Proč se rozešly zájmy dvou nedávných spojenců – Ruska a Turecka? Nestojí za tureckou vojenskou operací v Sýrii Spojené státy? Jak koronavirus změní válku v Sýrii? O tom promluvil vojenský odborník, doktor vojenských věd Konstantin Sivkov s redaktorkou Pravdy.ru Ljubov Stěpušovou

Jak hodnotíte naše spojenecké vztahy s Tureckem? Jaké ve skutečnosti jsou? Co můžeme čekat od Erdogana?

Velmi přesně to řekl prezident Putin: „S Erdoganem jsme souputníci, nic víc.“ Pokud by došlo ke konfliktu, nejsme spojenci.

Jsme souputníci v posuzování syrské otázky, ale souputníci už nejsme ohledně Krymu. Tady jsme protivníci. Turecko neuznává zákonné připojení Krymu k Rusku.

Pokud se na to nezapomene, bude vše pochopeno. Operace se Syrskou arabskou armádou v Idlibu je nevyhnutelná. Musíme být připraveni napnout všechny síly, aby se neopakoval útok dronů.

Pokud bude útočit syrsko–ruská armáda, nebo za podpory ruského letectva syrská armáda, bude se Turecko snažit o to, aby svou vlastní obranou tuto ofenzívu zastavilo. V jiných oblastech se Turci pokusí o útoky k dosažení místních úspěchů, jako se to povedlo v Serahibu.

Jaký vliv bude mít koronavirus na syrskou kampaň? Může se stát, že se Turci polekají a odejdou ze Sýrie, jako odešli Francouzi z Iráku? Není tam zdravotní systém.

Je potřeba chápat, že pandemie koronaviru je z 90 % výsledkem informační paniky. V roce 2019 zemřelo jen na TBC 1 milion a 300 tisíc lidí. HIV měl loni skóre 1 milion obětí a žádné vyhlašovaní pandemie nebylo. Žloutenka typu A, B a C zahubila 1 milion a 80 tisíc lidí a zase nic. Proto je potřeba dobře chápat, že křik kolem koronaviru je způsoben potřebou řešit pod jeho přikrytím řadu problémů. Právě toto udělali Číňané. Skrytě a úspěšně znárodnili průmysl.

Podíváme se na Američany, na jejich odvedení vojsk z cizích území. Jejich základny v Iráku jsou rukojmím pro cíle íránské armády. Pokud Írán zaútočí, Američané nemají jak odpovědět. Jenže kdyby odtud odešli, měli by pocit, že ztratili tvář. Za těchto okolností je koronavirus nejlepší pomocník, umožní jim opustit Irák a neztratit tvář.

Může i Turecko opustit Sýrii bez ztráty tváře? Že by také vidělo beznadějnost svého počínání a odsunulo vojska?

Nikoliv. Turecko má jinou historii. Když ztratí Idlíb, zhroutí se Erdoganova naděje na upevnění neoosmanské říše. Vyvstane otázka o stabilitě jeho režimu obecně. USA takové problémy nemají. Už prohrály. Prohrály na Blízkém východě s arabským jarem. Mohou využít příležitost při panice kolem koronaviru a pohodlně odejít.

V roce 2016 jsme Erdogana zachránili varováním, že jej jedou do hotelu zatknout. Nyní je jeho jednání vůči Rusku a Putinovi pobuřující. Možná už mu více pomáhat nebudeme.

Nepomáhali jsme mu proto, že bychom ho nějak milovali. Kdyby v Turecku došlo k puči, do vlády by se dostali radikální zápaďáci a v Sýrii by pro nás nastal mnohem větší problém. Potom by se Turecko podřídilo USA a stroze by jednalo podle nich. Zachránili jsme Erdogana jednajícího v našich zájmech. To on dobře chápe. Je to pragmatik. A v pragmatické politice není místo pro vděčnost.

Samozřejmě, protože Erdogan nemá v zahraničí několik miliard dolarů, na které je možné uvalit veto. To ruská elita kontrolovaná americkými tajnými službami vyvezla zásoby počítané v bilionech dolarů. Ještě nebožtík Brzezinski k tomu řekl: „Vaše elita drží v našich bankách 500 miliard dolarů. Je to elita vaše nebo naše?“

To znamená, že na naši elitu mají páky, ale na Erdogana nejsou ani u nich, ani u nás. … Chtěl jsem říci osobnostní páky. Na Erdogana je jiná páka – geopolitická. Tato páka se nazývá Kurdové.

A nebude. To se objeví, až když se na něj bude muset zatlačit. Potom bude s Kurdy demonstrativně jednáno.

Můžeme, s využitím Erdoganova prohlášení o tom, že jej pozval syrský lid, na oplátku prohlásit, že nás pozvali Kurdové žijící v Turecku?

Pokud se situace nažhaví do přímého střetu, potom prohlášením, že nás pozval kurdský lid, nikoho neoklameme.