S málo pochopitelnými náznaky tato hra probíhá již od dob, kdy dva „čeští politici“, D. Herman a P. Bělobrádek, jezdili do Bavor, kde byli jako doma. Po panu Bělobrádkovi, tehdy místopředsedovi vlády ČR, jsme požadovali vysvětlení, které jsme nikdy nedostali. Proces však probíhal, někdy i v náznacích, viditelněji. Pan D. Herman při jedné ze svých cest do Vídně položil na hrob Františka Josefa I. kytici. Jinak vše se odvíjelo plně „demokraticky“, za oponou. I to, jak slavný „sudetoněmecký národ“, jeden z národů českých zemí, se vrátí, v souvislosti se vznikem nového soustátí rakousko–uherského, do své původní vlasti, České republiky, které bude dopřáno cti stát se jednou ze zemí renovovaného Rakouska – Uherska.

„Rádi bychom uvedli alespoň některé výňatky z projevů, které se zásadním způsobem týkají přímo našich zájmů. Podívejme se proto na následující věty, které pronesl B. Posselt na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řeznu. Prohlásil:

“Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Z uvedeného vyplývá, že pan B. Posselt, předseda SL, se snaží nejen úkolovat českou politiku, ale provést změny na území bývalé dunajské monarchie tak, aby spolu s jižním Německem mohlo tvořit srdce silné Evropy. V tom vidí úkol i pro bavorskou politiku a německou národnostní skupinu. Bude tato politika zaměřena také k překreslování hranic některých stávajících států? Zřejmě ano.

A ještě jednu poznámku k uvedeným slovům předsedy SL. V době pouhých několik měsíců poté, co jsme slavili 100. výročí vzniku Československé republiky na rozvalinách Rakouska–Uherska, jsme se dozvěděli, že dunajská monarchie byla před 100 lety rozvalena pařížskými smlouvami. Lituje tedy zániku této „malé Evropy“. Naše vidění Rakouska–Uherska je zásadně odlišné. Spatřovali jsme v něm „žalář národů“, jehož rozbití bylo základní podmínkou pro vytvoření ČSR. Mírový plán prezidenta W. Wilsona spočíval v tom, že ujařmené národy rakousko–uherskou monarchii si zvolí formu své další existence, jíž budou pro sebe považovat za nejvhodnější. Dokonce s touto zásadou souhlasil i ministr zahraničních věcí Rakouska– Uherska, J. Andrassi, který ve své odpovědi prezidentu USA dokonce použil i slova Čechoslováci a Jihoslované a očekával brzké ukončení světové války a uzavření příměří. Míří pan Posselt i proti změnám, které nastaly po ukončení první světové války na základě rozhodnutí tehdejších mírových konferencí? S největší pravděpodobností ano.“