Kdo je proti Putinovi a změnám v Ústavě RF

Bělrusinfo 19.06.2020

Zajímavý kritický rozhovor ruského analytika Romana Gazenka*) pro Belorusinfo 2020, ze kterého uvádím podstatnou část.

Jaký máte názor na celonárodní hlasování o změnách v Ústavě RFR, určené Putinem na 1. července?

Můj vztah je dvojí. Že potřeba ústavních změn nazrála, je zřejmé – především proto, že nynější ústava je Ústavou koloniálního státu, protože v ní dosud existuje přednost mezinárodního práva před národním. Beze změny tohoto nelze hovořit o suverenitě státu. Toto je jedna ze dvou hlavních změn, a ostatní je jen jakási příloha, kterou do tohoto hlavního jídla naházeli. Rusko stojí na rozcestí: Má šanci stát se skutečně suverénním státem, který plní svou hlavní funkci vůči lidu – funkci péče o zajištění budoucnosti lidu. O jaké budoucnosti ale chceme hovořit, jestliže u nás platí zákony našeho zdaleka ne přátelského „partnerského“ okolí?

Druhá pozice Ústavy je vytvoření Státní rady – orgánu, který se už osvědčil v Číně, orgán z hlediska existujícího základního zákona nadústavní, který je povolán od samého počátku zajistit kontinuitu kursu k suverenitě, a nikoli kontinuitu osobní moci. V této souvislosti vidíme Čínu, ve které předseda státní rady a ústředního výboru komunistické strany Číny Si Ťin-pching obdržel doživotní pravomoci. Z hlediska klasické demokracie je strategické plánování prakticky nemožné. Pokusím se to vysvětlit. Demokracie předpokládá vyměnitelnost (střídání) moci, a s ní související změnitelnost kurzu. Jestliže tedy šéf státu předpokládá započetí strategických změn, má před sebou 4-6 let funkčního období, a za tuto dobu strategický obrat provést nelze. Není možné dokonce ani naplánovat změny v jednom odvětví. Pak logicky člověk zvolený za hlavu státu stojí před problémem, že zamýšlené změny budou mnohdy bolestivé a mohou ohrozit jeho zvolitelnost pro další období, a plody jeho úsilí využijí jeho soupeři. Takovým způsobem celý systém demokratické státní moci nejenže vede ke stagnaci, ale k úplné degradaci, čehož jsme nyní svědky v souvislosti s hlubokou planetární krizí zakrývanou maskou koronaviru.

Na hlasovacím lístku k 1. červenci je otázka: „Souhlasíte se změnami Ústavy – ano, ne?“. Takže V. V. Putin při vyhlášení tohoto hlasování zakládal kurz změn. Liberální lobby vše zužuje na otázku, že Putin chce anulováním přípustného počtu funkčních období nadále vládnout…

Já trvám na tom, že nynější Ústava zakládá garanci neměnnosti kurzu, ale nikoli nevyměnitelnosti moci. Putin, s prominutím, není věčný, a pokud na sebe vezme odpovědnost za obrovský obrat, který nazrál, tak – s prominutím – zkracuje délku svého života. Nemíním soudit, nakolik bylo opodstatněné vystoupení V. Těreškovové (navrhla anulování ustanovení o délce prezidentova mandátu – pozn. překl.), která velkolepě nahrála liberální lobby a tzv. páté koloně, aby provedly výbornou speciální operaci ve stylu tajných služeb, zvanou přesměrování pozornosti na klamný cíl. V takovém případě a s takovými přáteli vám nepřátel netřeba… Nevím, zda přisluhovači moci využili možnosti se znovu sehnout nebo ne, ale obecně vzato poskytli medvědí službu zaostření pozornosti právě na otázku, kterou teď probíráme: Ano, hlasovat pro změny je nezbytné, protože zůstávat v rámci koloniální ústavy je v zájmu liberální lobby. Rusko nemůže začít efektivní boj proti korupci, například jako v Bělorusku, ve kterém existuje priorita národní legislativy před mezinárodní a které kašlalo na všechny sankce a zachovalo např. trest smrti – tolik příklad. Rusko nemůže bojovat s příšerným zlem juvenální justice, která zbavuje Rusko budoucnosti. Všechny zákony související s činností především centrální banky, která jako agent US Fedu během řady desetiletí dusila ruskou ekonomiku, nám dnes přinášejí „plody“. Ale umravnit centrální banku, která má zvláštní postavení ústavního subjektu, není v rámci platné Ústavy prakticky možné. Ani Putin, ani car, ani hrdina nemůže vedení centrální banky ovlivnit. Může je měnit – ale jen jména, zatímco se nic podstatného nezmění. Není náhodou, že když byly oznámeny návrhy na změnu Ústavy, centrální banka začala horečně kmitat a stát musel od ní vykoupit největší peněžní ústav Sberbank, ale muselo se ještě před přijetím nové Ústavy operovat v rámci jejího pole. To je projev těch okovů, které dnes visí na těle ruské suverenity.

