Výsledek hlasování je tento: 115 zemí hlasovalo pro přijetí rezoluce – 3 proti – 55 (včetně EU, resp. ČR) se hlasování zdrželo.

ČR spolu s ostatními ČS EU vystupuje dlouhodobě proti heroizaci nacismu, proti neonacismu, rasismu, xenofobii a dalším formám netolerance. Tuto zásadní pozici zastává nejen na relevantních fórech OSN (3. výbor Valného shromáždění OSN, Rada OSN pro lidská práva), ale i v rámci Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Pokud jde o letošní ruský návrh zmíněné rezoluce 3. výboru VS OSN, pak ČR spolu s řadou dalších partnerů zdůrazňovala potřebu komplexního přístupu k eliminaci všech forem rasismu a xenofobie na národní, regionální i mezinárodní úrovni. Ve vztahu k ruskému návrhu dále potrhla potřebu přistupovat k nastolené problematice z pohledu dodržování konkrétních závazků v oblasti základních lidských práv, včetně svobody vyjadřování a shromažďování. Zdůraznila potřebu komplexního přístupu ke vzdělávání a připomínání minulosti, které by pokrývalo širší spektrum rasistických a totalitárních režimů.

Z uvedených důvodů se ČR připojila ke společnému rozhodnutí členských států EU o společné abstenci během hlasování o uvedené rezoluci a EU svou pozici důkladně ve společném projevu zdůvodnila.

Jsem přesvědčeni, že ČR měla hlasovat pro návrh rezoluce OSN o boji s heroizací nacismu. Bylo hrubou chybou, že tak neučinilo. Kdo za tento postup ČR nese odpovědnost? Především vláda ČR, zvláště pak ministr zahraničních věcí ČR, a okrajově snad i prezident republiky. Vina na toto hlasování padá i na poslance a senátory.

Zdůvodnění toho, že ČR se zdržela hlasování je směšné. V rezoluci šlo o boj proti heroizaci nacismu, nikoliv o řešení komplexních celosvětových problémů. Komplexním přístupem se přesto ČR zaštítila. Kdyby takových států jako ČR bylo více, tak by rezoluce OSN o boji s heroizací nacismu mohla i propadnout. Utrpěli jsme opět celosvětovou ostudu.

Na ty menší ostudy, od doby, kdy jsme dříve měli takové ministry zahraničních věcí jako byl K. Schwarzenberg, L. Zaorálek a dnes Tomáš Petříček, jsme již zvyklí.

Co vše by k tomu a dalším falešným krokům MZV ČR řekl pan prezident E. Beneš? A co paní Hana Benešová, manželka pana prezidenta? Ta zhlížela na okolní svět s pamětní desky, která byla instalována v květnu r. 2005 na jednom z domů na Loretánském náměstí. V létě r. 2012 pamětní deska zmizela. Údajně kvůli rekonstrukci domu a fasády a dodnes se na původním místě neobjevila. A to jsme na přelomu roku 2019 a 2020.