Jaké hry probíhají na „velké šachovnici“?
V roce 1997 vyšla v New Yorku publikace „Velká šachovnice“, jejímž autorem je Zbigniew Brzezinski. Tento americký politolog považuje Euroasii za dějiště rozhodující mocenské hry. Kdo ovládá tento „světový ostrov“, ten vládne světu. Je nutné, jak soudí, posunout vlastní dějiště hry co nejdále od Lisabonu na východ. Dojde-li k tomu, pak střed se bude postupně zapojovat do rozhodující sféry vlivu Západu, v níž dominují Spojené státy.
Velmi otevřeně hovoří Z. Brzezinski o tehdejší Evropě. „Ale nejzávažnější problém představuje fakt, že skutečně „evropská“ Evropa jako taková neexistuje… Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy.“ (c.d., str.65)
Rovněž tak autor „Velké šachovnice“ se zmiňuje o Německu. „V intenzivní angažovanosti pro Evropu spatřuje Německo možnost své historické očisty, restauraci morální a politické důvěryhodnosti…Přes počáteční neochotu sjednocené Německo nakonec (z amerického podnětu) formálně uznalo hranici na Odře a Nise a tento krok odstranil nejvýznamnější výhrady Polska, jež bránila rozvoji užších vztahů s Německem… Přes Polsko mohl německý vliv rychle postupovat na sever – Po Pobaltí – a na východ – na Ukrajinu a do Běloruska…
Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché -, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67-76 ) „Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)
Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje , aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77-92)
„Hlavní cíl Spojených států v Evropě lze tedy shrnout zcela prostě: pomocí skutečného transatlantického partnerství upevnit americké předmostí euroasijského kontinentu, aby se rozšiřující Evropa mohla stát reálným odrazovým můstkem pro pronikání mezinárodního řádu – založeného na demokracii a spolupráci – do Eurasie.“ (c.d., str. 92)
Ale na Rusku, a Číně, tyto světovládné americké plány ztroskotaly. A tak „Rusko se stalo říší zla a Putin ďáblem“. Co nejde po dobrém, půjde po zlém nebo hybridními prostředky. A tak jednotky NATO konají přehlídky v blízkosti ruských hranic, které Rusové nezodpovědně a válkychtivě neustále posunují k mírumilovným natovským silám.
Ale nyní k Německu, které podle plánů Z. Brzezinského hraje ve střední Evropě vůdčí roli, přestože samo „hostí“ americké vojáky. Německo má tedy ve vztahu k nám výsadní postavení. A proto co je dovoleno Německu, není dovoleno nám.
Když německá kancléřka A. Merkelová jedná s ruským prezidentem V. Putinem či čínským prezidentem Si Ťin - pchingem, nebo dokonce s nimi předjednává nějaké dohody, v Německu ani u nás k žádnému vzrušení, ani k bouřlivým demonstracím nedochází. Takovéto jednání Němci chápou jako přirozené, poněvadž ví, že zisk z následně uzavřených dohod budou mít nejen Rusové či Číňané, ale také i oni sami, Němci.
Jestliže však náš prezident pan ing. M. Zeman nebo premiér Babiš by se svými ruskými nebo čínskými protějšky jednali stejně jako kancléřka Merkelová, se zlou by se potázali. Jen si vzpomeňme na zuřivá vystoupení opodemokratů, mediální žhavou kampaň, na demonstrace, které takové jednání dříve provázely. Pátá kolona v republice, ruku v ruce s interesy Západu, a to i těmi německými, dává přednost cizím zájmům před našimi vlastními. České mocenské elity hrají hru na „velké šachovnici“ podle zadání svrchu.
Jak dlouho bude tedy trvat situace, za níž budeme brát i nadále plyn a naftu ze značné části z Německa a nikoliv přímo od Ruska? Proč nemůžeme navázat spolupráci s Ruskem při výrově vakcíny proti Covid-19, když Německo tak smí? Budeme potom vakcínu Sputnik-19, pokud si vůbec vybojujeme tuto možnost, brát opět od Německa, jako případně vše mnohé další?
Pro nás, evropské kmány, k nimž patří celá řada dalších států, bude vše zásadně platit, pokud uvedené plány, které jsou výrazem určitých mocenských vztahů, nebudou změněny. Je pravda, že někteří němečtí politici se těmto mocenským pořádkům vzpírají. Zvedají hlavu a sní o novém mocném Německu. Dokonce nepříliš dávno vyhlásil pan M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí, že Německo jako nejsilnější stát v EU má právo na vedoucí roli v Evropě. O několik měsíců poté jej doplnil B. Posselt, že Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě.
(Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)
Jestliže však uvedené německé plány se naplní, bude nám ještě hůře než v době americké světové dominance. Pružnou, ale zásadní politikou musíme odmítnout jak americkou, tak následnou německou nadvládu. Našim cílem musí být, jak jsme přesvědčeni, opětné nabytí svrchovanosti ČR a její rovnoprávnosti s ostatními státy nejen v Evropě. Vztahy mezi těmito subjekty musí být upraveny souladně s mezinárodním právem. V důsledku toho vznikne zcela nová mezinárodní atmosféra, v níž se dočkáme i navázání vztahů s Ruskem a Čínou. Potom nebude již platit známé starořímské rčení, že to „co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“. Na velké „šachovnici“ pak budou probíhat zcela jiné hry než dosud. I počet hráčů se značně zvýší. Dožívající monopolární světový systému bude postupně nahrazen multipolárním. Věřme, že nám bude lépe!
J. Skalský