Znamená to, že těmito změnami Ústavy V. Putin uskutečňuje kurs k suverenitě, který nazrál už dávno?

Je to zřejmé a je třeba chápat, že Rusko se svým mikroskopickým podílem na světovém HDP je sice formálně subjektem mezinárodního práva, ale jaderné zbraně nejsou tím nejhlavnějším argumentem v politice. Především je třeba hovořit o tom, že získává obrysy antiglobální spojenectví Ruska s Čínou a Trumpovými USA, a je třeba vidět, že v rámci tohoto spojenectví je třeba fixovat kurs a dohody o vytvoření a podporu tzv. antiglobalistické fronty. Opakuje se situace s Jaltskou konferencí v roce 1945. Připomínám, že tehdy nesmiřitelní SSSR, USA a Británie našli způsob boje proti světovému zlu. Musí být garance – i našim partnerům – že nová moc v Rusku bude například zajištěna před liberální revanší a Rusko pod tlakem liberálního revanše nevyskočí z těchto dohod a nestane se opět přívěskem světového liberalismu.

Jak hodnotíte přeložení vojenské přehlídky z 9. května na 24. červen?

To je příšerná chyba a obrovská hloupost. My nemáme tak mnoho svorníků zachovávajících národy Ruska jako jednotné společenství. Veliké planetární úspěchy SSSR a jeho národů v historii lidstva – vítězství nad fašismem – není jen předmětem naší národní hrdosti, ale předává se z generace na generaci. Je tu ale jedna, pro nás nepříjemná, okolnost: – připomínám, že souběžně se všemi akcemi, které můj přítel a partner Michail Děljagin nazval „koronašílenstvím“, probíhaly v Evropě od doby Varšavské smlouvy bezpříkladné vševojskové manévry vojsk NATO, s účastí dvacet tisíc mužů, kteří se, kdovíproč, koronaviru nepolekali, nepoužili žádné vojenské nemocnice ani masky. Tyto manévry mají otevřeně agresivní zaměření… Takže to vypadá, že NATO cvičí, zatímco my se bojíme ukázat na přehlídce aspoň svoji vojenskou techniku – připomínám, že veškerá naše vojenská technika, včetně té zděděné po SSSR, je plně chráněna před účinky zbraní hromadného ničení, včetně bakteriologických. Co bránilo tomu (pokud nás například znepokojuje život vojáků, kteří by měli pochodovat ve tvaru), abychom poslali na přehlídku kolony vojenské techniky – prázdné tribuny? Přehlídku tam vidí 200-300 lidí včetně hostů, ale v televizi dalších 140 milionů občanů Ruska, ale přenáší demonstraci její síly do celého světa. Zvlášť silně se to projevuje ve srovnání s Běloruskem, kde prezident Lukašenko předvedl připravenost země nepodřídit se této mezinárodní „koronafranšíze“ a ukázal odhodlání Běloruska zachovat svou suverenitu.

Zvlášť bolestné to je proto, že Rusko a Bělorusko nejsou jen svazovým státem, ale i hlavními členy ODKB (organizace kolektivní bezpečnosti), v Rusku a Bělorusku je společný systém protivzdušné obrany. My nejsme jen bratři ve zbrani, ale jednotný vojenský organismus. Čistě politicky je to příšerná chyba ...

Co říkáte všeruskému hlasování, které V. Putin svolal původně na 24. dubna, především za vystoupení z mezinárodního práva, konkrétně WHO, která se řídí boj s pandemií v Rusku ale v souvislosti s pandemií odložil na 1. července – copak lid nerozpoznal, co náš lídr plánoval?

Domnívám se, že lid se nalézá ve stavu blízkém stockholmskému syndromu, kdy se rukojmí začínají strachovat o únosce, kteří je zajali, a velmi negativní vztah mají k těm, kteří se chystají je osvobodit. Odložení vojenské přehlídky 9. května a hlasování 24. dubna jsou jevy téhož řádu, které odrážejí boj. Není to občanská válka s liberály, ale světová válka s globalismem, s fininternou a v naší zemi, bohužel, dochází ke stejné reflexi, jako v USA, v Evropě. Náš lídr možná měl jisté strategické představy, že ustoupí, aby neprohrál bitvu – to jsou ale jen dohady.

Jak hodnotíte ruská federální média a jejich redakční politiku?

