Jedna z takových ostudných záležitostí se stala v Památníku v Lidicích. Celá věc začala v minulém roce, kdy (Ne)česká televize odvysílala reportáž coby „neznámý příběh z Lidic“ v pořadu Reportéři ČT. Byla zde napadena matka jedné z lidických žen paní Šupíkové Alžběta Doležalová, že udala svou podnájemci Štěpánku Mikešovou gestapu a ta v důsledku toho byla odvlečena a zemřela v koncentračním táboře. V pořadu uvedli samozřejmě jenom jeden na vodě stojící zdroj tohoto udání, zápis strážmistra Ressla, který ovšem zapsal až tři roky po tomto domnělém udání, ačkoliv v roce 1942, kdy se to mělo stát, žádný zápis o tom udělán nebyl. Reportáž se opírala o publikování tohoto zápisu v knize historika Vojtěcha Kyncla s názvem Lidice, zrození symbolu. Tento historik si však zápis neověřil v historickém kontextu, nepracoval s prameny a uvedl tento zápis jako jedinou zjevenou pravdu, čímž utkvěla vina na paní již přes 70 let mrtvé, která se samozřejmě nemohla bránit. Autoři této reportáže měli tu drzost, že vyzvali matku obviněné, 88 letou paní Šupíkovou, aby šla do televize „bránit svou matku“, ačkoliv ta byla v té době desetiletá. Čímž této paní samozřejmě způsobili zdravotní újmu. Prostě hyenistické chování!

Přitom jiný historik, Vojtěch Šustek, toto obvinění vyvrátil ve své práci Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové, která vyšla ve Slánském obzoru v roce 2018. Z kontextu této práce vyplývá, že strážmistr Ressl si toto obvinění po válce vymyslel, aby si zachránil kůži před obviněním z kolaborace s nacistickým režimem. To ale pochopitelně naši (Ne)českou televizi nezajímá. Kdyby tato televize byla „česká“, kdyby se snažila o objektivitu, musela by přeci pozvat do pořadu i historiky s jinými názory a s jinými badatelskými výsledky!

Celá věc vyústila v odvolání ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Ministr Zaorálek byl doslova otřesen nedostatkem empatie, která se v této věci projevila. Nedostatkem empatie k přeživším, nedostatkem empatie ke staré paní, nedostatkem empatie k zemřelým na následky věznění, protože matka paní Šupíkové zemřela na tuberkulózu na následky věznění v koncentračním táboře velmi brzy po návratu z tábora.

Celá věc vede k zamyšlení, není to jediná věc, na které se podílí naše televize! Jak můžeme hledat empatii tam, kde není! Hlavně ne k nám, českým občanům, nám všem, kterým má sloužit, informovat, ale nikoliv manipulovat. Hlavně že musíme všichni platit povinné poplatky bez ohledu na to, zda ji sledujeme nebo ne! Je už nejvyšší čas, aby se tyto poplatky zrušily, ale toho se asi nedočkáme!