Haló noviny upozornily dne 9.12. 2019 na adorace nacistického generála Helmutha von Pannwitze ve spojitosti s uctíváním vlasovců. Zde přinášíme další příklad.

A nebyl to válečník vzdálený. Byl synem majitele moravského panství Račice, Philippa von Schoellera seniora. Oba dva byli říšští občané "Ostmarky" – zabraného Rakouska – a pocházeli z Vídně. Otec Schoeller byl význačný rakouský magnát, majitel mnoha dolů, továren a velkostatků v Rakousích, Uhrách a v ČSR – a také velkobankéř. Byl členem NSDAP a Hitler jej vyznamenal za služby reichu v oblasti hospodářství. Doprovázel Hitlera na návštěvě Itálie k Ducemu Mussolinimu.

Syn narukoval k Wehrmachtu v pozici nadporučíka 6. regimentu těreckých kozáků Wehrmachtu. Tento I. (někdy číslován XV.) kozácký sbor zařazený později Himmlerem do útvarů Waffen SS, nabíral zajatce a utečence z SSSR. Von Schoeller sloužil pod velitelem Detloffem von Kalben a ten podléhal generálu Helmuthu von Pannwitz, jehož kozáci obecně nazývali "Panje".

Tato říšská šlechta byla většinou zařazena v jezdeckých plucích Wehrmachtu včetně trup Waffen SS. Z tohoto důvodu britská šlechta osvobodila na Norimberském soudu jízdní složku Waffen SS z žaloby...podle hesla Svůj svému...

SSSR ovšem jednal jinak. Zajatí němečtí velitelé Waffen SS a útvarů zrádných kozáků byl souzeni a odsouzeni k trestu smrti. Byli to von Pannwitz, generál Krasnov, Sultan Girev Klyč a Domanov moskevským procesem 15.–16.1.1947. K hanbě jelcinovského kolaborantského Ruska byl von Pannwitz jeho prokuraturou posmrtně "rehabilitován" – proti nálezům moskevského procesu. Dnes se najdou obhájci nacistů, kteří neváhají klást květy na pomník Pannwitze, stejně, jak to kdysi učinil president USA Reagan, když položil věnce na hroby esesáků v Bittburgu...

"Vlasovci" pod gen. Vlasovem byli součástí tzv. ROA – tzv. "Ruské osvobozenecké armády". Ta se skládala z kozáků, zajatců III. říše a uprchlíků před "stalinistickým netvorem SSSR".

Kozáci byli ve vztahu k vzniklému SSSR rozpolceni už od občanské války let 1917–1927. Jedna část se přidala k novému svazu republik. Druhá část sloužila pod bělogvardějci Děnikinem, Judeničem, Kolčakem, Machnem, Petljurou a Skoropadským. Po jejich prohře část emigrovala, část zůstala tajnými nepřáteli SSSR.

Jaká byla příčina tohoto rozkolu? Kozáci měli po staletí privilegia carské vlády. Nebyli nevolníci a za vojenskou službu na "Ukrájině" – vojenském pásu hranice carské říše s Osmanskou říší a s Polskem – byli osvobozeni od robot a daní. Toto vše ztratili zrovnoprávněním ostatních občanů SSSR – a mnozí začali nový systém nenávidět. K tomu přišla kolektivizace prováděná nejen Stalinem, ale i tvrdými trockisty, a ta poškodila zejména bohaté kozáky. Je nutno objektivně vidět i řadu zločinů, které režim strpěl na kozácích. To vše vyvolalo živelný odpor proti samému SSSR. Kozáci sami se nečlenili jen podle národnosti, ale především podle území a řek – donští, kubáňští, těrečtí, manyčtí, kavkazští atd. Jejich velení se nazývalo "Kozácký stan".

Zhruba polovina kozáků všech národností – Rusů, Malorusů,Tatarů,Čerkesů,Kirkizů, atd. – využila II. světové války ke státozradě SSSR a přidala se za různých okolností k armádě III.reichu. Byli to váleční zajatci, pracovně nasazení v III.říši, i uprchlíci. Z hlediska SSSR bylo jejich počínání státozradou. Z německého hlediska vlastizradou, zemězradou a velezradou. Hitler i Himmler sami dlouho váhali se zařazením těchto národností do pluků Wehrmachtu – zejména z ideologických důvodů "nečisté rasy". Ovšem po stalingradské porážce počalo být vše jinak.

