Dozvěděli jsme se důležité informace. Ostatně posuďte sami! Pan Posselt „vyjádřil se k německé straně Alternativa pro Německo. „Musíme si uvědomit, že jsou to extremisté. Nemají jasné napojení na pravici, na nacisty, někteří mají takové ideály národního socialismu, sympatizují s nacismem, mnoho z nich, proto jsou monitorováni; a musíme si uvědomit, že v Evropě máme extremisty jak na levici, tak na pravici, kteří jsou nacionalističtí a někteří z nich jsou také vypláceni Putinem. Když se podíváte do Francie, znám paní Le Pen, ona zastupuje francouzský nacismus, já ji znám z Evropského parlamentu, pan Melanchon na levici je zase stalinista a oba dva jsou podporováni Kremlem. Myslím si, že jdou zde síly, které chtějí zničit Evropu a my musíme být hodně otevření,“ dodal dle tlumočení ČT.“

Pan B. Posselt se snaží „sudetoněmeckými“ brýlemi hodnot jiné. Nemůže se však vyhnout jejich hodnocení. Co o „sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL)“ říká dr. Eva Hahnová, která je nejvýš povolaná říci pár slov na jeho adresu? Několik let viděla dění v SL zevnitř. Pracovala v jedné ze „sudetoněmeckých“ institucích. Citujeme: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko–německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

A tak nějak naše vzpomínky zabloudily do minulosti. Do doby, kdy se stal B. Posselt předsedou tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu právě díky „slavnému“ Witikobundu. Bylo to v roce 2000. „ Skutečnost, že Witikobund zcela ovládl vedení Sudetoněmeckého landsmanschaftu, se zcela jasně projevila na zasedání XII. Spolkového shromáždění v únoru 2000, kdy personální unie představovaná doposud Neubauerem, byla rozdělena mezi Bernda Posselta (předseda) a Johanna Böhma (mluvčí). Witikobund obsadil ve vedení landsmanšaftu všechny rozhodující funkce…Posseltovými „náměstky“ se stali „witikoni“ R. Vogler (bývalý předseda Witikobundu), M. Sehling a H. Fleissner…Pravicově extrémistické zaměření Witikobundu… je od počátku jeho existence mimo jakoukoliv pochybnost.“ (Emil Hruška, Sudetoněmecké kapitoly, 2008, str. 248–249)

Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera v rodišti autora románu "Witiko" v Horní Plané. Nezisková organizace sídlí v domě vlastněném společností Bohemia Komunikation s.r.o., jejímiž nejvýznamnějšími společníky jsou:

„Pozornost si rovněž zaslouží organizace bývalých sudetoněmeckých nacistů – Witikobund, který v prostředí landsmanschaftů šíří protičeské názory. Programem organizace je odstranění tzv. „zločinných Benešových dekretů“ a odčinění údajných válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě. Dále program obsahuje vymýcení tzv. lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování tzv. holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení. Kromě Bavorska je na německém území jeho nejsilnější složkou organizace v Severním Porýní – Vestfálsku.“

Je realitou, že B. Posselt celá léta si rozuměl s Witikovci, extrémisty, a spolupracoval s nimi. Myslíme si, že především jejich dílem bylo sjezdové motto – „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ Sjezd SL se konal roku 2006 v Norimberku. Vzhledem k tomu, že jsme německé obyvatelstvo z republiky přesídlili do Německa plně v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady, nemohlo jít a také nešlo o vyhnání, a vůbec již ne o genocidu. Z našeho hlediska uvedené sjezdové motto bylo viditelným extrémismem SL a jeho předsedy. Kdo na jeho zformování měl větší díl? Witikovci nebo B. Posselt jako předseda SL? Těžko odpovědět. Je však velmi pravděpodobné, že bez jeho souhlasu by toto motto nespatřilo světlo světa. Jak dlouho B. Posselt s extremisty spolupracoval, myšlenkové se k nim blížil? Nebo byl nějaký čas extremistou sám? Nemáme odpovědi na vznesené otázky.

Abychom však byli aktuální je třeba říci, že mezi Witikovci na jedné straně a Ackermann–Gemeinde (A–G) a Seliger–Gemeinde (S–G) na druhé to již od roku 2015 značně jiskří. Důvodem sváru byla novelizace stanov, na níž nechtěli Witikovci přistoupit. Tento spor dosud trvá. V některých věcech se Witikobund a A–G i S–G však shodují, a to např. na odstranění „zločinných Benešových dekretů“. To vše je již další věc, jíž nechceme nyní otevírat. Vydá totiž na další samostatnou kapitolu.

Ale ani B. Posselt nebyl vždy úspěšný. Sám mluvil v ČT o tom, že toho, či onoho zná z Evropského parlamentu. Ano, byl jeho poslancem delší dobu. A pak přišli volby. B. Posselt byl na 6. místě kandidátky, které mělo být podle všech odborníků jasně volitelným místem. Došlo však k nemilému překvapení. B. Posselt do EP nebyl zvolen. Je třeba říci, že i někteří přední činitelé různých vyhnaneckých skupin později též přišli o svá místa ve Spolkovém sněmu. Voliči profesionálním „vyhnancům“ tak poslali jednoznačný vzkaz. Nebudeme vás volit, pokud se nezměníte k lepšímu