„Nevíte o někom…. ?“ Historici pátrají, kádrují, nikoho nenachází. Na rozdíl od všech států světa, se nám nedostává hrdinů. Závidíme Francii jejich neporazitelného Napoleona, Rakousku stařičkého mocnáře Františka Josefa I., Německu jejich maršály. Jejich memoárů jsou plné regály, s nimi ale i miliony obětí ….

Jen u nás ty správné hrdiny, ne a ne najít. I ten Žižka ve srovnání s těmi maršály neobstál. Zjistilo se, že v mládí kradl na panském. Také Fučík, proslavený svou „ Reportáží“ byl prokádrován, nacisty sice popraven, „ale kdo ví, jak to bylo“ a ještě byl komunistou. Proto se musel pakovat z Národního muzea a místo něj se tam usadil mocnář Franc Josef I .

I proto se traduje „ že v Čechách tradičně oslavujeme i kamenujeme. A zapomínáme, že lež nebo historická polopravda se s námi vleče, jak chyba v matematickém příkladu ! “

A tak po těch historických čistkách se nám nedostává hrdinů. Zbývají jen ty virtuální postavičky, hokejisté, televizní hvězdičky, nebo pohádky. Ty skutečné hrdiny nevidíme. Mnozí z nich ještě žijí, povětšinou ale zapomenuti… Ti pokleslí jsou naopak oslavováni...

8. březen 1943, Sokolovo. 8. březen 1944, Osvětim. Kolik hrdinství je skryto v tomto jednom dni. Sokolovo u Charkova, první bojové vystoupení Československého polního praporu. Tisíc mužů a žen zde bránilo po dva dny německému přechodu řeky Mža, bojovali proti desítkám tanků. U Sokolova padlo 86 hrdinů, dalších 114 bylo zraněno. Velitel obrany u Sokolova nadporučík Otakar Jaroš padl v boji, za statečnost obdržel jako první cizí státní příslušník, nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina SSSR. Vysoké sovětské řády obdrželo dalších 87 příslušníků Československého polního praporu.

Německá odplata byla krutá. Desítky zraněných Čechoslováků v charkovské nemocnici bylo Němci povražděno. Ta cesta od Sokolova pokračovala dále přes Kyjev, Bílou Cerekev, Duklu, na Slovensko, Ostravu, až do jarní Prahy. Na té cestě je vítaly miliony. Lidé slzeli, byli vděčni. Místo vděku a úcty se dnes rodí nenávist. Noví vykladači překreslují dějiny II.světové války.

Místem německého hromadného vraždění je koncentrační tábor Osvětim, tzv. Terezínský rodinný tábor. Od září 1943 zde bylo soustředěno přes 5000 našich židovských spoluobčanů. Po půl roce, 8. března 1944 byla v plynových komorách provedena poprava 3792 našich občanů, mužů, žen i dětí. Největší poprava v československé historii.