Lék na stabilitu

Bleskové rozhodnutí Ústavního soudu po více než třech letech od podání návrhu na zrušení volebního zákona působí na mnohé jako překvapení. Dnes je ještě nemožné předvídat, k čemu všemu v souvislosti s touto změnou může dojít. Někteří naznačují možnost rozpadu předvolebních koalic, jiní se obávají, že se nemusí stihnout termín voleb.

Pokud bude naplněno očekávání těch, kdo o zneplatnění částí volebního zákona rozhodli, mělo by dojít k následujícímu. Za prvé relativně poklesne počet mandátů, které získají nejúspěšnější strany. Za druhé vzroste počet mandátů, jež si rozdělí strany, které překročí pětiprocentní hranici třeba jen těsně. Za třetí se může spojovat do koalic prakticky neomezené množství stran

a doufat, že společně překročí pětiprocentní hranici.

Čistě hypoteticky mohou vzniknout třeba koalice složené z deseti politických subjektů a po dosažení pětiprocentní hranice si každý z nich přivede do Parlamentu jednoho poslance.

Tyto okolnosti společně povedou k tomu, že počet stran a uskupení v Parlamentu s vysokou pravděpodobností stoupne a mandáty mezi ně budou rozděleny rovnoměrněji než dosud.

Je pravda, že dosavadní volební systém zvýhodňoval úspěšnější strany a znevýhodňoval strany, které měly oproti nim nižší přízeň voličů. Nebylo to ovšem zase tak drastické. Důkazem je, že v současnosti existuje devět poslaneckých klubů a k tomu skupinka Trikolóry. Nový systém slibuje, že se jejich počet může ještě zvýšit. Zvýší se tím míra demokracie v naší zemi?

Ústavní soud jistě rozhodl v domnění, že jeho nález bude politické poměry v zemi stabilizovat. Takové zadání má ostatně v popisu práce.

Jestliže víme, jak se práce daří při existenci deseti sněmovních stran, raději nedomýšlet, co se stane poté, co Ústavní soud pojal svoji stabilizační funkci takto tvůrčím způsobem.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou