K 15. březnu 1939

15.březen 1939 je tak strašné výročí našich dějin, že se k němu může postavit pouze bělohorská katastrofa. Žádný jiný měsíc v našich dějinách nemá tak strašné výročí, jako právě 15.březen. Proč? Nebyla to jen okupace, jak se to dnes zdůrazňuje jinde, ale byl to počátek systematické genocidy národa. Tak si to přesně a pravdivě rozeberme.

Za první,

Čechoslováci protektorátu výnosem Hitlera ztratili všechna práva. Ať to jeho text kroutil, jak chtěl, stali se doslova vězni protektorátu. Stali se štvanou zvěří protektorátu.

Za druhé,

veškerou okupační správu protektorátu nevedly české orgány, ale orgány německé, nacistické. Byli to Sicherheitsdienst – nacistická bezpečnostní služba pod Heydrichem, Gestapo pod Goeringem, německé nacistické landráty – okresní úřady. Ty velely všem protektorátním složkám včetně četnictva a vládního vojska!

Za třetí,

občané protektorátu mohli být kdykoli zatčeni, uvrženi do koncentračního tábora nebo vězení, nebo zastřeleni. Proč? Protože říšské zákony byly nadřazeny tzv.zákonům protektorátu. Byla dvě stanná práva,kde byly zavražděny tisíce občanů. Řada z nich bez soudu. Popraviště v Kobylisích, na Ruzyni, v Kounicových kolejích, Pod Kaštany a jinde by mohla vyprávět hroznou Golgotu Čechoslováků. Tam začala genocida Čechoslováků a pokračovala v Osvětimi,Mauthausenu,Sachsenhausenu, Dachau, Oranienburgu,Bergen Belsenu, Flossenbirku,Gross Rosenu – a jak se všechny ty mučírny jmenovaly.

Za čtvrté,

občané protektorátu byli vyháněni ze svých domovů ve prospěch nových germánských osídlenců. Jako po Mnichovu bylo vyhnáno v I. vyhnání 250 tisíc Čechoslováků, tak ve II. vyhnání z vnitrozemí – z Neveklovska,Sedlčanska a Berounska v Čechách a z Vyškovska, Svitavska a Drahanské vysočiny na Moravě bylo vyhnáno na sto tisíc Čechoslováků, což dokládá i pamětní deska u které stojíme. Na místo československých občanů přišli takzvaní Volksdeutsche z Litvy, Banátu a Bessarábie, kteří měli sloužit říšským Germánům jako pracovníci na zabraných pozemcích – takzvaných říšských komandanturách. Před osvobozením republiky tito nadlidé Pangermáni provedli rozsáhlá zpustošení země a z ohořelých zbytků domů trčely jen opálené komíny, jako tomu bylo na Neveklovsku, nebo na Drahanské vysočině a jinde.

Za páte,

na těchto zločinech proti Čechoslovákům se podíleli ne všichni, ale drtivá většina alias sudetských Němců, vedených zrádci ČSR, v Čechách Henleinem, Frankem, Mayem, Pfitznerem, u nás Czernym, Judexem,Schwalbem, Foltou a tisíci dalšími sudeťáky. Zatímco malá menšina loajálních Němců k ČSR byla zničena a vražděna (Mikulov 900 členů komunistické a soc,dem. Republikanische Wehr), většina půldruha milionu sudeťáků, která vyháněla a vraždila Čechoslováky po Mnichovu, pokračovala ve zločinech i v protektorátu. Přiznal to v projevů i vůdce sudeťáků, válečný zločinec Henlein v projevu ve Vídni v roce 1941, který se stal důkazem sudetské zrady na Norimberském soudu a četl jej tam Američan Aldermann. Druhý sudetský válečný zločinec K.H.Frank, vrah Lidic,Ležák, Ploštiny,Prlova, Javoříčka atd., byl vypátrán brněnským generálem justice dr. Ečerem, a byl spravedlivě popraven po osvobození. Dr. Ečer nemá v Brně ani desku ani pomník, jen ulice připomíná jeho jméno. Je to doposud hanba Brna.

Za šesté,

dnes se sprostě lže o jakémsi podílu Čechů na holocaustu. Neexistuje větší lež o českém národě! Podíl Čechů na holokaustu je NULA! Internační tábory protektorátu – Lety, Hodonín a záměrně zapomenuté Svatobořice! – byly řízeny nikoli protektorátní správnou,ale Sicherheitsdienstem,Gestapem a landráty! Tzv. čeští četníci byli služebníci pod velením rajchu, ne protektorátu a byli spravedlivě souzeni jako kolaboranti po osvobození. Sprostá lež o udáních v Lidicích byla vyvrácena seriózními historiky – a přesto ji opakovala TV, jež si říká Česká, a dále časopisy jako 100+1 a jiná média. Stojíme za lidickými ženami a odsuzujeme útoky na ně.

