Potlačování demokracie trvalo v Československu půl století (1938 – 1989). Po jeho odstranění nedokázaly polistopadové vlády ČR obnovit ani nejvýš naléhavou osvětovou roli demokratického státu. Zapomínáme, že bez vzdělaných a odpovědných občanů nefunguje ani demokracie. Humanitně demokratická osvěta se dokonce veřejně zpochybňuje a odmítá. Duchovní odkaz T. G. Masaryka nepronikl dosud náležitě ani do škol. Opravdová, kvalitní, vnitřní reforma našeho školství se zřetelem na potřeby 21. století dosud řádně neproběhla. Návrhy našich předních odborníků se již osmý rok ignorují. Přibývá podceňování vzdělanosti, výzkumu, vědy a celkového rozvíjení tvůrčích lidských sil. Vzdělání se pseudoliberálně pokládá jen za záležitost soukromou nebo se redukuje na prodejné zboží, přístupné bohatším. Zmatené zřizování i rušení škol ohrožuje již i elementární přípravu pro některé profese. Dosavadní transformace našeho školství není dostatečně demokratická ani odborná. Examinátoři OECD označili v roce 1996 její scénář dokonce za „katastrofický“. Přístup k vyššímu vzdělání omezují naši novodobí „misomusové“ stále jen na menší část populace. Počet maturantů stagnuje na předlistopadové polovině dorůstající populace, i když počet středních škol po roce 1990 vzrostl živelně na trojnásobek. Úplné střední všeobecné vzdělání na gymnáziích se omezuje jen na jednu pětinu mládeže, což je jev ve vyspělých zemích výjimečný. Místo společenské a profesionální gradace učitelstva pokračuje jeho demotivace, devalvace a decimování. Jediné, co rapidně vzrůstá, jsou náklady na vzdělávání z rozpočtů rodinných i státních.Přitom není garantována jeho žádoucí kvalita a hodnototvorná funkčnost. Kvalita vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti nás všech. Obecný přístup k němu náleží proto k základním právům člověka.