K Lidicím mlčí…

Marek Řezanka

Desátý červen, dvaačtyřicátý

popravčí četě Harald Wiesmann velí

Jacobi, Rostock, Geschke – známe katy

Marwedel, Leimer rozkážou, ať střelí

a také Thomsen – ať je ten tým celý

Na dvě stě lidí na zahradě padne

Vraždili děti – zábrany? Ne, žádné

Kdo nám dnes o tom něco více sdělí?

Cenzura opět pevnou rukou vládne

K Lidicím mlčí lidé vyhořelí

„Ká Há“ Frank – netvor se zločiny spjatý

sleduje s klidem, jak rodiny dělí

Šestnáctý červen značí další ztráty

Dvacet šest lidí čeká na ortely

V Kobylisích pak poradí si s těly

Vraždění bylo totiž zrůdně snadné

pamětník mizí, povědomí chřadne

ve školách cosi zmínit opomněli

Z médií zazní dvě tři zmínky chladné

K Lidicím mlčí lidé vyhořelí

Ravensbrück, tábor, připraven byl na ty

ženy, jimž děti stvůry sebrat směly

V Kulmhofu plakal nejspíš mnohý svatý

lidické děti do plynu šly z cely

Dnes by se mrtví v hrobech obraceli

Vrahům se klaní krysy – stoka smrádne

kde chybí znalost, bují mýty vadné

Zbytečně, doufám, lidé nezemřeli

Vzpomeňme hrůzu – nikdy nezapadne

K Lidicím mlčí lidé vyhořelí

Snad nás vše smazat ani nenapadne

To, co se stalo, bylo mimořádné

Eliminovat paměť by nám chtěli

Skrýt, zapomenout. Nastane noc za dne?

K Lidicím mlčí lidé vyhořelí…