Jsem hrdý sudetský Čech,

prohlásil germanista Šonka

Problémem je, jak dohledat nějaké tzv. Sudety. Když se podíváme na mapu České republiky, žádné "Sudety" na ní nenalezneme. Zřejmě se jedná o naše pohraničí, které henleinovci ve své nacistické zanícenosti nazývali Sudety. Ovšem území tzv. Sudet nikdy nebylo vymezené, ohraničené, „Sudety“ nikdy nebyly a nejsou, ani nebudou, nějakou určitou územně správní jednotkou, zakotvenou příslušnou právní normou. Žijí jen v bájných představách henleinovců a jejich potomků, samozřejmě i v hlavách některých našich germanofilů a sudetomilů.

Snad je zde jedna výjimka, dočasná, již můžeme vzít s odporem na vědomí, jež znala tzv. Sudetengau v době od odtržení našeho pohraničí a „přičlenění“ k říši až do předčasné smrti tisíciletého rajchu. Ale i v době nacistického zločineckého panství šlo jen o „část Sudet“, jemuž královal strejda K. Henlein, také dočasně. Hlava mu šla kolem z toho všeho, co prožíval a následovalo. V květnu r. 1943 to asi bylo, kdy slíbil svému šéfovi, vůdci A. Hitlerovi, že od Čechů očistí svou župu. Nakonec, mnohem dříve než to mohl vykonat, skončil sebevraždou. A tak hrátky se „Sudety“ skončili.

Správně řekla dr. Eva Hahnová: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu.“ Takže odtud fouká vítr ze „Sudet“ do hlav postižených.

Sudeti a sudetomilové jsou vyznávači „Sudet“. Jiní lidé zase věří v nadpřirozené síly, další pak v čerty a peklo nebo v mimozemšťany. Všichni jsou nepoučitelní. Snad jen čas u nich něco zmůže.

Ale aby bylo jasno, pohraničí je české a českým zůstane. Pár pomýlenců na tom nic nezmění.

-red. ČNL