„Stát drtivě prohrává boj s dezinformacemi. Nemusel by, kdyby Babišův kabinet splnil, co si před čtyřmi roky sám zadal. Anatomie prohry v novém díle publicistického pořadu Terén Kristiny Cirokové.
/www.seznamzpravy.cz/clanek/zanechani-napospas-lzim-takhle-stat-prohral-valku-o-nase-zdraví)“
Co když je vše jinak? Propagační články, které jsou zaměřené na očkování, přetékají již přes stránky médií hlavního proudu, jež je zveřejňují. Lidé je ze značné části přecházejí s tím, že jsou málo důvěryhodné. Jak tato nedůvěryhodnost postupně vznikla? Jistěže ne kvůli nějakým lžím, co šíří údajní dezinformátoři. Do určité míry ji zrodila jednostrannost informací „zaručeně správných“. Ostatní stanoviska jsou označována za dezinformace, v horším případě za lži. Jak se dá v této vrchnostensky autoritářské atmosféře skutečně diskutovat, přesvědčovat? To nejde a nepůjde.
Pokud chceme změnit vztah značné části lidí, kteří mají být očkování, musíme nejdříve vytvořit podmínky, v níž by ke skutečné diskusi mohlo docházet. Pak by docházelo ke střetu racionálních argumentů, které by vzbuzovaly zájem. Lidé by se mohli více či méně ztotožňovat s jednou, či druhou stranou, zúčastňovat účinně diskuse. A to by byl začátek skutečného procesu racionálního ovlivňování. K tomu má však naše scéna daleko. Spíše jsou tendence označovat jiné, než „oficiální“ názory, za snad až téměř ďábelské.
A jsou zde i jiné skutečnosti, které bychom neměli opomenout. Mohla naše vláda volně vybírat druh vakcíny proti Covid -19? Myslím si, že nemohla. Takový Sputnik V byl pro ni jen možností, o které mohla sice uvažovat, ale zřejmě nemohla činit kroky, k jejímu reálnému získání. Maďarsko to udělalo. Dokonce nyní uvažuje i o čínské vakcíně. Proč Maďaři mohou tak jednat a my ne? Zjednodušeně řečeno: v Maďarsku si občané zvolili vládu, jež jedná v zájmu Maďarů. U nás máme vládu, která pod tlakem vnějších sil, hlavně z Německa, a vnitřních proněmeckých a protičínských subjektů, lavíruje. Nemůže, i kdyby chtěla, sledovat naše národní a státní interesy. A tak si nechává vnucovat vakcíny, které značná část naší veřejnosti spojuje s vedlejšími i vážnými zdravotními důsledky po jejich aplikaci. Vždyť i v Německu, podle aktuálních informací, asi polovina zdravotníků, včetně lékařů, odmítá očkování. Důvod? Nevěří v bezpečnost vakcíny, která se v Německu používá. A křičí tam někdo, že německý stát prohrál válku o zdraví svých občanů?
Snažit se vše vysvětlit neschopností našich státních orgánů, především vlády, je falešné. Možná k pochopení současné předmětné situace přispěje spíše fakt, že vláda je různými subjekty nucena dělat určité kroky a když tak opakovaně činí, pak někdo si dokonce může myslet, že má důvod prohlašovat, že „stát prohrál válku o naše zdraví.“ Jsem přesvědčen, že takové tvrzení je silně nadsazené. Pokud je účelové, pak zapadá do dlouhodobě silného toku protičeských tvrzení, že si neumíme vládnout, že náš stát je umělý. A dokonce dobrák Posselt hned přijde s pomocnou rukou, myšlenkou na vybudování nového silného srdce Evropy, které by zahrnovalo Bavorsko, země české a některé další části bývalé habsburské říše. Současně říká, že právě toto je úkolem bavorské i české politiky, a samozřejmě nezapomíná i na tvůrčí nasazení „sudetoněmeckého landsmanšaftu“.
Je nad slunce jasné, že snahy o vytvoření „silného srdce Evropy“, jsou zcela v rozporu s existencí českého státu a národa. Pokud Posselt vybuduje za pomocí přátel „sudetoněmecké věci“ nové silné srdce Evropy, pak přestane existovat český stát a bude ohrožen náš národ. Svoji státnost si český národ udrží jen tehdy, když zkrachuje posseltovská idea „nového silného srdce“ Evropy. A právě tato alternativa je pro nás jedině možná.
Dr. O. Tuleškov