Geostrategický pohled na mizející národy Evropy …

Andrej Školnikov*)

Francie západní Německo, Benelux a v širokém slova smyslu i Skandinávie, jsou jádrem dnešní Evropy. Nejbohatší, nejvyspělejší a nejprivilegovanější její částí. Tyto země, které se nejlépe a nejpevněji zabudovaly do pravicově-liberálního světa všelidských hodnot, šly jako avantgarda formování Evropy regionů. Vůči nim bude velká deprese tvrdá. Přinejmenším 50% pokles ekonomiky, sociální katastrofa a absence perspektiv na samoorganizaci a nastartování nové budoucnosti. Po pádu Říše římské se území dnešní Itálie vylidnila a stala se domovem pro přesídlence z území dnešní Sýrie a Libanonu. Historie, mimochodem, ráda některé události opakuje a nejvyspělejší země Evropy jdou stejnou cestou k propasti a obrozují nový příběh z minulosti – „Hanzovní unii“.


Podívejme se na národy, jejichž kulturní kánony v nejbližších desetiletích prostě zmizí, a potomci jejich nositelů se stanou kulturními migranty v klidnějších regionech a/nebo budou asimilováni, a ztratí dokonce i relikty kořenů. Jen před pár lety eurobyrokraté, zaujímající pozice pravicového liberalizmu (osobní je více než společné, hodnoty si každý člověk může libovolně vybrat) velmi otevřeně říkali, že obrazem budoucnosti EU je Evropa regionů. Podstata této konstrukce spočívá v přeformátování kontinentu s konstruováním homogenní struktury, předpokládající posílení role Bruselu a likvidaci národních států. Šlo o úplné rozbití národní projektivnosti, primitivizace kulturních kánonů jen do úrovně jazyka, zničení hodnot, norem a pravidel národů. Analogická byla politika i ve vztahu k náboženství. K likvidaci bylo určeno vše, co je větší a složitější než sekty a charizmatické kulty. V nejlepších tradicích vědeckého ateizmu a sekulární estetiky, musely chrámy a kláštery úplně ztratit duchovní smysl a změnit se v sociálně-kulturní objekty. Ve sféře globální projektivnosti byla ideologie nahlížena z hlediska pravicově-liberálního systému, a ve sféře regionální jako montáž morálně-mravního systému na základě chimérického „multikulti“. Likvidace jakékoli projektivnosti je věc složitá a pracná, a proto bylo přeformátování vedeno přes zničení potencionálních ochránců pomocí politiky nulové pasionárnosti**).


Krize pravicově-liberálního globálního projektu vedla k zajímavému průběžnému výsledku: - oslabené národní projekty zůstaly jen ve východní Evropě a na Balkánu. V Německu je národní projekt tabu, v ostatních zemích degradován na minimální úroveň. Čím déle je země v EU, tím víc je v ní snížena úroveň pasionárnosti. Bývalé protestantské země prakticky úplně ztratily náboženský obsah. Katolické a pravoslavné tradice byly rovněž silně oslabeny. Morálně-mravní principy multikulturalizmu se ukázaly být křehkými, nestabilními a efemérními strukturami. Pravicově-liberální principy byly dodržovány jen v podmínkách hospodářského růstu, který nyní přešel do pádu. K počátku 3.desetiletí 21.století se Evropa přiblížila k situaci, kdy vše co bylo, zbořili a rozebrali, ale nic nového vybudovat nestihli a nedokázali. Ve srovnání s tím dokonce i nekulturní a agresivní neobarbaři demonstrují mnohem větší pasionárnost. Ale před sto lety byla situace opačná…

Nejhorší to s pasionárností na území Evropy, je v bývalých protestantských zemích severní Evropy, Skandinávie a Dánsko, ve státech Beneluxu, protestantském části západního Německa a ve značné části Francie, ve velkých a přístavních městech. Pro jednoduchost je budeme nazývat psycho-historickými a pasionárními pustinami Evropy, nebo krátce „pustinami Evropy“. Při popisu strategií elit kontinentální Evropy se autor dotkl obecných principů budoucího soupeření. Mimo pozornost přitom zůstala výše jmenovaná, ztracená území, na nichž často nezůstaly ani relikty projektivnosti, a nové ani nenabyla. V rámci jednotné, vykleštěné, rafinované Evropy tyto země, nacházejíc se na čele politiky „fininterny“***), žily ekonomicky dobře – ale za vše je třeba platit. Autor tak připomněl, že podstatou politiky v poledních desetiletích bylo vybudování Evropy regionů, v zájmu čehož bylo nezbytné úplně zničit národní a náboženské projektnosti místního obyvatelstva cestou jeho náhrady novými, morálně-mravními, neživotaschopnými konstrukcemi světového multikulturalizmu.


