Naposledy se z národa vylučovalo za protektorátu. Tehdy Hácha, Moravec, Lažnovský a další smečka služebníků III.říše, vyloučili z národa presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše spolu s celou londýnskou vládou,stejně jako moskevskou emigraci v čele se Švermou a Gottwaldem. Hlasatelé londýnské vlády Jan Masaryk, Jaroslav Stránský a Prokop Drtina přezvaný Pavel Svatý, to ocenili tak, že jednou po vítězství antifašistů nad hitlerovci budou Hácha a spol., souzeni nikoli londýnskou vládou, ale celým národem, spravedlivým soudem. A stalo se.

Po třičtvrtě století přišlo vše, co předvídal nesmírně vzdělaný president Beneš. Začal totální útok nejen na historii osvobození Československa,ale na historii dějin vítězství SSSR a Spojenců nad německým nacismem. Tomu předcházelo rozbití dvou slovanských států osvobozených převážně Rudou armádou – Československa a Jugoslávie. Československo bylo rozbito diplomaticky, Jugoslavie musela být rozbita vojensky a hanebnou zradou bývalých spojenců Británie a U.S.A, jež se neštítily ani tři měsíce válčit s malým Srbskem, jež NIKDY žádnou agresi nevyvolalo, nikdy nezabralo ani centimetr cizího území, a jemuž velmoci hanebně uloupily státní územi Kosovo, kde instalovaly polofašistický pseudostát. Nakonec byl zradou rozbit i SSSR, ale po krizi se vzpamatoval a díky Bohu pod vedením osvíceného V. V. Putina a dnes je znovu globální velmocí, s níž musí každý přítel i nepřítel počítat.

To vše muselo být na úvod řečeno, abychom pochopili, proč se v národě, jenž je ve většině stále vděčný SSSR a Rudé armádě za vysvobození z nacistického smrtelného jha, vylezla z doupat politických stran taková monstra, která programově ničí nejen památku osvoboditele maršála Koněva,ale i památku odkazu osvobození Československa všeobecně.

Z našich politických předáků zatím nikdo pány Hřiba, Koláře a Novotného nevyloučil ani z funkcí,ani z politických stran ani z veřejného života. Naši předáci je nechali volně řádit – ukrást sochu osvoboditele pod rouškou pandemie, znemožňující občanský a politický odpor, a instalovat odpornou slátaninu oslavující zrádce Ruska a zločinecké federáty Hitlera, takzvané vlasovce.

Český národ jako celek se nemůže dostatečně omluvit, dostatečně roztrhnout žíněná roucha a jít bosky před potomky maršála Koněva, aby se kál za ony tři obhájce nacistických spojenců Hitlera a hanobitele památky maršála Osvoboditele. Je samozřejmé, že barbarství oněch tří renegátů vyvolalo obrovskou reakci občanů Ruské federace a ohavně narušilo přátelské vztahy mezi národy Ruské federace a Českou republikou. Je jasné, že nešlo o pouhý zlovolný exces. Je jasné, že oni tři renegáti bylo naprogramováni k perfidnímu útoku na odkaz osvobození Rudou armádou svými nadřízenými chlebodárci,ať už pocházejí odkudkoli. Proto jsou dnes také „chránění“ proti vymyšleným „atentátům“, což je fikce nemající odpodstatnění. Jejím účelem je vytvoření obrazu jakýchsi „politických mučedníků“ ohrožovaných údajně za svá přesvědčení. Že opak je pravdou, musí dnes po průběhu jejich skandálů uznat každý soudný občan. Vše to souvisí s generálním útokem na Ruskou federaci, na její místo nejen v dějinách,ale i v současnosti v protikladu s takzvanou Evropskou unií, svazu států pod faktickou německo–americkou nadvládou a kontrolou,kde i bývalé velmoci hrají ne druhé, ale třetí housle. A jedna z těchto bývalých velmoci se nakonec sebrala,a odešla z posvátné Unie pryč….

Takže oni tři odpadlíci anobrž renegáti českého národa se z něj vyloučili svými odpornými skutky sami. A my, příslušníci 365ti tisíc pozůstalých rodin po bojovnících a obětech velkogermánského nacismu, prosíme ruské a sovětské národy, aby nepřisuzovaly kolektivní vinu na odporném řádění proti Rudé armádě v Praze, celému národu, jehož drtivá většina se distancuje od těchto hanebných skutků, které nebude soudit světská moc,ale bude je soudit vyšší moc. Moc Boží.

V našich dějinách se traduje boj českých Chodů proti útlaku germánských pánů, které zosobnil šlechtic Laminger z Albenreuthu zvaný Chody Lomikar. Apelační soud dal popravit bojovníka Jana Sladkého Kozinu, vůdce povstání za práva lidu, potvrzeného starými panovníky. Podle tradice on před popravou zvolal „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne tě zvu na Boží soud“.