allein gelassen)“, kritické hodnocení reformy mnichovských

„špiček sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), spojené s odbočkou do historie vyhnání.

Nestor německých korespondentů v Praze, Hans-Jörg Schmidt, chtěl ve svém průvodci „Česká republika – portrét země“ (Ch. Links Verlag) rozšířit knihu také o oběti. „Je to zatím jediná kniha, která staví proti oblíbenému kurzu Horsta Seehofera a mnichovského vedení SL fakta a argumenty". V roce 1997 doprovázel Gernot Facius tehdejšího spolkového kancléře Helmuta Kohla k podepsání Česko-německé deklarace v Praze. A odsuzuje, že vedoucí představitelé v Praze stále odmítají být upřímní, tedy bez když a avšak, distancovat se od brutálního vyhnání bývalých německých spoluobčanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Již deset let píše pro "Sudetenpost", od počátku roku 2017 je také jeho šéfredaktor. V současné době je jubilant zaneprázdněn reorganizací Centra pro výzkum historie v Ingolstadtu, založeného v r. 1981, dnes již zesnulým krajanem Dr. Alfredem Schickelm. K 75. narozeninám přejeme pevné zdraví a radost z tvůrčí činnosti pro naše čtenáře!

Gerhard Zeihsel, Sudetenpost, 7.12.2017, str. 3

Němečtí vyhnanci - oběti znovusjednocení

Po celá desetiletí trvala žádost o obnovení jednoty Německa. Po celá desetiletí byla rovněž odmítána anexe německých východních území, a tedy i uznání nové zavedené východní hranice.

Byly pro to dobré historické, mezinárodněprávní a lidskoprávní důvody, protože jejich uznáním by byla uznána násilně vynucená vyhnanecká politika vítězné mocnosti a jejích satelitních států pod komunistickou nadvládou. Není tedy možné pochybovat o jejich "falešném právním postavení", jak to napsal polský publicista Adam Krzeminski ve své brožuře "Testovací záležitost pro Evropu (Testfall für Europa)" (2008). Právní postavení bylo ve skutečnosti rovnocenné, protože v obou případech nebylo pochyb o tom, že německé území převzaty cizí mocnostmi a v případě východních území bylo německé obyvatelstvo vyhnáno. Nicméně ve Spolkové republice Německo byla z důvodu tlaku zahraniční politiky a vnitropolitické eroze, zejména kvůli politické levici a nesprávně instrumentalizovanému pocitu viny, neuvěřitelná setrvačnost, která nebyla přímo ovlivněna lidovými vrstvami, spíše vždy právními hledisky. Na úkor vyhnaných osob chtěli ukončit krizi tím, že vydávali status quo za bezalternativní mírovou politiku.

Akceptování rozdělení se dostalo i do kruhů CDU. I vlivní politici té doby jako Kohl nebo Kurt Biedenkopf na mou výzvu k aktivní politice sjednocení v roce 1988 reagovali tak, že je to „úkol pro budoucí generace.“

Rozhodující pro obrat v roce 1989 byla úniková hnutí z "NDR" a pochopení sovětského vedení, že území získaná po roce 1945 a komunistickou ideologii již nemůže udržet. V zájmu spojenců (se zahrnutím Polska) však byla německá politika podmíněna uznáním nové východní hranice. V tomto ohledu lze souhlasit s názorem Krzeminského, jestliže ve výše uvedené publikaci napsal: "Takže se dá říci, že rozdělení Německa bylo nutnou objížďkou k uznání německo-polské hranice vytvořené roku 1945".

