Americké město Minneapolis bylo až do minulého týdne považováno za přímo vzorový příklad multikulturního soužití. Až poněkud kýčovitě působily reference o tom, v jak dojemné shodě zde žili lidé různých etnik, národností, náboženských vyznání a sexuálních preferencí.

Den ze dne se tento idylický obrázek brutálně změnil. Město s hořícími ulicemi, pleněnými obchody a krvavými střety s policií zažehlo jiskru násilí v mnoha dalších amerických velkoměstech.

Dramatické události osvětlují, co všechno se pod rouškou vstřícného multikulturalismu může po dlouhou dobu skrývat. Uvnitř amerických měst vedle sebe existují zcela odlišné světy. V tom, ve kterém žijí černoši, platí, že příjem domácností je oproti světu bílých zhruba poloviční nebo jen třetinový. Podíl vlastního bydlení je zanedbatelný. Existuje neprostupná prostorová segregace, která má podobu ghett, jež v Evropě zatím ještě téměř neznáme. Jak ve svých studiích uvádí profesor kalifornské univerzity Loïc Wacquant, pro černošské obyvatelstvo mužského pohlaví se vězení stalo specificky americkou formou sociálního bydlení.

Rozdíly, které byly nepřehlédnutelné i v době prosperity, prudce narůstají s příchodem krize. Multikulturalismus je bagatelizuje tím, že místo o nerovnostech mluví o různosti, která si zaslouží respekt. Těm, kdo kontrolují ekonomický a politický život, toto fantazírování progresistů náramně vyhovuje. Jak poněkud ironicky poznamenává jistý zahraniční sociolog, stačí dostat černošku do dozorčí rady aspoň jedné velké firmy a problém kapitalismu je vyřešen.

To, co se dnes děje ve Spojených státech, by mohlo dát podnět k přehodnocení iluzí multikulturalismu. Pravděpodobnější však je, že pozornost bude opět odvedena někam jinam. Bývalá poradkyně prezidenta Obamy pro národní bezpečnost Susan Riceová již stačila prohlásit, že stopa vede k Putinovi: „To vše je převzato přímo z ruského výcvikového manuálu. Nemůžeme dovolit, aby nás extremisté a zahraniční mocnosti odvrátily od skutečných problémů naší země."