Pražský primátor Hřib, starosta Kolář z Prahy 6, starosta Novotný z Řeporyjí a ještě Jourová z Bruselu diktují politiku celému státu, a to bez ohledu na složitě budovanou síť české ekonomické diplomacie. Názory této „slavné čtveřice“ jsou postavené proti skutečným událostem z doby vzniku, průběhu a konce druhé světové války.

Současné vztahy s Ruskem a Čínou jsou jejich zásluhou silně narušené. Na druhou stranu je překvapující, že tyto výše uvedené „hvězdy českého politického nebe“ nikdo neumravní, ani jim nevysvětlí, že tu jde nejen o historickou skutečnost, ale především – a to až na prvním místě – o naši ekonomiku a naše mezinárodní obchody.

Tím, že v Praze–Řeporyjích se bude stavět památník vlasovcům – zrádcům bývalého Sovětského svazu, se tímto činem postavíme na stejnou úroveň jako již dříve Ukrajina, která v současné době místo bývalých válečných hrdinů, kteří mnohdy obětovali své životy v boji proti nacizmu, více oslavuje benderovce. Nacistické jednotky SS, benderovci, ale i vlasovci se mnohdy chovali brutálně k civilnímu obyvatelstvu, které až vraždili. A toto oslavování takovýchto „hrdinů“ se v současnosti klidně děje proti vůli převážné části českého národa.

Stejné je to se sejmutím pamětní desky k osvobození Prahy ze Staroměstské radnice s ubohým vysvětlením, že v originálním ruském textu a českém překladu jsou jisté drobné neshody. A proto se již nesmí vystavovat na očích Pražanů.

V roce 1980 se konečně postavil v Praze památník Koněvovi – osvoboditeli Prahy a nikomu to tehdy nevadilo. A najednou až nyní je tato socha často polévána červenou barvou a opět to skoro nikomu z Pražanů nevadí.

A místo osvoboditele Koněva se bude uctívat „osvoboditel“ Vlasov. A jak to, že těch rudoarmějců v Praze a okolí padlo tehdy přes desetkrát více (na 500 mužů) než vlasovců v Praze, když už byla Praha, jak se dnes tvrdí, osvobozená a oni přijeli do Prahy „po válce“, jak se to nově vysvětluje? To přijeli do Prahy položit své životy rudoarmějci jen tak?

Když nám tato „slavná čtyřka“ rozbila vztahy s RF, tak to v současnosti vypadá, že se na rozšíření naší jaderné energetiky zcela určitě nebudou podílet Rusové s jejich Rosatomem (předpokládalo se pochopitelně, že při aktivní účasti plzeňské Škodovky, která se výrobě jaderných elektráren dříve intenzivně věnovala), ale americký Westinghouse To je totiž ten hlavní záměr všeho současného snažení – až na prvním místě jsou přece peníze a kšefty (a i mezinárodní obchody).

A korunu tomu všemu nasadila Jourová, když přišla v Bruselu na to, že druhá světová válka začala již podpisem smlouvy mezi Molotovem a Ribbentropem, a to dříve (26. srpen 1939), než zaútočil Hitler na vysílač v Gliwicích (31. srpen 1939), což bylo v současnosti doposud mezinárodně uznáváno za nakročení k válce. I když za počátek 2. světové války byl dříve většinou považován až útok Německa proti Polsku dne 1. září1939. A skoro všichni naši europoslanci to v Bruselu pochopitelně schválili. Úmyslná historická deformace jako hrom, aby se konečně našlo nějaké opodstatnění likvidace památníků skutečných osvoboditelů jak Prahy, tak převážné části naší republiky.

Nikdo z nich to ve skutečnosti nezažil, nikdo z nich tehdy ještě nebyl na živu. A jak to ve skutečnosti bylo, to se na všech školách učilo a to se jim už z hlavy zcela určitě „vykouřilo“ zásluhou propagované a podporované současné nenávisti vůči Rusům.

Závěr: Toto vše předchozí má totiž jednoho společného jmenovatele, který byl odborně pojmenován americkým filozofem Danielem Dennettem (u nás v Praze na návštěvě v srpnu 2017) jako doba postpravdivá, ve které v současnosti teď žijeme.

A na těchto úmyslně překrucovaných a „prohnilých a prolhaných základech“ se přece nedá stavět další vývoj a budoucnost naší lidské společnosti.