Vyzývám všechny přítomné vlastence – postavme se proti lžím o jakémsi vymyšleném podílu Čechů na holokaustu. Postavme proti této lži oběti Čechů na popravištích, věznicích a koncentrácích říše! Postavme proti nim odbojáře Kalinu,který zachránil na tisíc židovských dětí. Nebyl jen sir Nicolas Winton, byli i Češi, zachraňující židovské spoluobčany.

Dále se postavme lži o nevinných sudeťácích ničených pomstychtivými Čechy po celý odsun. Divoké excesy odsoudil a nechal vyšetřil president Beneš a dopadení strůjci byli trestáni. Za organizovaný odsun republika dostala uznání Velké Británie a Mezinárodního Červeného kříže.

Postavme se konečně lži pana odpůrce Beneše Jaksche o vraždění v Pohořelicích. Jaksch již v Londýně po nezdaru svých požadavků proti presidentu Benešovi vymyslel a selhal Pohořelický pochod mrtvých. Existují dodnes pamětníci z české strany, kteří to vyvrátili. Jsou zveřejněny vědecké studie prof.Žampacha a archiváře Kordiovského,dokazující opak.

Nesmí se zapomínat ani na masový útěk Němců dávno před odsunem, který sudeťáci započítávají do odsunu. Jak k tomu došlo? Když rajch dostával nakládačku od Rudé armády, zaplavila severní a potom jižní Moravu množina uprchlíků wehrmachtu i německých civilů z Polska a Slezska. Z civilů utíkali především nacisté, strachující se odhalení svých zvěrstev. Wehrmacht zřídil na území Moravy dva velké uprchlické tábory – Pohořelice a Rájec. Tam je počátek pozdějšího odsunu! Tábory měly bídné hygienické poměry – neměly dostatečné zdroje pitné vody a vypukl tyfus. Právě většina odsunutých Němců z Brna nebyla zabita při pochodu, jak lživě tvrdí sudeti a vymyslel Jaksch, ale zesnula na tyfové onemocnění. Stejně tak vypukl tyfus u Němců v Rájci, který se přenesl na Čechy a zahynulo tam několik stovek Čechů, vedle Němců. Taková byla fronta, taková byla válka.

Dovolím si připomenout příklad české oběti – osud své vlastní rodiny a příbuzných. Rodina matky byla udána sudetským Němcem Tugemanem, vysokým úředníkem panství Rájec. Pod gestapem zahynul dědeček, strýce odvlekli jako odbojáře do Kouniček a zahynul v Osvětimi, jako další strýc z otcovy strany. Za odboj ON. Třetí strýc gilotinován na Pankráci v únoru 45 za odboj KSČ. Čtvrtý strýc vězněn v Breslau za odboj ON, pomoc partyzánům a zbraně. Sudetský Němec uprchl ze zajištění a nikdy nebyl trestán. Z celého panství Rájec, ze stovek nacistů byl trestán jediný nacista, který zemřel ve vězení. Ostatní uprchli do Bavorska. Nikdy nebyli trestáni. Takových případů byly tisíce.

Po převratu r.89 pan Čalfa zrušil Čs.komisi pro válečné zločiny a archiv komise byl rozkraden. Tak se republika novorežimu zachovala k obětem nacismu.

Nakonec připomínám toto.

Čechoslováci přinesli na oltář obětí nacismu tyto ztráty:

365 tisíc rodin Čechoslováků ztratilo příslušníky v boji proti hitlerismu.

350 tisíc Čechoslováků vyhnáno z domovů při I.a II.vyhnání

700 tisíc Čechoslováků nahnáno do říše na otrocké práce

Závěr je jediný. Čechoslováci byli určeni k vyhlazení a germanisaci. Nikdy se jako národy nepodíleli na holokaustu. Musí se postavit všem lžím a útokům takzvaných sudeťáků a nepřátel zahraničí. Musí se postavit i domácí páté koloně zrádců. Musí to projevit i ve volbách – volit strany obhájců republiky, ne příznivců nepřátel státu.

Musí se postavit všude proti nepřátelům vnějším i domácím. Jako husité. Proti všem.

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody Brno