Je mimo jakýchkoliv pochybností, že E. Hácha po vytvoření tzv. protektorátu nemohl být dále prezidentem Česko–Slovenska, když tento státní útvar i s jeho pomocí byl zničen. Stal se tak z milosti A. Hitlera „státním prezidentem“ protektorátu, který neměl povahu státu, ale byl součástí nacistické říše. Uvedené proběhlo v rozporu jak s mezinárodním právem, tak i čs. právním řádem. Nikdo, tedy ani E. Hácha, podle čs. práva nebyl oprávněn podílet se na zničení čs. státu a ještě k tomu „svěřit český národ do rukou Vůdce“. Hácha byl právník. Věděl, co činí a přesto jednal v hrubém rozporu s čs. právním řádem. Za co tedy by měl být chválen?

Prezident dr. E. Beneš abdikoval pod silným a zvětšujícím se tlakem Německa a jeho přestavitelů. Byl varován, aby co nejrychleji se vzdal prezidentského úřadu, jinak Německo bude tvrdě postupovat proti zbytkové republice. Pokud někdo právní úkon učiní nesvobodně, nikoliv ze svého vlastního svobodného rozhodnutí, pak takový úkon nemá žádné právní následky.

Ale jděme k další argumentaci. V zahraničí od podzimu 1938, nebyl kromě dr. E. Beneše, nikdo, kdo by mohl stanout na čele formujícího se nového čs. odboje. Nadto funkční období, na které byl zvolen parlamentem, dosud trvalo. A když již v dubnu 1939 byl Beneš vyzván představiteli řady českých vlasteneckých organizací, aby se ujal vedení čs. odboje, proces jeho mandátu byl zásadně dotvořen. Československá republika de iure existovala dál. O tom není pochyb. Pozdější prozatímní čs. státní zřízení fungovalo v Londýnu. Jeho hlavou, uznávanou vládami protiněmecké koalice, byl E. Beneš.

A co naši háchovci? Tím, že dále setrvali při Háchovi i v dobách dalších, se ve skutečnosti postavili po bok nacistického Německa. Ale nejen to! Postavili se i proti spojeneckým státům v čele s USA, Velkou Británii a Sovětským svazem, které bojovaly za porážku nacismu a osvobození všech okupovaných zemí Německem, tedy i Československé republiky. Z toho lze dále logicky vyvodit, že před osvobozením z nacistického „ráje“, dávali a dávají přednost i v současné situaci protektorátní koncovce.

Tak až tam nyní jsou obdivovatelé E. Háchy. Jejich evangeliem je i nadále háchovština. Jsou–li mezi nimi i občané ČR, měli by být loajální k republice. A to jak vidíme v řadě případů nejsou. Bohužel.