„Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63 sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, Norimberk, květen 2012)

Petr Nečas nějakou dobu kladl odpor tlaku, který na něj vyvíjel Horst Seehofer, tehdejší bavorský ministerský předseda, aby česká vláda zahájila přímá jednání s představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu. To byl již mnohaletý sen landsmanů. Můžeme říci, že zpočátku jej ustál.

Tuto intervenci již premiér nevyrovnal. Začal chystat velkou státní delegaci, která měla odjet do Bavorska. Snad bychom neměli zapomenout, že nějakou dobu byl šéfem poradců předsedy vlády nám dobře známý Petr Fiala. Ano ten, který je v současnosti nekorunovaným králem demobloku.

V únoru 2013 přednesl svůj projev P. Nečas před bavorským zemským sněmem. Přítomné landsmany oslovil: "vážení krajané a bývalí spoluobčané". Dočkal se od nich za určité části svého projevu aplausu ve stoje. Je pravdou, že z vážených krajanů se stali milí krajané až v projevu pana D. Hermana a P. Bělobrádka.

Ale zpět k tomu hlavnímu. O intervenci kancléřky A. Merkelové ve prospěch landsmanů jsme se dozvěděli nikoliv z českého tisku, ten diskrétně v těchto záležitostech mlčel a mlčí dodnes, ale přímo z projevu B. Posselta, který pronesl na sjezdu SL v květnu 2013.

Předcházející intervence H. Seehofera a následné "žádosti" kancléřky Merkelové můžeme označit za nežádoucí vměšování do našich vnitřních záležitostí. Tímto svým postupem oba jmenovaní porušili tento princip mezinárodního práva a to se nám nelíbí.

Co je potěšitelné, že pan premiér A. Babiš nás počátkem r. 2018 ujistil, že jeho vláda s landsmany jednat nebude. Proč vůbec ke zmíněným jednáním vůbec nemělo dojít? Sudetoněmecký landsmanšaft není subjektem mezinárodního práva. Především proto není partnerem pro naši vládu. Je samozřejmě i delší řada dalších důvodů. V Německu je pro vládu ČR jediný partner, a to vláda SRN. Na tom bychom měli stát a v souladu s tím jednat!

Přestože jsme na výše uvedené skutečnosti, zejména na vměšování se do našich vnitřních záležitosti ze strany kancléřky A. Merkelové a bavorského premiéra H. Seehofera nejednou upozornili, na našich stránkách články o tom vyvěsili, média, dokonce ani ta „vlastenecká“, naše texty nepřevzala, naši politici o tomto nepřípustném vměšování do našich vnitřních záležitostí drželi bobříka mlčení. Nezmohli se ani na slovo protestu proto tomuto jednání. Naopak! Sobotkovci a bělobrádkovci vyhlásili partu kolem B. Posselta za naše spojence, které v žádném případě nemůžeme považovat za pohrobky nacistů. V Bavořích návštěvy českých politiků, kteří si oblíbili bavorské vdolečky, se stávali obyčejnou všedností. Pan P. Bělobrádek, nevíme proč, snad z vnitřního vnuknutí a vzhledem k blízkým vztahům k landsmanům, se prohlásil za sudetského Čecha a aby si udělal „oko“ u „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ prohlásil celou Šumavu a město Brno za součást politických sudet. To nedokázal ani A. Hitler, přestože ho jeho soukmenovci, říšští i ti brněnští hnedle na kolenou prosili. A nyní to šlo, díky panu Bělobrádkovi, tehdy místopředsedovi vlády ČR a předsedovi KDU, z jedné vody načisto.

Ale nyní opět vážně! Žádný náš politik proti uvedenému vměšování do našich vnitřních záležitostí veřejně neprotestoval. Noviny o všem mlčely. Český lid, který je podle Ústavy ČR jediným zdrojem veškeré státní moci, nevěděl, až na menší skupinu lidí, o ničem, co se odehrálo. A tak navenek, přestože vysocí němečtí ústavní činitelé se opakovaně vměšovali,a to v rozporu s mezinárodním právem, do našich vnitřních záležitostí, vládl klid a nevědomá spokojenost. Ale mějme stále na vědomí, kam tato politika vždy vedla a až kam se s ní dostaneme. Stručně řečeno: Postupně prohrajeme nejdříve svou státnost a následně přivodíme k zániku náš národ i rodný jazyk.

Nyní sklízíme plody této ubohé, nestatečné politiky. Německé politické elity ví, že nereagujeme ani na opakované hrubé protičeské útoky, které z nás dělají válečné zločince, obviňují nás ze zločinů proti lidskosti a dokonce i z genocidních zločinů, že nejsme schopni hájit zájmy republiky a našeho lidu, že se nezaštiťujeme ani mezinárodním právem a mlčíme a mlčíme. Jakákoliv naše snaha prolomit toto sebevražedné mlčení selhala. Odpovědí, kterých jsme se dočkali, byly až k pláči. Paní kancléřka Merkelová po těchto a podobných zkušenostech se zřejmě snaží opět zasahovat do našich vnitřních záležitostí. „Vyslala do Prahy svou zmocněnkyni pro migraci Aydan Özoguzovou, aby nám nadiktovala, jak máme přijímat migranty. Co se skrývá za tajemnou návštěvou, o které mainstreamová média mlčí? „(prvnizpravy.cz)

Pakliže i tentokrát na nepřípustné zásahy z německé strany odpovíme stejně, kam až republiku dostaneme? Bude z nás nový německý protektorát, nebo dokonce německá kolonie? Co nám tedy zbývá? Jen jedno! A to, co činí ústavní činitelé každého svrchovaného státu, když jeho zájmy jsou opakovaně a hrubě dotčeny. Musíme odmítnout zákulisní politiku a protestovat proti jednání z německé strany. Poněvadž již nemáme, kam ustupovat, již nemůžeme se nikam promlčet. Snažíme se věřit, že naši ústavní činitelé najdou v sobě potřebnou odvahu a se vší slušností snoubenou s rozhodností se ozvou.