Ještě o jednom pomníku, který byl a již není, ale bude

Mám na mysli pomník maršála Koněva, který dlouhá léta shlížel na Pražany, jak kolem procházeli, někdy rychle, jindy pomalu. Někteří se zastavili, zašli k pomníku a zamysleli se. Ano, vojska maršála Koněva osvobodila značnou část Čech, včetně Prahy. Osvobozujícím jednotkám maršál dal rozkaz, aby nepoužívaly děl a tak uchránily osvobozovaná území od zkázy.

Život Koněva na podzim roku 1941 visel na vlásku. Již již se blížilo rozhodnutí, že bude postaven před vojenský tribunál. V poslední chvíli jej zachránil maršál Žukov. Jako nový velitel západního frontu požádal telefonicky Stalina, aby mohl jmenovat Koněva svým zástupcem. Podařilo se i nám ku štěstí. Nezapomínejme, že to byly jednotky Koněvovy armády, které osvobodily též Osvětim.

A tak my, Dejvičáci, jsme často chodili kolem Koněva. Život kolem sochy v určitých denních hodinách silně pulzoval. Byli zde i chlapci, kteří jezdili na svých prknech, jiní se bavili. Navečer Koněv osaměl.

Jak to vypadá dnes? Socha maršála zmizela. Před několika dny se objevilo kolem sochy oplocení, za ním stal bagr. Fotku jsme bohužel nepořídili v době, kdy bagr vyvracel okolní úpravy pomníku, včetně jeho podstavce. Byla to smutná podívaná. Šel jsem tam opět nedávno. Oplocení zmizelo, bagr též. Terénní úprava byla dokonalá. Povrch byl dokonce uhrabán. Nic nepřipomínalo, že tady stál pomník Koněva. Jen čerstvě upravená zemina byla lemována nevýrazným trávníkem.

Byl jsem smutný. V malém to připomínalo osud Lidic. V tomto případě však nebyla ani jedna lidská oběť. Jen pomník maršála Koněva byl zničen. Můžeme vůbec napsat slůvko „jen“? Těžko. Likvidátoři Lidic vše zničili tak, aby nic obec nepřipomínalo. Byla dokonce vymazána ze seznamu obcí. Ale ožila a žije. I Koněv čeká na své vzkříšení. Dojde k němu dříve či později. Historická pravda nad lží a likvidátory vždy zvítězí.

Dr. O. Tuleškov