Jak Rychetský v roce 2000 hájil volební zákon, který teď ÚS pod jeho vedením seškrtal

Dnes 16:11

Jaroslav Soukup, Novinky

„Sám ruší volební zákon, na kterém se sám podílel a který sám obhajoval.” Tímto i dalšími výpady premiér Andrej Babiš (ANO) ve středu zaútočil na předsedu Ústavního soudu (ÚS) Pavla Rychetského poté, co soud zveřejnil verdikt, jímž zrušil některé části volebního zákona, který vznikl v dobách opoziční smlouvy ODS a ČSSD a do poměrného systému vnášel většinové prvky. Co přesně Rychetský kdysi hájil a proč?

Rychetský na jednání, které Babiš zmínil a jež se odehrálo 23. června roku 2000 v Senátu, skutečně návrh obhajoval. Ačkoliv byl tehdy představitelem vlády, konkrétně vicepremiérem a šéfem legislativní rady, nebyl v pozici předkladatele. Tím byl tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD), Rychetský na jednání vystupoval coby senátor za ČSSD.

Ve svém vystoupení apeloval na věcnost a odmítal, že by se jednalo o návrh, který je „ztělesněným zlem”, „útokem na demokracii”, či „demokratické základy státu”.

Za tři nejčastěji kritizované skutečnosti v tehdejším návrhu zákona označil navýšení počtu volebních obvodů z 8 na 35, zavedení d'Hondtova volebního dělitele a aditivní kvorum pro koalice na úrovni 20 procent pro koalici čtyř a více stran.

Aditivní kvorum, tedy zvýšený minimální zisk hlasů potřebných pro vstup do Sněmovny pro koalice, již tehdy označil za zbytečné. Ve vládní podobě zákona navíc byly tyto uzavírací klauzule stanoveny jinak a do kritizované podoby se dostaly na základě pozměňovacího návrhu poslance ODS Jana Vidíma.

I přes výrazné změny Rychetský návrh v Senátu podpořil a ten prošel. Následně na popud skupiny senátorů a prezidenta Václava Havla zasáhl Ústavní soud, který zrušil navýšení počtu volebních obvodů i způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty, naopak uzavírací klauzule ponechal, byť zmínil jejich možnou účelovost.

Co je demokracie

Rychetský se v roce 2000 pokusil definovat demokracii. Označil ji za vládu dočasné většiny. „Je to vláda na čas, dočasná vláda většiny, tzn., že je povinnost opakovaně dávat možnost znovu vygenerovat tuto většinu. Samozřejmě, že demokracie je i ochrana menšiny. Ale prosím, to neznamená, že musí menšina za každou cenu mít zastoupení, nýbrž ochrana menšiny znamená, že musí mít právo stát se příště většinou,” dodal s tím, že tyto možnosti tehdejší změna volebního zákona nikomu neubírala.

V roce 2021, když krátce zdůvodňoval, proč Ústavní soud přistoupil ke zrušení některých částí zákona, hovořil Rychetský o stejných problematických bodech, jako jeho někdejší oponenti v Senátu, respektive o jejich souběhu.

„Tzv. d'Hondtův dělitel sám o sobě sice mírným způsobem znevýhodňuje menší politické volební subjekty, ale v kombinaci se 14 nestejně velkými volebními kraji, které u nás jsou, dochází k porušení principu rovnosti výrazným způsobem,” odůvodnil nynější zásah ÚS.

Ústavní soud zrušil část volebního zákona, ulevil koalicím a zrušil bonus pro vítěze

Zatímco volební obvody ÚS ponechal, uzavírací klauzule způsobu přepočtu hlasů zrušil.

D'Hondtova metoda není zlo

Ke změně pohledu Rychetský konstatoval, že „tenkrát jak vláda, tak Legislativní rada vlády dospěly k závěru, že volební systém založený na d'Hondtově systému přepočtu mandátů není protiústavní.”

Ostatně před 21 lety i nyní připomínal, že princip volebního dělitele je běžně rozšířený ve většině evropských zemí.

Rychetský politik vs. Rychetský soudce

Rozdíl mezi Rychetským v roce 2000 a v roce 2021 je v tehdejší pozici politika, který usiluje o co nejstabilnější prostředí, a nynějšího ústavního soudce, který dbá na ústavnost.

To dokumentuje i tehdejší senátní vystoupení, v němž coby politik neskrýval příchylnost k prvkům „stabilnějšího” většinového systému. Na rozdíl od mnohých dalších však s možným korektivem ze strany Ústavního soudu již tehdy počítal.

„Předložená novela pouze posiluje většinové prvky. Doporučoval bych ctěným kolegům, aby úvahy o neústavnosti přenechali Ústavnímu soudu,” uzavřel v roce 2000 svůj projev.