Základem této politiky bylo následování fininterny v oblasti globálního pravicově-liberálního obrazu budoucnosti – nicméně siňor se ukázal být slabým, a k vlastní hře eurobyrokraté a za nimi stojící elitní skupiny prokázali neschopnost na nepřipravenost, což určuje budoucnost dnešní Evropy. Pokud by silná sjednocená Evropa vydržela, ještě další generaci (20 let), pak by území bývalých protestantských zemí a Francie přešly do kategorie oné Evropy regionů a ostatní země by prakticky úplně ztratily perspektivu uhnout z dané koleje. V podmínkách pokračující krize na území evropských pustin se nemůže zformovat jednotné montážní centrum. Stmelující myšlenky a projektnosti jsou zničeny, propad ekonomiky bude největší – čím výše vyletíte, tím bolestivější je pád. Ozbrojené síly jsou slabé a neschopné vedení reálných bojových operací. Mimochodem, jaderné síly Francii nepomohou proti neobarbarům ve vlastních městech.

A pasionárnost původního obyvatelstva byla snížena na minimum.


Kdyby se v bezprostřední blízkosti budoucích pustin Evropy nacházel silný geostrategický hráč, tak by bez problémů tyto země integroval – ale právě s tím na tom jsou špatně. Rusko, v případě prozápadně orientovaného scénáře „Třetí Řím“, bude mít dost problémů s východní Evropou, a při asijském vektoru vývoje tím spíš. Kontrola Německa Ruskem už je otázkou na samé hranici možností, a proto se věcí pustin Evropy zabývat nebude.


Kontinentální elity Evropy buď přejdou pod protektorát „Ruska – Třetí Řím“, s plány na pozdější převzetí kontroly ve střednědobé perspektivě, nebo budou dlouho a krvavě formovat svoje vlastní jádro, aniž by měly zdroje na integraci a záchranu pustin.


Británie bude plně uspokojena obchodně-ekonomickou kontrolou hlavních proudů těchto území, a nic víc. A pro ostatní potenciální hráče pustiny Evropy po zhroucení ekonomiky zajímavé nebudou. Teoreticky by na těchto územích měl počet obyvatel stačit k formování panregionu při dolní hranici demografického parametru – kolem 246 milionů lidí. Ale degradace, depopulace a rozpad budou takové, že zdroje Británie postačí jen na finančně-ekonomickou kontrolu na principech pevninské mocnosti. K tomu doplňme, že daleko ne celá Francie bude zařazena mezi pustiny. Konzervativní vnitrozemí a provincie se budou orientovat na konzervativní elity Evropy, a/nebo na Rusko.

Pokud jde o pobřežní města, je situace opačná. Z toho plyne, že nejpravděpodobnějším scénářem pustin bude zařazení do britského panregionu, tedy do ekonomické zóny, vedle dalších zemí a regionů, při naprosté lhostejnosti k jejich vnitřní, organizaci. Cílem Británie je střednědobé vykradení území a nic víc. S ohledem na geografii se jednotlivá města a regiony Pyrenejského poloostrova mohou rovněž ocitnout v nové hanze, ale kvůli rozporům s původními národními menšinami (Baskové, Katalánci, atd.), se zde dá očekávat růst národní projektnosti s elementy regionální katolické a při naprostém odmítání pravicově-liberálních principů.


V těchto podmínkách se pustiny budou rozpadat na nevelké, pestré, útržkovité enklávy, které budou spojovat jen obchodně-ekonomické principy. Historickým předobrazem takového systému je hanzovní unie. A tak budeme nazývat území pustin „Nová Hanza“. Každá enkláva bude svébytná, dostatečně unikátní, bude zapojena do mnoha různých svazků, dohod a soubojů se sousedy. Svou formou budou enklávy (princip, který povede k danému území):

- teritoria korporace pravicově-liberální – většina regionů.

- nové městské státy, levicově liberální – hlavně ve Francii

- rozličné chalifáty, diktatury, tyranie, knížectví, a další pravicově-konzervativní

- místa lokálního soustředění reliktů projektnosti – původní i příchozí, obklopené ze všech stran Novou Hanzou


Přestane fungovat současný systém proporcionálního zastoupení parlamentního charakteru velkých států, protože v každém místě bude docházet k polarizaci, zesílení protikladů a vytlačení jinověrců.