Práva německých vyhnanců a práva na německá území za Odrou a Nisou byla opuštěna, aby se dosáhlo znovusjednocení státu a sjednocení Němců, v de facto vytvořených hranicích po roce 1945. Němečtí vyhnanci z východu proto patří k obětem války, poválečné politiky a mocenské politiky spojenců a jejich satelitních států. Rüdiger Goldmann, Sudetenpost, Tribuna názorů, 11.1. 2018, str. 11

Opravy evropského domu

Rok je stále mladý, takže si člověk může ještě něco přát. Co si přeje sudetský Němec? To, aby nakonec v roce 2018, i když v to moc nedoufá, došlo ke konstruktivnímu dialogu s Prahou. Aby nedošlo k opětnému odbytí, s měkkými prohlášeními o usmíření. Nic není vyloučeno. Aby politici, kteří jsou si díky své funkci patronů vědomi svých povinností a rozhodují se nad hlavami etnické skupiny, ji chránili. To, aby úředníci všech barev vykázali dostatečný tah a své voliče ušetřili před nerealistickými evropskými triky. 

Ten, kdo hlasitě sní o Spojených státech Evropy, stejně jako vůdce německé SPD Martin Schulz, bývalý předseda Evropského parlamentu, zjevně ztratil smysl pro politickou průchodnost. Nebo ignoruje, co je v současné době prioritou. Prioritou nyní je stabilizovat oslabenou Evropskou unii, částečně v důsledku rozdílů v migrační otázce, a překonat nové západo-východní rozpory a nekonat v zajetí "vize" superstátu, podle které Německo a každý jiný členský stát "bude správní jednotkou Bruselské komise" (Markus Söder, CSU). Konkrétně: znamená to politickou práci ve společenstvi. Každý, kdo se z nich stahuje nebo jim oponuje, podpaluje evropský domu. Všechno poukazuje na skutečnost, že rok 2018 bude také určen mega-tématem nekontrolované aktuální migrační politiky. 

Nová vláda Rakouské lidové strany a Svobodné strany Rakouska se může odkazovat v této kontroverzní otázce na pevné základy společných zájmů. V Německu se neví, ani čtyři měsíce po všeobecných volbách, jak se bude pokračovat. Nicméně, to je pozitivní, došlo ve středu ve fázi konzultací o vzniku vlády v Berlíně, k diskusi o vnímání vlasti – kterou spustil úřadující ministr zahraničí Sigmar Gabriel (SPD). Levá část v jeho frakci a straně vykřikuje, že má potíže s pojmem "vlasť". Jeho spolustraník Wolfgang Thierse, Slezan, se připojuje ke Gabrielovi a říká, že je třeba vzít v úvahu také otázky kulturní identity a potřebu poskytnutí domoviny lidem. Protože  země nespočívá jen v zákonech a „celkové kultuře", ale také v "každodenních kulturních a historických charakteristikách". Jaká pravda! Kdy jste to slyšeli v takové jasnosti?

Sudetenpost, 11.1. 2018, str. 1, Gernot Facius

Přání SL k budoucímu „patronovi"

Pokud zůstane v platnosti dohodnutý termín změny předsedy vlády v Mnichově - první čtvrtletí roku 2018 - pak bude mít v květnu v Augsburgu na Sudetoněmeckém dni hlavní projev nový "patron". Ve Středních Francích dodal Markus Söder mnohým krajanům, kteří byli zklamáni Hornobavorákem Horstem Seehoferem, nové naděje. Dosud se kandidát na premiéra Bavorska vyhýbal příliš konkrétním tvrzením o vyhnanecké politice. Nicméně v interview, které poskytl dne 10. prosince 2017, tedy před norimberským stranickým kongresem, (levicově-liberálnímu) „Frankfurter Rundschau“, se Söder zmínil o novém stylu politiky CSU. Hlavní bod je - požadavek na návrat Unie k "staré důvěryhodnosti". To se vztahuje ke skupinám voličů, které nyní o CDU a CSU pochybují.

