Poznámka: Některá naše média pláčou nad tím, že nějací vandalové poničili unikátní německý pomník, „na černo“ před několika lety obnovený, ve tvaru Železného kříže, který sám o sobě je jedním ze znacizovaných vojenských symbolů, a to tím, že na něj nakreslili údajně hákové kříže. Spíše bychom měli plakat nad tím, že někdo mohl opět vztýčit takovýto pomník, aniž by příslušné orgány zakročily, pomník odstranily a ty, kteří jeho obnovu uskutečnili, volaly k právní odpovědnosti. Kdy se tomu tak stane?

Ve Staroměstské radnici, ve věži krásně plasticky ozdobené arkýřem, byla kaple, která snad pocházela z rukou stavitele Petra Parléře, nebo některého z jeho žáků. Byla vysvěcena roku 1381 ku poctě patronů země české. Tato radniční kaple měla pestrý osud. V dobách husitských byla svatyní těch, kteří přijímali pod obojí způsobou, po porážce na Bílé hoře byla opět vysvěcena na svatyni katolickou a za Josefa II. roku 1784 byla zbavena vysvěcení a používána jako skladiště až do roku 1856, kdy byla opět vrácena bohoslužebným účelům.

V této kapli, v květnové revoluci r. 1945 Němci těžce poškozené, byl od roku 1922 hrob Neznámého vojína, který byl uctíván stejně jako u jiných národů jako symbolické pohřbení ve vlasti těch hrdinů, jichž totožnost při pohřbení na dalekém bojišti nemohla býti zjištěna. V našem hrobu Neznámého vojína byly v kovovém sarkofágu, s dřevěnou rakví uvnitř, pietně uloženy vysvěcené tělesné ostatky neznámého československého bojovníka, padlého v boji pro vlast ve světové válce 1914 –18 na východním bojišti.

Tisíce a tisíce návštěvníků – i z daleké ciziny – přicházelo se každoročně poklonit symbolickému hrobu v posvátném prostředí, kde tajili jsme dech a kráčeli jen tiše po špičkách. Každý jistě hluboce dojat vzpomínal známých a příbuzných, kteří v daleké zemi položili život na oltář vlasti, jíž tělesná schránka těchto hrdinů nemohla býti vrácena.

Tak tomu bylo až do roku 1941, pokud byl hrob Neznámého vojína veřejnosti přístupný. Než germánská snaha vyhladiti vše, co českému a slovenskému lidu připomínalo jeho slavnou minulost a udržovalo jej v odporu k brutálnímu germánskému násilí, nezastavila se ani před tímto posvěceným a mezinárodně udívaným a uznávaným symbolem, nám všem tak drahým. Zločinná německá ruka surovým způsobem hrob Neznámého vojína zničila a zahladila.

Počátkem října 1941 telefonoval nacista ministerský rada Giesse z Frankova Úřadu bývalému náměstkovi primátora Josefu Pfitznerovi, že hrob Neznámého vojína na rozkaz K. H. Franka musí být ihned nenápadně odstraněn. Nechme zatím mluviti Josefa Pfitznera o zločinu jím na českém a slovenském národě spáchaném. K otázce dané mu po předvedení ve věznici na Pankráci: "Víte, co znamenal pro český a slovenský národ hrob Neznámého vojína ?", rychle odpovídá: " Ztělesňoval vojenskou tradici českého národa." Pfitzner vypovídá dále, že odstranění hrobu bylo úmyslným zásahem a ublížením českému národu a že již tehdy v roce 1941 vysvětloval si rozkaz K. H. Franka jako politický čin Říše, ale vzhledem k svému osobnímu postavení vůči Frankovi a Giessemu nemohl mu odporovat, třebaže rozkaz nebyl nijak odůvodněn. Kdyby byl prý odporoval, byl by se dostal do koncentračního tábora.

Pfitzner dal rozkaz tehdejšímu presidiálnímu šéfovi dr. Josefovi Krugovi a městskému radnímu SS–mannovi Juliu Kleinovi, který byl povoláním zámečník, aby v noci hrob nenápadně odstranili. Klein byl rovněž vyslechnut ve věznici na Pankráci. Přinesl si nástroje (kleště, šroubováky, pilník, nůžky na plech, pilu na kov) a s Krugem, Leo Rudlem ( Drtílkem), dr. Alfrédem Buchem, Josefem Strucovským a Josefem Becvarem dali se za účasti dvou členů gestapa v noci do díla zkázy. Dva čeští strážníci konající službu v radnici, musili Krugovi podepsati protokol, že pod trestem smrti své rodiny neprozradí nic, co té noci uvidí a uslyší. Byli na chodbě radnice postaveni tak, aby mnoho neviděli a neslyšeli, ale přece zaslechli bušení do kovu a řezání pilou. To nacistické ruce ničily posvátnou schránku tělesných pozůstatků Neznámého vojína. Stuhy od věnců a různé ozdoby, věnované u příležitosti návštěv domácích i zahraničních delegací, byly nacpány do připravených krabic a odnášeny zadním vchodem radnice do osobního automobilu, který stál na dvoře. Vůz několikráte odjel, pravděpodobně na gestapo v Bredovské ulici. S vozem jezdil neznámý člen gestapa.

J. Klein při výslechu líčí, jak odšrouboval víko rakve, strhal s ní ozdoby a nůžkami rakev rozstříhal. Plech svinul do několika svitků, které byly i s tělesnými pozůstatky Neznámého vojína, uloženými v dřevěné schránce, odneseny z kaple do automobilu. Sám Klein je odvezl a vhodil u Troje do Vltavy.

Dílo zkázy trvalo od desáté hodiny v noci do dvou hodin ráno. Krug druhý den hlásil Pfitznerovi, že těžká práce byla vykonána a ten o tom podal hlášení K. H. Frankovi. Krug a Klein dostali za to záslužný kříž. Julius Klein posuzuj e nyní zločin takto: "Protože odstranění hrobu Neznámého vojína se stalo tímto způsobem v noci a bez přítomnosti církevních hodnostářů, měl jsem tehdy pocit, že se jedná o hrubé porušení náboženských předpisů a o zločin. Ten pocit jsem měl i přesto, že mi bylo řečeno členem gestapa, že odvezené věci budou uloženy. Jsem katolík, příčilo se to mému přesvědčení, ale rozkaz jsem provésti musil. Velmi mě to rozrušilo, svědomí mi nedalo pokoje, věděl jsem, že jsem provedl zločin a nenašel jsem již potom duševní klid. Jako pokání za tento čin jsem vykonal cestu do Říma." Tato pozdní lítost nemůže ovšem míti podstatný vliv na posouzení trestnosti činu a odsouzení pachatele.

Hrob Neznámého vojína bude obnoven. Český a slovenský národ nikdy nezapomene bojovníků, kteří tvořili dějiny Československé republiky. Oběť našich padlých hrdinů nesmí zůstati marná. Jejich památku budeme uctívati také svornou, pilnou a poctivou prací všech příslušníků českého a slovenského národa k prospěchu všech i generací příštích.