Pro německé Židy začala druhá světová válka v r. 1933 a dosáhla vrcholu 9. a 10.11.1938. Zničení 1400 synagog během a po křišťálové noci zmizelo zcela úplně z vědomí Němců. Viníci nebyli nikdy potrestáni. V r. 1949 trestní zákon o zločinech za nacistů vyšel vstříc těm pachatelům, kteří za „říšské křišťálové noci“ se dopustili zločinů. Bezprostředně po listopadovém pogromu nebyl – s výjimkou „rasové ostudy“ za znásilnění židovských žen – žádný pachatel povolán k odpovědnosti. A po zákonu o amnestii v r. 1949 zůstala velká část zločinů spáchaných 9. a10.11.1938 neodpykána. Již v padesátých letech se nikdo nemusel obávat, že bude kvůli nacistické minulosti trestán. Zatímco četní nacisté za pomoci zákonů o amnestii v r. 1949, 1951 a trestního zákona z r. 1954 se dostali zpět do úřadů, získali hodnosti a především velkoryse vyměřované penzijní nároky, udělaly na druhé straně přeživší oběti při požadování nároků na odškodnění trpké zkušenosti; stejní finanční úředníci, stejný personál, který před rokem 1945 prováděl arizaci židovského jmění a židovských cenností z pověření nacistického státu odpírali, zašantročili nebo sabotovali hmotné odškodnění obětí.

Kvůli nacistickým zločinům bylo podáno 106 000 obvinění, ale vydáno bylo jen 6498 rozsudků. Ivan „John“ Demjaňuk byl v červenci 2009 obviněn v Mnichově z napomáhání k vraždě ve 27 000 případech. S Ukrajincem Demjaňukem je s velikými náklady uspořádán v Německu proces kvůli údajné masové vraždě.