Knězův pád

Marek Řezanka

Byl jednou jeden skoro kněz

jenž o nedělích kázal

Růst toužil snad až do nebes

však v patách mu šla zkáza

Co řekl, to měl za svaté

a přímo slovo boží

Prahl mít druhé v pařátech

dokud je nezuboží

Co všechno jenom prováděl

byla by dlouhá řada

Šel s opozicí po vládě

a snažil se, ať padá

On srovnával se s vladaři

tak moc byl samolibý

Floutkům vždy pýcha zavaří

že kupí hloupé chyby

Ten, kdo mu nebyl po chuti

se octl na pranýři

s tím, že ho k pláči donutí

kněz, který zášť svou šíří

Že u něj bude bez slova

navíc mu do úst vloží

větu, jež není férová

Vytře s ním na rohoži

Své oblíbence povzbudil

těm druhým prostor nedal

Ty pouze řádně zostudil

sešlápl je jak pedál

Svou mocí zcela opilý

pak nepostřehl ani

když si z něj šprýmy tropili

ti, o nichž neměl zdání

Jeho chrám dávno nevábí

většina se ho štítí

Zbyl silon místo hedvábí

a puch, jenž není k žití

Kněz připustit to nemíní

a káže vytrvale

Mnozí zří kostry ve skříni

a šaška místo krále…