K vládě Marie Terezie

Habsburkové z českého státu, jehož stavové si zvolili Habsburky za panovníky, udělali postupem doby pouhou zemi, jíž trestali krutě, popravovali, věznili a vyháněli ze země zejména nekatolické, obyvatelstvo. Ždímali z nás daně, které tvořily značnou část přijmu monarchie. Slovanské obyvatelstvo, nejen Češi, bylo pro ně něčím méněcenným. Jejich osudem měla být germanizace. Habsburkové nám brali i náš jazyk, kulturu.

Náš národ však i pod jejich jhem se zformoval a vyrostl, zbohatl a struktury Rakouska se pro něj staly těsnými, nepřátelskými. Ochuzen o svou státnost, jíž nahradila pouhá zemskost, nezapomínal na doby slávy svých králů. Na základě práva historického i přirozeného se začal dožadovat větší samostatnosti a nakonec i obnovy českého státu. Překážkou těchto tužeb byli Habsburkové a monarchie, jíž ovládali Němci, kteří nechtěli slovanský živel, představující v monarchii většinu, pustit k vládě, odpovídající jejich početnosti. A tak Češi se dostali do permanentního konfliktu s Habsburky i rakouskými Němci. Po staletých bojích s nimi Češi zvítězili a obnovili svůj stát – Československou republiku.

Marii Terezii , jakož i ostatní Habsburky, nepovažujeme za naše krále. Zradili nás, podmanili, přivlastnili si české království silou své moci. Proto jsme šli vlastní cestou a proti nim.

Vydávat Marii Terezii za naši panovnici je, podle našeho názoru, falšováním dějin. Dělat z ní nadto dobrotivou vladařku je již přespříliš.

Co pro nás znamená? Kromě uvedeného se zapsala do našich dějin tím, že ve válkách s pruským králem nám prohrála téměř celé Slezsko, které nám patřilo Tyto války stály hodně našich životů, hodně krve a velké množství českých peněz Takto jsme platili za další imperiální výboje rakouské monarchie. I v první světové válce. Z ní jsme vyšli vítězně, kdežto Habsburkové, rakouští Němci i vilémovští Němci válku na celé čáře prohráli.

Žádnou sochu či pomník, ani pamětní desku Marie Terezie jsme nechtěli. Je dost českých vynikajících osobností, které svou službou pro český národ si takové pocty zaslouží. Konšelé Prahy 6 nám ji přesto nadělili. Zrovna tak, jak samovolně zbourali pomník maršála Koněva, tak nám „darovali“ i „překrásnou sochu“ Marie Terezie. Tato se narodila jako nechtěná. Doufáme, že si na „svém“ místě dlouho nepobude ani ona, ani její „dárci“. Ostatně pan starosta Prahy 6 již dříve zmizel. Údajně se skrýval před nebezpečím, které mu mělo hrozit za likvidaci Koněva. Žije v ilegalitě nebo již „úřaduje“? Nevím. Ostatně je to úplně jedno.

Z habsburského chomoutu jsme se po třech století dostali. Vracet se do něj nechceme. Odmítáme jakékoliv přepisování našich dějin.

Je pravdou, že s jejím jménem je spojeno zavedení povinné školní docházky. Ale i toto pozitivní opatření mělo svůj rub. Ve školách, v nichž se tehdy i později značně němčilo, probíhal proces, jehož cílem byla germanizace žáků a studentů. Jen díky našim obroditelům a jejich mnoho početným pokračovatelům tento cíl nebyl naplněn.

J. Kovář