„Vedoucí činitelé českých křesťanských demokratů zvažují změnu v názvu strany, aby strana mohla získat více voličů. Šéf strany KDU–ČSL P. Bělobrádek řekl deníku „Právo“, že existuje 8 až 10 alternativ. Uvažujeme vynechat v názvu strany slovo „křesťanská“. Budeme to zvažovat na sjezdu strany.“ Sudetendeutsche Zeitung, 13.9.2012, str. 11

A pak zvažovali a zvažovali a na názvu nic nezměnili. Sami sebe však začali označovat nikoliv za křesťanské demokraty, jak to rád a s důrazem dříve říkal pan M. Kalousek, ale za lidovce. Tento název se osvědčil již při volbách. „Lidovci“ přešli pěti procentní hranici a stali se parlamentní stranou. S lidovectvím až dodnes však nemají nic společného. Myšlenky a činnost J. Šrámka a jeho křesťanských sociálů a později lidovců vytvořily obsah pojmu „lidovec“. Letitá činnost bělobrádkovských „lidovců“ je tak vzdálená tomuto pojmu jako původní činnost olomouckých hrubanovců.

P. Bělobrádek provedl konzervativní revoluci ve straně, odvrhnul šrámkovskou praxi a přijal hrubanovské pojetí politiky, umocněné ještě příchylností k „sudetoněmecké věci“. Hrubanovi spíše byla bližší Vídeň než Mnichov, kam přátelsky směřovali „lidovci“ nového typu od dob, kdy pečoval o zahraniční vztahy v KDU–ČSL ještě Jan Čižinský.

I když slovo „křesťanská“ je v názvu strany zachován, politika KDU–ČSL je od křesťanství velmi vzdálená S tím šrámkovském pojetí politiky, našim cílem je království Boží již na zemi, téměř nic nemá společného. Zasloužil se o to nejen P. Bělobrádek, ale také velkou měrou i Daniel Herman, i mnozí místní politici drží s nimi stále basu.

Starší generace lidovců se značně u veřejnosti zprofanovala. Nic nového od ní nelze očekávat. Za ní však se hlásí ke slovu, zatím převážně v jejich stínu, generace, již reprezentuje triumvirát bratří Čižinských. Nejstarší z nich, Jan, si stanovil za cíl stát se předsedou vlády ČR po příštích parlamentních volbách. Hledá 3000 statečných. Novináři a různí aktivisté se J. Čižinského ptají na program, s nímž hodlá vystoupit. Poslední jeho slova „všichni jsme sociální demokraté“ zavání cílenou propagandou. Je zajímavé, že zatím pan J. Čižinský nehraje německou, přesněji řečeno „sudetoněmeckou“ kartou. Není to tak dávno, co údajně prohlásil, že „sudetští“ Němci nejsou jen minulostí, ale i přítomností a budoucností pro obvod Prahy 7, kde nyní starostuje. Stane–li se však premiérem, pak obvodem, kde „sudetští“ Němci se stanou i budoucností, se zřejmě rozšíří na celou republiku. Proč však nyní o landsmanech mlčí? Nehodí se mu to zatím do krámu?

Ostatně i pan P. Bělobrádek nabyl velké svaly až po volbách. Tehdy sám sebe prohlásil za „sudetského Čecha“ a začal územně vytvářet nové „Sudety“, zřejmě snil nahlas. Jinak se to ve slušnosti ani nedá nazvat. Čeká tedy pan J. Čižinský na volební vítězství, aby pak oznámil překvapenému národu, co vše chce činit? Podle nás by to však nebylo fér. Chce–li získat mandát od voličů k tomu, aby landsmani našli v republice svou „vlast“, o níž tito již nejen sní, ale také mluví, měl by jít s pravdou ven již před volbami. Samozřejmě je pravděpodobné, že by pak volby prohrál a své plány nemohl uskutečnit. Ale to se nedá nic dělat. Nelze si hrát na státotvorného českého vlastence před volbami a po nich nabídnout landsmanům, že se do „své vlasti“ mohou vrátit. To by byl pěkný podraz na voliče. Zřejmě by pak pan politik měl také velký problém. Pochybuji, že by mohl dostat v parlamentě většinu hlasů a tak se stát předsedou vlády republiky.