Je to již 75 let, co se Praha stala terčem amerických náletů, 25.března počítala Praha své oběti. 25.dubna byla zničena také Škodovka v Plzni. Tyto události se dnes nepřipomínají. Historici nedostávají od politiků patřičné zadání a samotní politici radši taktně mlčí. Americké nálety na úplném sklonku války vyvolávají otazníky i dnes. Proč, až do té doby továrny nerušeně vyrábějící válečnou produkci, se náhle staly cílem náletů ?

Podobně, jako před 75 lety i dnes čelíme nepříteli, má jméno COVID–19. Tak, jako tehdy směřují na Prahu letadla. Ještě větší než ta před 75 lety. Místo smrtonosného nákladu na Prahu, ale vykládají zdravotní potřeby, přeletěla půlku světa, na letišti v Praze je vítal premiér, ministři a my ostatní u obrazovek. Stovky tun zdravotních potřeb z daleké Číny. Státy si podaly ruce. Místo náletu, přiletěla pomoc.

Ty americké nálety před 75 lety byly nejspíše zcela účelové. Dle dohody spojenců na Jaltské konferenci (4. – 11.2.1945) došlo k rozdělení Evropy. Československo připadlo do sféry vlivu SSSR. A v tom byla nejspíše ta účelovost. Připomínám, že cílem tehdejšího náletu se staly především průmyslové oblasti Prahy. V té době vysoce ceněné zbrojovky, náletem trvajícím přes hodinu, byly postiženy zejména Vysočany, Libeň, ale i Kbely, Letňany, Čakovice...

Obětí na lidských životech dle matrik bylo celkem 369, dalších 416 osob bylo zraněno. Sto budov bylo srovnáno se zemí, dalších šedesát téměř zničeno a 1200 poškozeno.

Je to již 75 let. Přesto to srovnání s dnešní krizí se nabízí. Také dnes ulicemi našich domovů kráčí smrt. Máme strach vyjít na ulici, podat si ruce. U našich evropských sousedů se oběti epidemie počítají dokonce už na stovky, někde i na tisíce. Jsme na tom lépe, byli jsme možná lépe připraveni…. Bojujeme přesto dále, nevzdáváme to. Věřím, že společným úsilím nepřítele porazíme. Věřím, že v tomto úsilí, si svět bez ideologické nákazy podá ruce. Někdo dávno řekl „ v jednotě je síla !“