Již 3. listopadu r. 2019 jsme vydali brožurku „K táborskému manifestu“, v níž jsme publikovali text Česko–německé deklarace (ČND), text „Táborského manifestu“, námitky vlasteneckých sil, levicových, centristických i pravicových, s výjimkou členů a stoupenců ODS, proti přijetí návrhu Deklarace.

Uvedenou brožurku jsme rozšířili jak v písemné podobě, tak i na internetu. Doufali jsme v to, že rozumní lidé, kteří „Táborský manifest“ vytvářeli, a zejména ti, kteří jej v důvěře k jejich autorům aklamací schválili, uvedený hrubý nedostatek v textu manifestu odstraní. Dozvěděl jsem se však, že tento nedostatek odstraněn nebyl. Naopak zaznělo ze strany jednoho funkcionáře KČP „zdůvodnění“, že slova o ČND jsou to jen zmínka a proto není třeba měnit text. Každý rozumně a samostatně uvažující člověk však po seznámení se jen s hrubou argumentací proti „zmínce o ČND“, přijde k závěru, že jde nikoliv o nějaký formulační nedostatek, ale přímo o ránu pěstí do oka.

Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

Můj návrh k tomuto bodu Táborského manifestu. Slova „s Česko–německou deklarací z 21. 1. 1997“ vypustit a nahradit je následujícími slovy: „s českým právním řádem a normami mezinárodního práva“.

Pokud někdo odmítá tuto jednoduchou úpravu textu Táborského manifestu, je naší povinností si položit otázku, proč tak činí? Je zmínka o ČND spícím ustanovením, které má být aktivováno v určité rozhodné chvíli? To je jedna z řady možností. Lidé, kteří zvedli ruku pro Táborský manifest, by proto měli dát „autorům manifestu“ jasně na vědomí, že si přejí úpravu tohoto dokumentu, která v budoucnosti vyloučí jakékoliv jeho zneužití. Naopak podrobí zkoumání činnosti tzv. sudetoněmecké kanceláře, prosudetských spolků v ČR a možnost konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR z hlediska čs. právního řádu a norem mezinárodního práva. A to je přesně to, co potřebujeme.

V odporu proti ČND byly vlastenecké síly, s výjimkou ODS, jednotné. Pokud nyní necháme v textu Táborského manifestu „zmínku“ o ČND, jedním hlasováním jsme převrátili tuto jednotu na hlavu a zcela zásadním způsobem jsme změnili dřívější negativní vztah k ČND ve vztah pozitivní současné „nové vlastenecké (?) levice“.