Akceptovatelnou míru úpravy volebního systému se ÚS pokusil pro zákonodárce nastínit.

Zatímco zavádění „většinových prvků” bude podle aktuálního verdiktu „vždy protiústavní”, využít ke vzniku funkční většinové vlády „většinotvorné prvky” lze při zachování míry považovat za akceptovatelné. „Jinak půjde o pokus neústavní,” konstatoval nyní ÚS.

Vystoupení Pavla Rychetského v Senátu 23. června 2000

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dosavadní průběh rozpravy mě značně překvapuje mírou emocionality a naprostým nedostatkem věcných argumentů.

Máme před sebou rozsáhlý vládní návrh novely volebních zákonů, který mění volební dny tak, aby se volilo jeden den, a to v neděli, který mění systém volebních komisí tak, aby odpovídal konci 20. století, tzn. politické složení komisí je pouze ve volebních okrscích, neb jinde budou nahrazeny počítači. Návrh zákona, který přináší podle mého soudu velmi důležitý posun v tom, že otevírá naplnění ústavního práva našich občanů volit kdekoliv na zeměkouli, tj. i v zahraničí, přesto jsme svědky v rozpravě, ve které nejčastěji se dovídáme, že je to návrh, který je ztělesněným zlem.

Že jde o útok nejenom na demokracii, ale dokonce na samotné demokratické základy státu.

Protože nikdo konkrétní argumenty neuváděl, snažil jsem se je vydedukovat. Dospěl jsem k závěru, že zřejmě důvodem pro tyto emocionální výkřiky jsou tři skutečnosti:

1) 35 volebních obvodů.

2) Přechod na D‘Hondtův systém s koeficientem 1,4 v prvním kole skrutinia.

3) A tady bych řekl, že do jisté míry je považuji za oprávněné, ale nebylo to součástí vládního návrhu, 20% aditivní kvorum.

Abych to hned doplnil, proč si myslím, že tady lze předloženou osnovu kritizovat, tak proto, že je to zbytečné. 20% aditivní kvorum zde nemá žádnou zvláštní funkci, protože přecházíme na D‘Hondtův volební systém, kterým se volí v celé Evropě, do Evropského parlamentu ve většině zemí, a ten si generuje sám klauzuli, ten nepotřebuje, aby mu zákon nějakou stanovil.

Je to opravdu útok na demokracii?

Nebudu mluvit tak dlouho, jako někteří kolegové. Pokusím se stručně říci, co si myslím, že je demokracie.

1) Demokracie je především vláda většiny.

2) Je to vláda na čas, dočasná vláda většiny, tzn., že je povinnost opakovaně dávat možnost znovu vygenerovat tuto většinu.

Samozřejmě, že demokracie je i ochrana menšiny. Ale prosím, to neznamená, že musí menšina za každou cenu mít zastoupení, nýbrž ochrana menšiny znamená, že musí mít právo stát se příště většinou. To tento volební zákon nikomu neubírá.

Kdyby byla pravda většina těch argumentů, které zde zazněly, tak bychom žili ve světě, kde jsou zrůdné nedemokratické systémy, jako je Velká Británie a USA, ale dnes i Francie, která volí také většinovým systémem, protože tam propadá mnohem větší procento hlasů, jak známo.

Svět zná dva rovnocenné demokratické volební systémy - proporcionální a většinový. Rozdíl v nich je v tom, že v jednom případě je snaha o nastavení co nejpřesnějšího zrcadla společnosti a výsledek je, že se ve zvoleném zákonodárném sboru co nejpřesněji projevuje stratifikace a struktura společnosti.

Volební systém ovšem má především funkci vytvořit prostředek k tomu, aby se generovala většinová politická vůle, protože demokracie je vláda většiny. Většinový systém proto vědomě, a nikdo mu to nevyčítá, ani z teoretiků, ani z politiků, nedodržuje přesný princip zrcadla a proces generace, generování většinové politické vůle svěřuje již voličům do voleb.

Chtěl bych zdůraznit, že oba tyto principy jsou rovnocenné a nedá se o žádném z nich říci, že by byl popřením demokracie.

V Evropě jsme byli po druhé světové válce svědky výrazných změn volebních systémů. Prakticky všechny země začínaly po druhé světové válce s proporcionálním volebním systémem. V řadě případů, zejména v románských zemích, tento volební systém přinášel tak hlubokou nestabilitu, že se naopak přecházelo na většinový volební systém.

Předložená novela pouze posiluje většinové prvky. Doporučoval bych ctěným kolegům, aby úvahy o neústavnosti přenechali Ústavnímu soudu.

Děkuji za pozornost.