Jak z nás postupně chtějí udělat spoluviníky německých zločinů

Samozřejmě druhá světová válka byla pouhou přípravnou epizodou před vyhnáním naprosto nevinného německého obyvatelstva z Československa. Velcí přátelé českého národa, za které pana Horsta Seehofera a Berndta Posselta mnozí sudetomilové považují, mluví o tom, že jsme se dopustili chladných válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Dokonce „naši milí krajané“ sněmovali i pod mottem, které nás obviňuje z genocidy. Jsou snad ještě hrůznější zločiny než ty, kterých jsme údajně měli dopustil? Tvořivost tzv. sudetoněmecké národnostní skupiny je tak velká, že jsme v očekávání dalšího a dalšího obviňování.

Když v září 1938 po Mnichovu prchali z pohraničí i němečtí antifašisté, spolu s dalšími Čechoslováky, aby se dostali do českého vnitrozemí, stěží si uprchlíci dokázali představit, jaké změny v krátké době ve zbytkové republice nastanou. Zatímco v dřívější době němečtí uprchlíci z hitlerovské říše se těšili u nás pohostinnosti, v době pomnichovské šlo vše jinak. Rozkazy a nejrůznější přání Němců plnili zbytkověrepulikánští činitelé, jak jen nejlépe mohli. A tak se stalo, že na přání německých úřadů dokonce začali vracet i německé uprchlíky. Co je v hitlerovské říši čekalo, všichni věděli. Přesto tak činili. Někteří čeští četníci, kteří transportované německé antifašisty strážili, jim umožnili utéct. Tak se část z nich zachránila. Ti šťastnější a předvídavější opustili Československou republiku ještě před Mnichovem.

A tak je na nás házena vina za to, že jsme německé antifašisty vraceli do rukou gestapa. Toto tvrzení má zřejmě překrýt zločinné jednání znacizovaných henleinovců, kteří bili německé antifašisty, obviňovali je ze zrady německého národa a po notném, zpravidla krvavém výprasku, je pak předávali gestapu. Velké množství německých antifašistů, československých státních občanů, díky henleinovcům zahynulo v procesu koncentráčnické převýchovy. A o tom „naši milí krajané“ jen velmi neradi mluví. Ti němečtí antifašisté, kteří přetrvali válku, se nikdy neoznačovali za sudetské Němce. Mluvili o sobě jako o československých občanech německé národnosti. Zato landsmani se snaží zahrnout mezi „sudetské Němce“ i německé antifašisty. Nyní je to již lehčí, když z bývalých desítek tisíc německých antifašistů, zbyla jen hrstka. Proto další kroky v tomto směru můžeme očekávat.

Jedna z prvních větších srážek o naše dějiny se strhla o Lety u Písku. Zatímco naši historici vycházeli z toho, že šlo o donucovací pracovní tábor, sebemrskači dokazovali, že to byl koncentrační tábor, který jsme my, Češi, provozovali ve vlastní režií, a jeho ostraha se svou tvrdostí vyrovnala esesáckým strážcům koncentračních táborů.