Dověděli jsme se nedávno, že ředitel BIS (Bezpečnostní informační služby) obdařil ministra školství novými směrnicemi pro výuku českých dějin. Užasli jsme. Naposled se něco podobného událo za protektorátu (1939 – 1945). Tehdy se Gestapo (německá tajná státní policie) rozhodlo usměrnit výuku českým dějinám na našich školách. Přirozeně v duchu německé nacistické ideologie. Výběr českých učitelů byl tehdy vysílán do kurzů výuky dějepisu ve vzdělávacích centrech v Říši. Vědělo se, že změnit výklad dějin ve vědomí učitelů není úloha krátkodobá. A tak na dobu, než si dostatečné množství učitelů nové pojetí osvojí, byla výuka dějepisu na školách zrušena vůbec. Mám o tom doklad, několik výročních vysvědčení z gymnázia v době protektorátu. V rubrice Geschichte (Dějepis ) se místo známky píše: Wurde nicht unterrichtet (Nevyučovalo se).

Od té doby uběhlo 80 let. A je tu nová nespokojenost s dějepisem u nadřízených a „nové“ směrnice k výuce dějin. Tentokrát od ředitele Bezpečnostní informační služby. (BIS.)

Panu řediteli se nelíbí hned kapitoly o našich počátcích v nové době, o národním obrození a starostech o český jazyk, o panslavismu, o vlasteneckém básníku F. L. Čelakovském. Nelíbí se mu, že básník napsal „Ohlasy písní ruských“ a „Ohlasy písní českých“. A my, co si leccos pamatujeme, v těch „nových“ směrnicích poznáváme onu starou protektorátní ideologii, která zbavovala národ identity a práva na samostatnost a svébytnost kulturní i politickou. Takže kam se podle BIS máme vracet? Před národní probuzení a obrození? Tedy k Bílé hoře? Neměli jsme se tenkrát podle mínění BIS a podle požadovaných „nových“ směrnic pobělohorskému útlaku vzpírat? Měli jsme se bez námitek odnárodnit a asimilovat s cizím jazykem a s cizí kulturou? Neměli jsme prožívat žádné probuzení a obrození?

Ale vždyť naši předci právem a spravedlivě zápasili o národní bytí, o udržení identity, o svobodu a samostatnost. Proč na to máme zapomenout? Nejsou to i naše dějiny? Nebyl to zápas o svoboda a samostatnost i pro nás? A my se o tom nemáme ve školách v dějepise učit? Máme to všechno vynechat, přeje si pan ředitel BIS. To všechno je podle něho záhodno z dnešní výuky vypustit. Občan se nestačí divit. Žasne. Ale ne nadlouho. Vždyť to známe.

Pan ředitel BIS neříká nic nového. Pravdy a lži ve výkladu dějin provázejí český národ od zmařeného stavovského povstání v 17. stol. nepřetržitě. Pravdy a lži se u nás opakovaně střetají po staletí. Střetají se i dnes, ve století 21. Čí zájmy chce svým „novým“ výkladem dějin propagovat dnešní BIS? Vidíme, že to nejsou zájmy českého národa, mají–li se zamlčet významná období jeho cesty dějinami mezi ostatními národy. „Nové“ pojetí dějepisu je chce zrušit. Vynechat. Vypustit. Jako by nebyla. Obrozený národ je třeba zrušit.