Budoucí premiér, který tyto skupiny přímo nazval vyhnanci, konzervativci, také i moderní občané, řekl, že si vysoko cení práva a pořádku". Vyhnanci, tedy v první řadě předseda hornobavorského sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Johann Slezak, se na to odvolali v podání adresovanému současnému ministru financí. Ve e-mailu z 6. listopadu 2017 poukázal člen CSU Slezak na „nadprůměrně vysoký zisk AfD ve volbách do Bundestagu ve vyhnaneckých městech v Bavorsku“ a napsal, „v případě vašeho výběru premiéra je podle našeho názoru pravděpodobné, že nový patron našeho etnika znovu vrátí jeho podporu“, zejména poškozenou právními postoji. Jasné distancování se od Seehofera bylo pro jeho dobré vztahy s Českou republikou, které pro něj byly vždy „srdeční záležitostí“. Jim podřizoval, jak Slezak kritizoval ve vánočním oběžníku k členům SL, oprávněné zájmy „nápravy škod“ způsobených sudetským Němcům. Reakce postižených se v nedávných volebních výsledcích jasně ukázala. Seehoferova "srdeční záležitost" nevedla sice k infarktu, ale způsobila výraznou srdeční arytmii. Nyní doufáme, že za nového bavorského premiéra se srdeční arytmie vrátí k normálnímu tlukotu srdce, které bude méně řízeno pocity, ale více rozumem, uzavřel oblastní předseda.

Sudetenpost, 11.1.2018, str. 2, bez autora a značky

Stanislav Děd již není ředitelem muzea v Chomutově

Tato zpráva překvapí naše krajany a čtenáře stejně jako překvapila nás

Stanislav Děd dosáhl věku 72 let - pro mnoho lidí je to věk odchodu do důchodu - nebo jsou do důchodu posláni. Ale v tomto případě tomu tak být nemělo. Kraj Ústí nad Labem, pod který patří  také Chomutovské muzeum, propustil k 30. září celkem pět zasloužilých ředitelů muzeí a galerií v severních Čechách, z toho důvodu, že chce jít jiným směrem.

Co za tím vězí? Faktem je, že politické vedení v Ústí je silně komunistické a jeho postoj vůči sudetským Němcům je dobře znám. Byl Děd k Němcům příliš přátelský? Byla jeho spolupráce se sudetoněmeckým landsmanšaftem v Mnichově některým Čechům trnem v oku? K tomu přistupuje obvinění, že v dubnu 2016 vyzdobil muzeum tibetskou vlajkou, během rudé čínské státní návštěvy.

Výběrové řízení na pozici ředitele muzea v Chomutově bylo opětovně vypsáno a Ing. Stanislav Děd opět kandidoval na svou starou pozici. Při výběrovém řízení byl ohodnocen jako vítěz, ale ředitele muzea jmenuje vedení kraje Ústí a rozhodlo se pro druhou v pořadí, Markétu Prontekerovou, dříve pracovnici z radnice v Chomutově, odpovědnou za sport a kulturu. Stanislav Děd byl ředitelem muzea v Chomutově od roku 2001. Získal velké znalosti o kultuře a historii Chomutova a jeho obyvatel. Práce v jednom z nejlepších muzeí v Čechách, kde jsou pouze německé nebo latinské dokumenty a knihy, ho nakonec přiměla, aby se zabýval sudetoněmeckou otázkou. Ponoření do německé historie až po vyhnání německé populace změnilo jeho názor na krajany a dovedlo jej k zásadnímu odmítnutí vyhnání. Jeho úsilí nadále přispívalo k pevným česko-německým vztahům v občanské společnosti.

My, chomutovští krajané, jsme vděční za to, že se ředitel Děd zajímal o naši historii a kulturu. Je o tom mnoho dokladů. Některé chceme ukázat:

V roce 2003 se účastnil slavnostního otevření našeho "Památníku 9. června 1945" v Deutschneudorfu, s uložením památeční prsti z hlavního chomutovského hřbitova a z dětského hřiště. Od té doby je uložené ve stéle.