Reich od přelomu let 1942–1943 počal pociťovat výrazný nedostatek vojáků na frontách. Zpočátku to řešil verbováním "árijských a evropských pluků" Tak vznikly, vlámské, norské, finské, belgické, "Waffen SS". Italové, Španělé, Rumuni a Maďaři poskytli své divize na východní frontu.

Později bez ohledu na národnost bylo nutno sáhnout i do jižních a severovýchodních oblastí. Tak vznikly například pluky chorvatské. 369.chorvatský pluk spolupracoval s I. kozáckým plukem, a von Schoeller dostal vysoké válečné ustašovské vyznamenání. Dále vznikly pluky a "divize" estonské, lotyšské a litevské – dnes jejich pohrobci pochodují "jako vítězové" na ulicích pobaltských států, stejně jako banderovci na Ukrajině...Dokonce se plánovaly i divize asijské, ale válka pokračovala rychle. I muslimská divize "Handžár" (název dle zakřivené dýky) byla vytvořena z bosenských muslimů.

Leč zpět ke kozákům, které cvičil von Schoeller. Jak vypadala divize "I. kozáckého sboru" roku 1943? To podle prof. Auského,jenž toto léta studoval a vydal monografie Kozáctvo a Dobrovolníci, vyhlíželo takto:

A pod von Kalbenem sloužil mladý nadporučík von Schoeller. Sloužil tak dobře, že byl za výcvik těreckých kozáků ROA, tedy i vlasovců, vyznamenán dvěma vysokými dekoracemi.

Podle znaleckého posudku soudního znalce Kounovského z roku 2003, to byla tato vyznamenání nazvána reichem "Verdienstauszeichnung für die Angehörige des Ostvölker" – neboli "Záslužné vyznamenání pro příslušníky východních národů". Von Schoeller je dostal dvakrát – jako stříbrnou dekoraci I.třídy na válečné stuze, a dekoraci II.třídy ve stříbře. Pro mladého důstojníka to byla nejvyšší možná vyznamenání své kategorie, stejně jako ustašovská řádová medaile IV. třídy Řádu Koruny krále Zvonimíra, anebo dva Železné kříže I. a II. třídy, odznak za boj muže proti muži v počtu nejméně tří, nebo odznak za zranění.

Závěrem možno říci – důstojník wehrmachtu ve svazku Waffen SS I.kozáckého sboru von Schoeller cvičil poddůstojníky a muže ROA a tudíž i vlasovce – gen. Vlasov sloužil s gen.Kononovem – pro vítězství III.říše a porobu evropských národů.

Pro dnešní alarmující poměry republiky je příznačné, že manželka po zesnulém válečníku von Schoellerovi, jenž nikdy nebyl denacifikován, a byl dále vyznamenáván Spolkovou republikou Německem, se desetiletí domáhá 11miliardového majetku na Blanensku. Zatím to neprošlo. A po Ústavních soudech, jež prohrála, snad ani neprojde (?).

O Schoellerovi junioru se zmínil pouze genealog dr. Stehlík ve své knize z roku 2003 a v některých článcích v Mladém světě... Dokonalá cenzura panovala a panuje dodnes. Narušil jsem ji až sám, studiemi ve sborníku Muzea Blansko a v knihách o nacismu na Blanensku a Vyškovsku... A na šestnácti fotografiích říšské vojenské svatby v Rájci, kde si mladý von Schoeller bral svou nevěstu Idu, starohraběnku Salmovou, jež jsem získal etnografickým průzkumem, je doložen i samotný příslušník "cvičenců von Schoellera", důstojník spojeneckého svazku wehrmachtu, jak vede nevěstu se závojem před zámkem. Fotografie prokazují kolaboraci s reichem. Jaká ironie dějin!

Jiří Jaroš Nickelli, Fotografie říšské vojenské svatby Salmů a Schoellerů v Rájci 1944 – Nevyvratitelné doklady kolaborace se III.říší, Sborník Muzea Blansko 2014, str. 131– 137,