Pokud to hodnotíme ve stostupňovém systému, pak na jednotku. Za prvé tato média zcela převzala tuto koronafranšízu a mně zajímá, jak se budou vykrucovat z této situace, jestliže se bude vše rušit. Co to ale potom bylo, nebyla-li to pandemie? Šlo, samozřejmě, o totální dezinformaci, celá ta historie je čistě politická, žádné epidemiologické předpoklady pro zavedení stavu pandemie (na základě požadavku WHO) nebyly. Agitace za novou Ústavu se dělá tak bídně … co je to za spoty s najatými herci, kteří nám začínají vyprávět, jak dobře bude, pokud to přijmeme? To je nedůstojné našeho lidu, u nás jsou lidé mnohem chytřejší než ti, kteří organizují tyto kampaně podle šablony – zřejmě v zájmu vytažení nějakých federálních prostředků. Lidem je třeba vysvětlovat, s naším lidem je třeba hovořit – ne jako s tupými zblblými liberály, ale s lidmi, schopnými myslet, analyzovat a myslet abstraktně. Ne sestupovat k nim, abychom jim hodili nějakou informační kost, ale vysvětlovat jim, k čemu je to vše potřebné. Pokud to potřebné není, a odporuje to logice událostí, tak je nutné aspoň připustit diskusi na toto téma, aby si lidé vybrali. Takto (dosavadním přístupem – pozn. překl.) státní moc obrovsky ztratila image. Vidět to je na zjevném odporu moskevského městského vedení vůči federálnímu programu, a je možné hovořit o tom, že vedení Moskvy v osobě starosty Sobjanina se pokusilo tohoto chaosu využít a vnutit nějaká naprosto nevysvětlitelná opatření, která nevedla k ničemu jinému než k destabilizaci společnosti a úderu na hospodářství. Federální masmédia v této souvislosti selhala. Inu, uvidíme, jak se budou ohýbat v souvislosti s novým programem, nebo jak se dříve říkalo „linií strany“.

Někteří lidé se domnívají, že redakční politiku masmédií neřídí Kreml, ale Putin osobně…

Existuje instance jako administrativa prezidenta, ve které se tento program vypracovává, ale upřímně řečeno, práce této instituce nebo nějakého orgánu, který se pokouší koordinovat práci federálních masmédií, se někdy projevuje v naprostých blbostech. Co například říci na prohlášení Dmitrije Kiseljova na kanále Rossija, v rámci „národního usmíření“ je třeba postavit památník nacistovi Krasnovovi, odsouzenému Norimberským tribunálem. Toto prohlášení v předvečer oslav Dne Vítězství vyzvalo ve společnosti hroznou bouři nevole. To ale, bohužel, není přehmat. Onen Kiseljov**) se už projevil jako uctívač „evropských hodnot“ – a tímto prohlášením ve vysílání státního kanálu pokračuje v programu zadaném EP už na podzim minulého roku, programu stavícímu komunismus na roveň s fašismem. Jde fakticky o vytvoření platformy pro další „Norimberský proces“, tentokrát vůči Rusku, aby byla úplně převrácena role naší země v osvobození světa od nacismu a fašismu.

Co říkáte situaci v Bělorusku před prezidentskými volbami?

Sledujeme s obrovskou závistí to, co se děje v bratrském Bělorusku, počínaje přehlídkou v Den vítězství, upřímně přejeme Alexandru Lukašenkovi vítězství. Myslím si, že celá tato mela se rozbije o skutečnou vůli běloruského lidu, že scénář, který se liberálům podařilo rozpoutat v Británii, USA, Hongkongu, tato majdanová frančíza v Bělorusku neprojde, protože běloruští bratři se už stihli přesvědčit – mimochodem i při srovnání s nekrotickými procesy, probíhajícími za jejich východní hranicí – o tom, co je skutečnou hodnotou člověka, jaká forma vedení a odpovědnosti za zemi je jim bližší.

Co vede některé síly k odmítání změn v Ústavě, a co ty, kteří se k nim staví neutrálně?

Ti první jsou prostě lidé, kteří se snaží zafixovat koloniální statut Ruska. Pokud jde o ty druhé, tak šedá většina byla vždycky a tito lidé jsou nejspíš výsledkem nedodělku masmédií. Lidé, kteří nepochopili, k čemu to je dobré, nebo lidé, kteří uvěřili, že je to potřeba k anulování omezení opětovného zvolení V. Putina po, řekněme, nepříliš srozumitelné demarši Valentiny Těreškovové.

*) Roman Gazenko (1963) – ruský politolog, publicista

**) Dmitrij Kiseljov (1954) – generální ředitel ruské mezinárodní informační agentury „Rossija segodňa“, náměstek generálního ředitele VGTRK (Všeruské státní televizní a rozhlasová společnosti), v novinářské a analytické obci ho nazývají „licoměrným prostiutem“ pro jeho časté střídání názorů a stanovisek (např. ZDE)

P.S. – V rozhovoru je pasáž k aféře kolem politika Nikolaje Platoškina. Vzhledem k tomu, že jde o vnitroruskou záležitost, a jméno, které většině čtenářů nic neříká, vynechal jsem ji, stejně jako dvě další. Pro zájemce uvádím odkaz na záznam rozhovoru od min.29:30 níže uvedeného zdroje.(Pozn. překl.)

Překlad: st.hroch 200616

outsidermedia.cz