Referáty o směrodatných masarykovských hodnotách pro nejisté 21. století přináší osm sborníků z jednání mezinárodních odborných konferencí. Konference pořádal Česko–slovenský výbor, první se uskutečnila r.1993, poslední roku 2014.

Bez spolehlivých společných hodnot ke kultivaci a záchraně našeho života a světa se nápravy pokleslých poměrů nedočkáme. Masarykův všelidský odkaz však chybí většině naší populace nejvíce. Cenzura tichem jej účinně zamlčuje. Jeho rozvojovou i sebezáchovnou strategií pro 21.století jsou hlavně 4 hodnotové orientace: kritický realismus, humanitní demokratismus, mezinárodní demokratická unie a kolektivní bezpečnost.

1. Kritický realismus vychází z toho, co je a směřuje k tomu, co býti má. Tím je klasický všelidský ideál harmonického rozvoje každé osobnosti i celé společnosti v souladu s přírodou. V podstatě jde o odbornost a směrodatné hodnoty pravdy, spravedlnosti, dobra i krásy, které dnes vydatně zpochybňují, falšují i potlačují jednostranné krizotvorné ideologie, jako je neoliberalismus, neokonservatismus, subjektivismus, relativismus i nihilismus.

2. Humanitní demokratismus. Masarykova vize humanitní demokracie dodává demokracii její hlavní kultivační, humanitní a sociální smysl. Usiluje o vyšší kvalitu lidského života a světa. Současná formální demokracie toto poslání nenaplňuje, ale vyprazdňuje. Soustavnější demokratickou osvětu a výchovu drtí mediální manipulace a dekultivace. „Soudobé dějiny se stávají stále více soutěží mezi výchovou a katastrofou“ (H.G.Wels). Politika neuskutečňuje své hlavní poslání – starost a péči o obecné blaho.

3. Rovnoprávná mezinárodní demokratická unie propojuje národní svébytnost s mezinárodní vzájemností. Monopol finančního a vojensko–průmyslového komplexu v nadnárodní sféře, před kterým varoval president D. Eisenhower po 2.světové válce, přináší dnes již neúnosná rizika.

4. Kolektivní bezpečnost má v čase permanentních eskalací a válečných konfrontací význam existenční.

Závěrem. Po záblesku polistopadových nadějí převládla bohužel řada strategických omylů i katastrof. Druhým dělením Masarykova Československa, odcizením rozhodujících hodnot národního hospodářství i zanedbáním Komenského „dílen lidskosti“ to začalo a kolosální hříšnou tzv. církevní restitucí, amnestií zločinců a ignorací spojeneckého projektu poválečné denacifikace to pokračuje. Progres vystřídal regres. Nynější komplexní krize je opravdu naším nejvážnějším novodobým ohrožením po 2.světové válce.

Stále si náležitě neuvědomujeme, že demokracie 21.století je v tvrdém střetu s nebývalou megamocí globální oligarchie. Zbývající demokratický potenciál nutno účinně mobilizovat.

Zejména u nás je k tomu nejvyšší čas. „Hubme nevědomost, aby nevědomost nezhubila nás“(J.A.Komenský).