Je Evropská unie hodnotovým společenstvím?

EU to sama o sobě již léta tvrdí. Jaká je však skutečnost? Vzpomeňme si na některé skutečnosti! Když se jednalo o zvolení Donalda Tuska do vrcholné funkce EU, Polsko, domovský stát pana kandidáta, se proti jeho zvolení postavilo. Dokonce někteří jeho ústavní činitelé tvrdili, že Tusk, který se svou politickou stranou vyrostl na německých penězích, není kandidátem Polska, ale Německa. Nic nepomohlo a Tusk byl opět zvolen, přestože mnozí jeho rodáci tvrdili, že mluví i jedná proti polským zájmům. Co se o kauze Tusk tvrdilo? Že je silným zájmem Německa, aby Tusk byl zvolen. Údajně sama kancléřka Merkelová tomu napomohla.

Když se jednalo o Lisabonskou smlouvu, byla situace velmi napjatá. V. Klaus, tehdejší prezident ČR, odmítal dlouho tuto smlouvu podepsat. Měl pravdu. Její nepřijetí bylo v zájmu ČR. Kam až vše zašlo, víme. Určité zahraniční síly se spojily s protiklausovskou opozicí v republice. Tlak na pana prezidenta byl neúnosný. „Čeští Evropané“ hrozili V. Klausovi i zkoumáním jeho zdravotního duševního zdraví. Takže opět pod silným, zřejmě především německým tlakem, byla Lisabonská smlouva přijata. Je třeba ovšem podotknout, že V. Klaus nejednal ze svobodné vůle. Byl k podpisu dostrkán obrovským tlakem. Je pro nás Lisabonská smlouva tedy vůbec závazná:

Četli jsme na těchto stránkách i o haagské kalvárií Slobodana Miloševiče. Zemřel ve vězení, ač nedlouho poté soud konstatoval, že byl nevinen. Následoval Vojislav Šešejl. Sám za své peníze přijel do Haagu, aby se před soudem obhajoval. Byl souzen a odsouzen, dvakrát, ale vždy jen za pohrdání soudem, nikoliv ve smyslu žaloby. Byl uznán nevinným asi po 11 letech. Za hradbami věznice Haagského mezinárodního tribunálu zahynulo 12 Srbů, někteří údajně sebevraždou. Jiní podlehli nemocem. Jen hrstka Chorvatů se ocitla před soudním tribunálem. Kosované se zdáli být nedotknutelní.

Zatímco hrstka vůdců z „Kosovské osvobozenecké armády“, která měla na svědomí stovku vražd, si žila ve vysokých státních funkcích v Kosovu po celá léta blahobytně, Evropou již roky běžely informace o vraždění Srbů a dalších. Gangy napojené na tyto kosovské pány obchodovaly s orgány nevinných lidí. Šlo o stovky zavražděných. Nyní však jsou tito pánové vyšetřováni. Nekřičme hop, dokud nebudou po zásluze odsouzení.

Co bombardování Srbska letadly NATO? Kolik mrtvých Srbů, jaké obrovské materiální škody vznikly? Co kazetové bomby, co použití munice s ochuzeným uranem?

Byla skutečně Evropa oasou míru ve světě, byla a je EU hodnotovým společenstvím? Nyní bojuje EU za právní stát, který je, podle bruselských papalášů, v Maďarsku ohrožen. Je otázkou, zda toto tvrzení je pravdou. Pravdivé však jsou všechny výše uvedené údaje. Pokud došlo v minulosti k ohrožení hodnot, na kterých EU stojí, tedy i právního státu, měla by UE projevit alespoň vážnou snahu, napravit všechny dřívější zločiny či další násilná jednání, a vyhlásit, že neustane, dokud zločiny a protiprávní jednání nebudou odhaleny a potrestány. A to se nestalo. Proč? Dočkáme se někdy toho?

„Týždenník Politico na svojej webovej stránke upozornil, že v návrhu kompromisnej dohody zrejme zostane zmienka o naviazanosti dlhodobého rozpočtu a finančnej pomoci cez ozdravný plán na právny štát. To pred summitom odmietal maďarský premiér Viktor Orbán, s ktorým sa Michel v druhý deň rokovaní stretol na bilaterálnom stretnutí.“ (Z článku na webu „hlavní zprávy.sk“, publikovaném 19.7.2020).

Říká se, že kdo hledá, najde. Hledat však porušování principů právního státu jen v Maďarsku a někdy i v dalších státech V 4, je zárukou toho, že se asi nic nenajde. Bude vůbec někdy zájem o to, aby konečně z Bruselu zněla i slova pravdy?

J. Skalský