V září 2007 byl slavnostně odhalen pamětní kámen pro nás Němce na hlavním hřbitově v Chomutově. Ing. Děd pomáhal při realizaci a vedl veškerá jednání naším jménem s městem Chomutov, včetně uplatňování právních předpisů. Vždy se účastnil našich setkání v patronátním městě Erlangen, stejně jako vzpomínkových akcí na mrtvé u našeho památníku.

Ing. Děd se zasloužil o více než 40 výstav v Chomutově, z nichž více než polovina se zabývala německými tématy. Jednalo se zejména o chomutovské události a osobnosti. Pamatujeme si na:

2002 - 750 let historie města Chomutova, s darovacími listinami německého Řádu.

- osobnosti Chomutova - portrét 200 osobností, které utvářily duchovní atmosféru

  města

2003: Severočeská zemská výstava v Chomutově roku 1913

- Stará škola - 200 let střední školy v Kadani

2006: Theodor Veidl, tragický osud 20. století

- Prof. dr. Franz Josef Ritter von Gerstner - 250. výročí narození

2007: V té době v Chomutově, Němci a Češi v květnu a červnu 1945

- Lois Zimmermann, k 75. výročí úmrtí malíře Krušných hor

- Chomutovský starosta Dr. Ernst Storch - 70. výročí jeho úmrtí

2009: 150. výročí založení chomutovské továrny na hodinky Kienzle

2010: Helmuth Hellmessen, grafické práce

- Žijeme spolu, představují se chomutovské menšiny

- Ve stopách lidové zbožnosti v severních a jižních Čechách

2013: Anton Enders, 90. narozeniny chomutovského skladatele

2014: Alter Martius, geolog, sběratel a první geolog

2015: Echt / Böhmen

- domov a Heimat,

- Rothenhaus a Buquoys, velké osobnosti z Červeného hrádku (

2017: Hans Kudlich - osvoboditel rolníků. Vlajka pro Tibet, výstava v rámci mezinárodní kampaně za lidská práva v Tibetu.

Je třeba po právu konstatovat, že Ing. Děd přinesl německou kulturu a místní historii, z archivu muzea a z rozptýlených událostí, současným obyvatelům Chomutova a návštěvníkům, a rozšířil jejichž pohled na historii. Vydal také řadu dvojjazyčných publikací, zejména pro výstavy, a přednesl řadu přednášek. V posledních letech stál v Radě vlády pro národnostní menšiny u zrodu  strategií pro záchranu německých hrobů a je spoluautorem příručky pro obce o zachování historických hřbitovů. Podobně se aktivně podílel na obnově církevních a válečných památníků ve vlasti i mimo ni.

Ing. Děd udržoval kontakt s námi, německými občany Chomutova, domovskou čtvrtí a sudetoněmeckým landsmanšaftem v Mnichově. Spolupráce probíhala zejména s paní Dr. Fingerovou, sudetoněmeckou památkářkou. Spoluorganizoval projekty, jako dvě akce MONUMENTA  VIVA v Chomutově, pro záchranu kulturních památek, a různé autorské četby a výstavy v Mnichově.

Tento novinový příspěvek má vyjádřit naše velké ocenění za jeho práci. Doufáme a věříme, že Ing. Stanislav Děd bude i nadále k dispozici pro kulturní úkoly.

 Hedwig Gemmrig, Komotauer Zeitung

Také se sudetoněmeckým landsmanšaftem Rakouska (SLÖ) zorganizoval Děd výstavy v Domě vlasti, k plné spokojenosti krajanů, a ti jej mají v nejlepší paměti!

Předseda SLÖ Gerhard Zeihsel, Sudetenpost,11.1. 2018, str. 6

Poznámka redakce ČNL: Pan S. Děd byl strůjcem svého osudu nebo obětí?

