Situace se v Idlibě zhoršuje. Erdogan údajně nedostal uspokojivou odpověď od syrské a ruské strany. Střety mezi ozbrojenými skupinami, na straně některých z nich bojují i turečtí vojáci, a syrskou armádou, podporovanou ruským letectvem, dále probíhají. Jsou mrtví a ranění. Erdogan vyhrožuje odvetnými akcemi proti Sýrii.

Snažme se alespoň částečně v idlibské situaci orientovat. Idlib je součástí Sýrie. Zde zbytky různých teroristických skupin nejenže nesložily zbraně, ale i útočí na jednotky řádné syrské armády. Idlib je součástí státního území Sýrie. Je jejím nejen právem, ale i povinností vůči zde žijícímu syrskému obyvatelstvu, zjednat na tomto území pořádek. Pokud se ozbrojenci syrské armádě nevzdají, syrská armáda je plně oprávněna provádět na syrském území vojenské operace s cílem donutit je ke kapitulaci nebo je porazit v boji a zajmout, pokud syrské území včas neopustí.

Jestliže nějakým způsobem do ozbrojených střetů v Idlibu vstoupili i nějací turečtí vojáci a přes upozornění syrské strany bojují i nadále proti syrské armádě, mají smůlu. Ani Erdogan jim nemůže pomoci. Turecké jednotky v Idlibu se uvedenými postupy staly agresory. Pokud se do situace bude vměšovat i NATO a ukazovat svaly, pak je třeba jasně říci, že NATO ani žádná jeho součást nebyly syrskou vládou pozvány na území Sýrie, a proto i NATO vojáci, pokud v Sýrii jsou a zúčastní se vojenských operací, lze počítat k agresorům.

Ruské vojenské síly, na rozdíl od NATO, byly syrskou vládou oficiálně pozvány, aby zákonné moci pomohly v boji proti teroristickým islamistům. Tedy jsou zde legálně. Zato Turci, tím že vstoupili do bojů proti syrské armádě, americké jednotky, které „ochraňují“ syrské naftové zdroje, v Sýrii nemají co pohledávat. Turci i Američané by měli co nejrychleji stáhnout ze Sýrie své vojáky a nahradit škody Sýrii, které jí v průběhu svého nelegálního pobytu způsobili.

Mezinárodní právo upravuje vztahy mezi jednotlivými státy. Rada bezpečnosti OSN rozhoduje o otázkách míru a války. Chceme–li, aby svět se stal bezpečnějším místem, musíme především sami dodržovat normy mezinárodního práva a respektovat rozhodnutí RB OSN. A právě zde je problém, velký problém. RB OSN často není schopná včas a plně zareagovat na konfliktní situace ve světě, které pak přerůstají třeba i ve vleklé krvavé války, v nichž umírají desítky tisíc a někdy i statisíce lidí.

Respektováním mezinárodního práva všemi, včetně velmocí, negativní dopady uvedené situace lze nejen zmírnit, ale také alespoň některé problémy řešit. Jasně však musí mezinárodní společenství říci, kdo je agresorem a kdo obětí. V Sýrii agresory jsou všichni ti, kteří tam dlí v rozporu s mezinárodním právem, bez pozvání příslušných syrských ústavních činitelů, oběťí je syrský lid, Sýrie jako svrchovaný stát a Rusové, kteří na pozvání syrské vlády se snaží obnovit svrchovanost syrské vlády na celém syrském území.