vyhlašují opakovaně na všechny světové strany informace o zločinech, kterých jsme se, naši dědové či otcové, měli dopustit. A my, podle jejich zdání, místo, abychom klekli na kolena a prosili o smilování, tak nějak si to představují, se sveřepě bráníme záplavě polopravd a lží, jimiž nás zavalují.

Proč už se konečně nepřiznáme, že jsme brzy po Mnichovu předávali německé antifašisty do rukou gestapa, že jsme provozovali v Letech u Písku koncentrační tábor pro cikány, a nyní nově, že jsme se podíleli s Němci na holocaustu. Vždyť již to vše, i další, bylo předmětem „učené debaty“. Kolik našich „vědců“ tato tvrzení podpořilo, někteří z nich přišli i s dalšími „převratnými údaji“, jež odhalili. Politicky korektní činitelé již udělali řadu nečekaných obratů.

Na tak proč se již konečně nedáme cestou pokání? Především z toho důvodu, že naše „usvědčování“ z těch či oněch zločinů, je pouze tvrzením bez potřebných důkazů. To, co za důkazy „vědátoři“ považují, jsou jen slova a slova, která se jako důkazy tváří. Naší povinností proto je nejen těmto protičeským útokům vzdorovat, ale také ukázat v širších souvislostech jejich obsahovou prázdnost. A ozřejmit i cíle takové propagandy, která dosahuje místy přímo i goebbelsovské dokonalosti. Státy blízkého i vzdálenějšího zahraničí mají nás vnímat jako spoluviníky německých válečných a poválečných zločinů.

Uvedené akce jsou součástí veletoku nepravd a zřejmě i čistých lží, které proudí z Bruselu. Nový výklad dějin má být jejich výsledkem. Převykládání české historie, které, jak sami vidíme, je v rukou novodobých kolaborantů, kteří salámovou metodou ničí „staré pojetí českých dějin“, a nahrazují je, někdy i zvlášť odpornou fabulací, novými „vědeckými“ pohledy, je pouze dílčím výsledkem tohoto širokého komplexního úsilí.

Tento probíhající proces bude úspěšný jen tehdy, když o našich dějinách studenti se ve školách téměř nic nedozví, když naši vědci budou politicky i vědecky korektní a zapomenou na historické skutečnosti, když naše média budou přinášet stále falešnější obrazy české minulosti. Pak mezi slepými se jednoocí kolaboranti stanou králi. Leč všeho do času. Pravda se nakonec prosadí. Otázkou je, kdy se tak stane a jak jí k vítězství můžeme pomoci? Snažme se především odpovídat na každou lež pravdou. Jen tak se ze lži nemůže stát „pravda“ a z pravdy „lež“.