Pan Stanislav Děd již tedy nestojí v čele chomutovského muzea. Když si zjistíme, kolik práce odvedl pro "sudetoněmecký landsmanšaft" (SL), sami sudeti ji považuji za velkou, pak asi někde vznikla otázka, zda ta práce nepřekážela vlastní činnosti pro chomutovské muzeum? Pokud pan Děd dokonce jednal i za SL, tedy jeho jménem, bylo to možná už přespříliš.

Najdou Němci v blízkosti německo-českých hranic někoho, kdo by byl ředitelem městského muzea a dlouhodobě dělal v rámci své placené funkce tolik pro českou stranu, samozřejmě za německé peníze, kolik dělal pro Němce za české peníze pan Děd? Myslím, že takového nenajdou. A pokud není, neměli by se rozčilovat a vše svádět na rudé vedení Ústeckého kraje. Kámen úrazu je jinde. Stačí se zamyslet a možná i landsmani to pochopí. Kraj zřejmě měl důvody, proč pana S. Děda z jeho funkce odvolal. J. Kovář

Skvělý začátek roku

Kulturní svaz Němců v ČR (KSN) začal nový rok skvěle. Předsedkyně KSN Irene Nováková informuje o svých návštěvách okresních skupin v Ústí a v Chomutově.

Tyto místní skupiny KSN patří mezi první, které jsem letos navštívila. Ústecká se setkává každou první středu v měsíci v kavárně městského muzea, ve kterém sídlí také Collegium Bohemicum. Toto neziskové sdružení v současné době intenzivně připravuje první stálou expozici dějin německy mluvících obyvatel na české půdě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Měla by doložit, že němečtí Češi, Moravané a Slezané ovlivnili kulturní dědictví České republiky. Návštěvníkům muzea by mělo být připomenuto, že Němci strávili staletí ve Svatováclavské koruně a byli důležitou součástí společnosti, protože tato skutečnost - a tudíž i významná část českých dějin - byla zapomenuta.

V lednu slaví 95. narozeniny Gretl Bauer, zakládající člen KSN a dlouholetý předseda ústecké místní skupiny. Proto Erna Schwarzová, dnes předsedkyně ústecké skupiny KSN, nechala od členů podepsat přání k narozeninám.

V Chomutově se schůze KSN konají každý první pátek v měsíci. Dlouholetý předseda Hedwig Hurnik oslaví 93. narozeniny 13. dubna. Těšíme se na oslavu. Mezitím řídí místní skupinu Paula Luftová.

Dva členové KSN v Chomutově hráli ve filmu „generace ,N‘ německé Čechy“  („Generation ,N' Deutschböhme"). Předsedkyně KSN Paula Luftová/Wildová a Milan Král. Je to o osudech čtyř svědků, jejich vztahu k vlasti, které nezapomenutelně ovlivnila Druhá světová válka a vyhnání. Česko-německý fond budoucnosti, Asociace českých novinářů a Německá asociace novinářů ocenily film Česko-německou novinářskou cenou 2017.

Od premiéry v prosinci 2016 představují autoři film každý měsíc v různých českých a německých městech, jako jsou Kralovice u Plzně, Brno, Chomutov, Bad Kissingen nebo Dalborn. "Naposledy jsme naplnili halu v Bärensteinu, která se nachází přímo na hranici mezi Saskou a Českou republikou. A existují další místa, která se o projekt zajímají“, říká Veronika Kupková, jedna z autorů.

Také v novém roce mohou krajané a zájemci shlédnout film a informace o přeshraničních aktivitách nejen v Krušných horách. První termíny, na které jste srdečně zváni jsou v lednu a v únoru v českých centrech v Berlíně a Düsseldorfu, stejně jako v květnu v Sudetoněmeckém domě v Mnichově. Film byl vytvořen díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti a regionu Saska a je vhodný pro vzdělávací účely. Film je také k dispozici online na YouTube.

 Irene Nováková, Sudetendeutsche Zeitung, 19.1. 2018, str. 10

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 9. února 2018

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail:vydavatel@seznam.cz