Jásavé a srdečné uvítání pana prezidenta Edvarda Beneše v Brně

 12.května 1945 se na své cestě z Košic do Prahy Beneš zastavil v Brně. Presidentův tajemník, Prokop Drtina, popisuje: „ Tím, že jsem jel bezprostředně za presidentovým vozem, viděl jsem do všech podrobností, jak české Brno vítá svého zachránce a osvoboditele. Bylo to tak prosté ve své spontánnosti, že se to vymykalo všemu očekávání a všem představám.  V životě jsem neviděl tolik rozesmátých obličejů smáčených současně slzami štěstí i nervového uvolnění po přestálých mukách dlouhých let nacistického teroru a hrůzy. Tak rozpoutané davové štěstí omamující svým uvolněným projevem ve své bezprostřednosti jsem nezažil a neviděl nikdy předtím ani potom. Jsem si jist, že se takto mohlo projevit bez kontroly a zábran jen po takových krutostech a hrůzách, jakými prošel český národ a zvláště brněnský lid za německé hrůzovlády Hitlerovy Třetí říše. ..

Viděl jsem, že dr. Beneš sám je nadmíru vzrušen tím, čeho byl svědkem. Zřejmě takové uvítání nečekal. Jak jsem řekl, to si nikdo nemohl představit.“ (Prokop Drtina: Československo, můj osud, Praha 1992, II, 2 s.55)

Drtina nepřeháněl. Stál jsem tehdy na Dominikánském náměstí. Najednou bylo vidět, jak davy na náměstí Svobody ožily, mávajíce na pozdrav. Auta jela velmi pomalu, napětí se zvyšovalo, až nakonec lidé propukli v jásot dříve, než konvoj dojel na náměstí. Jakmile zajel do nádvoří radnice, jásot přešel ve volání Ať žije president Beneš! Bylo to mohutné, neutuchající: My chceme pana presidenta! Vítáme pana presidenta v českém Brně!

Když jej na balkonu Nové radnice předseda Revolučního národního výboru Matula pozdravil slovy: Pane presidente, já to řeknu prostě po moravsky: „ My vás máme rádi!“, začalo celé náměstí opakovat znovu a znovu: „My vás máme rádi!“

Uvítání v Brně mělo svůj význam. V zemi s Rudou armádou hlas pro Beneše byl hlasem pro demokracii.

Výňatek z textu, jehož autorem byl prof. Jaromír Procházka