Kde se vzala nenávist sudetů vůči prezidentu E. Benešovi?

Již celá desetiletí propaganda landsmanů, německých rakouských, směřuje proti našemu prezidentu Benešovi. Vymýšlejí si, že je odpovědný, svými dekrety, za přesídlení německého obyvatelstva z Československa i jeho okradení před odsunem. Obviňují ho též z toho, že veřejně mluvil o likvidaci německé otázky, a tak dal podnět ke krutému pronásledování Němců v republice.

Vrcholem jejich bájeslovné tvořivosti, je tvrzení, že jsme při odsunu Němců vyvraždili či zabili na 250 tisíc soukmenovců.

V širším rámci landsmani usilují o to, abychom viděli poválečné dění, nikoliv jako důsledek dohod, např. postupimské, pařížské reparační smlouvy, a rozhodnutí vítězných spojenců, ale jako jakousi separátní záležitost mezi Německem, zapomínají, zřejmě účelově, že tehdy Německo nemělo svou vlastní vládu a nejvyšší moc na území Německy vykonávali spojenci, a Československem.

Tak tomu samozřejmě nebylo. My jsme naopak jednali plně v souladu se Spojenci. V Postupimi tito rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva nejen z republiky, ale také z Polska a Maďarska. Diplomatickou cestou nám své rozhodnutí sdělili. My jsme se souhlasem jejich rozhodnutí vzali na vědomí. Jako signatáři Pařížské dohody o reparacích jsme byli povinni konfiskovat německý majetek tak, aby se nemohl dostat zpět do německých rukou. A právě tato dohoda nám zajišťovala právo na reparace od Německa a povinnost Německu je zaplatit, k čemuž se SRN, jako právní nástupce hitlerovské říše, stále nemá. Dosud nám zaplatila necelých půl procenta z celkové dlužné částky.

V současnosti je dobré si uvědomit, že „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu.“ (Dr. Eva Hahnová). A že henleinovci byli jedna ruka s německými nacisty, již víme. Poté když Německo okupovalo naše pohraničí, se z henleinovců stali členy nacistické NSDAP, v jejím čele stál A. Hitler.

Uvedeme nyní citáty ze dvou projevů „Vůdce“ německého národa, v nichž se zabývá prezidentem E. Beneše. Pokud si tyto projevy přečtete pozorně a máte alespoň nějaké znalosti o politice „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, položte si otázku, do jaké míry se od sebe liší.

Dr. O. Tuleškov