Průběh hranic enkláv je teď těžké předpovědět, ovlivňovat je bude velmi mnoho protikladných faktorů. Veliká deprese a kompletní krize vyprodukuje degradaci dnešního politického, řídícího, administrativního a dalších systémů.

Británie ovšem nepřipustí posílení kteréhokoli úlomku nad jistou předem danou úroveň.


Z pohledu konce roku 2020 se orientační dočasné rámce procesů na území pustin předpokládají tako:


Šance na nepřeměnění v Novou Hanzu prakticky nejsou. Šance na zachování a nepřeměnění v pomyslnou polární Afriku jsou nevelké. K tomu by byla nezbytná krutá krvavá genocida neobarbarů, jejíž pravděpodobnost při zachování dominance pravicově-liberálních principů je malá.


Takto je jasné, že degradace psychohistorických smyslů národních, náboženských a globálních, vojenské síly a pasionárnosti daného regionu bude taková, že jakmile se těsné zapojení do globální ekonomiky z plusu změní na minus, uvidí svět katastrofu, ve srovnání s níž budou sociální důsledky zhroucení sovětského bloku vypadat mile.


Evropu čeká rozsáhlá, krutá katastrofa, která obrátí dnešní blahobyt do úrovně nižší, než je v dnešní Latinské Americe. Jen v málo pravděpodobných rozkladech dokáží zájmy Ruska, nebo kontinentálních elit Evropy dosáhnout do Skandinávie, Beneluxu a západního Německa bez Bavorska, a také značné části Francie. V rámci inertního scénáře všechna tato území půjdou pod protektorát Británie a změní se ve shluk nezávislých území, korporací, městských států, chalifátů, tyranií, atd. Británie bude kontrolovat obchodně-ekonomické vztahy a tvrdě zamezovat jejich spojení a posílení.


Závěr:

Obyvatelstva Nové Hanzy je příliš málo ke zformování zvláštního panregionu. Jakékoli projevy projektnosti budou od základu likvidovány. Británie bude Skandinávii, Benelux, západní Německo a číst Francie považovat za další sféry vlivu, loupení a demografickou rezervu etnicky a kulturně blízkého obyvatelstva. V nejbližších letech riskují tato území, že zůstanou málem jediným pravicově-liberálním úlomkem odcházejícího globálního světa. Bez pomoci zvenčí a tvrdé etnické čistky, riskuje Nová Hanza, že se v nejbližší době změní v jakýsi shluk různých enkláv. Právě proto ji tu nazýváme Hanzovní unií. Přitom podstatná část městského obyvatelstva bude zastoupena neobarbary, nepřizpůsobenými klimatu a k práci nutné k podpoře infrastruktury. Nejpravděpodobnějším scénářem pro toto území, v důsledku jeho oloupení Británií, jsou lokální temné doby s naprostou ztrátou jakýchkoli forem státnosti – tedy svérázná arktická Afrika. Ten kdo po roce 2040 opětovně zkolonizuje tato území, to nehraje roli, protože tam z jejich dnešního stavu zůstane máloco. A co má dělat obyvatelstvo? Formovat si rezervní místo pro život v Rusku, v některých metropolích východní Evropy a Británie…

*) Andrej Školnikov (1979) – geostratég, příslušník „stáje“ Michaila Chazina kolem informační agentury „Aurora“. V minulosti pracoval řadu let v oblasti korporátních strategií.

**) Pasionárnost - (jakožto charakteristika chování) -- přebytek biochemické energie živé hmoty, projevující se schopností lidí dosahovat vrcholného vypětí. (viz. Lev Gumiljov „Etnos a pasionarita“)

***) Fininterna – (finanční internacionála) – světový finanční systém, postavený výhradně na zisku, bez ohledu na zájmy lidí a

problémy jejich životního prostředí

****) Nová Jalta – na některých ruských webech se začal používat tento termín v souvislosti s procesem nového uspořádání světa – konference velmocí. Tato konference, jejíž složení by mělo být odlišné od původní „Jalty“, byla termínována do závěru letošního roku, ale v souvislosti s rozporným, výsledkem amerických voleb, bude později – bude-li.


https://www.youtube.com/watch?v=BZSOOzV_ln4&t=142s

Překlad: st.hroch 20201106

Přišlo e-poštou