Kvůli příliš velkorysé migrační politice jsou hlavními příjemci sociální pomoci ve Francii cizinci, napsal publicista Le Figaro Éric Zemmour.
Po masakru v Nice
31. října 2020 - 10:10
Podle autora země již dlouho přestala kontrolovat toky migrantů přicházejících do země a dává právo na život ve Francii každému, kdo o to požádá. Výsledkem je, že Francouzi jsou na straně poražených a je jim odepřeno právo na obranu své bezpečnosti a identity, uvedl novinář.
„Francie
se díky své velkorysosti vždycky stává hlupákem“
- tato fráze Chateaubriana, podle novináře Le Figaro Erica
Zemmoura, mu nemohla nepřijít na mysl, když uvažoval o
„kriminální cestě“ islamisty, který sťal učitele v
Conflans-Saint-Honorine. Jak autor připomíná, mladému žadateli o
azyl bylo francouzské orgány původně odepřeno z údajného
pronásledování, ale prostřednictvím odvolání právníků
„velkoryse placených Francouzskou republikou“ u Národního
azylového soudu mu bylo uděleno desetileté povolení k pobytu. „V
každém případě, protože nedeportujeme téměř nikoho, komu byl
odepřen azyl, nebylo třeba se obávat,"
poznamenal autor.
Le Monde: Francie evropským lídrem v počtu žadatelů o azyl!
Lze si představit, co od té doby
pršelo na hlavy rodinných příslušníků mladého migranta, tvrdí
novinář: sociální platby, příspěvky na bydlení, přednostní
podmínky pro získání sociálního bydlení, bezplatné cestování
ve veřejné dopravě, učební pomůcky.
„Francouzský
stroj sociální pomoci má vášeň pro cizince obecně a zejména
pro žadatele o azyl,“ uvedl
Zemmour. Zároveň jsou jí nezletilí nejdražší - nezáleží na
tom, zda skuteční nebo falešní. Studie soudce Charlese Pratse
zjistila, že 43% příjemců
rodinných a bytových příspěvků ve Francii se narodilo v
zahraničí. Podle kontrolního úřadu se 50% příjemců důchodů
ve Francii narodilo také v zahraničí.
Podle
Zemmoura Francie již dávno přestala samostatně spravovat svou
migrační politiku a přenesla ji na samotné migranty: děti,
příbuzné, manželky, manžely, bratrance, studenty, žadatele o
azyl - seznam těch, které Francie přijímá, je nekonečný. Jak
novinář zdůraznil, stávají se „bezedným rezervoárem práce
pro „ vítěze globalizace“, kteří žijí v metropolitních
oblastech a mají k dispozici obchodníky, chůvy, kuchaře, taxikáře
a dokonce i dodavatele drog.
Podle názoru autora se však otázka
postojů k migraci stala politickou, téměř filozofickou:
„Francouzský univerzalismus, dědic křesťanství a zdravého
rozumu, Pascala a Descarta, se zbláznil: popírá jakoukoli
identitu, jakékoli kořeny: od nynějška není člověk ničím
jiným než odtržená od země bytost, jednoduchý homo economicus
bez kořenů a kultury. “V
této logice se každý může stát Francouzem a má právo žít ve
Francii a každý, kdo je proti, je rasistický a
islamofobní.
„Sentimentalismus
a filantropie se spojily, aby zničily Francii," poukázal
Zemmour. „Náboženství
lidských práv“ se obrací proti právům francouzského lidu na
zachování bezpečnosti a ochranu jejich identity a civilizace.
Vláda zákona se obrací proti právům státu. Svrchovanost Evropy,
tak drahá Emmanuelovi Macronovi, je proti svrchovanosti Francie.
„Pokaždé v historii naší země, když se vkládají city do
politiky, ztrácí svou svobodu, svrchovanost. I svoji duši,“
uzavřel pozorovatel.
(kou, prvnizpravy.cz, lefigaro.fr, foto: arch.)