Kultura „lynčování“ disidentů na sociálních sítích, která pro jejich názory často vede k úplnému vyloučení člověka z veřejného života, je na Západě běžná, píše publicista Le Figaro Mathieu Boc-Côté.
Ilustrační foto
18. října 2020 - 10:10
Jak autor podotýká, po takové veřejné popravě často následuje pokání, které však nezmírňuje osud odsouzeného. Mezitím je jen málo lidí, kteří se odváží odolat této tyranii - jsou to ti, kteří se stávají disidenty v době, kdy se cenzura přesunula na Západ, zdůrazňuje novinář.
Takzvaná „likvidační
kultura“ již několik
měsíců vyvolává vážné obavy, poznamenává komentátor Le
Figaro Mathieu Bock-Côté. Mluvíme o pokusech nových „digitálních
aktivistů“ na sociálních
sítích veřejně „lynčovat“
a spáchat
„veřejnou smrt“ těch,
kteří se odchylují od obecně přijímané linie.
Jak
poznamenává autor, tento fenomén se nevztahuje výhradně na
anglosaský svět. Například David
Doucet o tom píše ve své
knize „Hate Online“, která byla v roce 2019 podrobena „mediální
popravě“ za „hloupost“
napsanou na Twitteru o šest
let dříve. „Ten, kdo
patřil k mladé pařížské bohémsko-buržoazní stráži a
identifikoval vetřelce z „fašosféry", se za pár hodin
proměnil v poraženého, zrazeného úřady, vyloučeného z profese
a sledoval, jak nesmyslně se jeho život zhroutil,"
říká Bock-Côté.
Podle novináře jsou takové „popravy“ v Severní Americe běžné.„Jsou ústředním bodem nového veřejného prostoru, který vznikl společně se sociálními médii, kde dav „lynčovačů“ nahradil demokratický lid,“ zdůrazňuje pozorovatel. Tento dav je poháněn „zkrácenými výroky, útržky televizních programů vytrženými z kontextu, starými a novými citacemi, které jsou zřídka správně chápány“, a často slovy považovanými novými morálními autoritami a progresivisty, kteří sní o „etickém čištění“ veřejného prostoru.
Jak poznamenává Bok-Côté, po popravě často následuje rituál pokání, kdy se hříšník omlouvá za urážku zranitelných menšin a slibuje, že se bude vzdělávat a stane se jejich „kajícím spojencem“. Nicméně častěji pro něj všechno končí ztrátou práce, protože zaměstnavatel nechce sdílet hodnoty poraženého a odsouzený říká, že rozumí těm, kdo ho pošlapávají.
Čas od času se však najdou ti,
kteří odmítají „padnout“,
píše novinář. Tím je onkolog a profesor onkologie ve Fakultní
nemocnici Léon, Gilles
Freyet, který svůj příběh
vypráví v „Condemn and Forbid“ („Odsoudit a zakázat“). Aby
zajistil všeobecné vzdělání budoucích lékařů, dal Freye svým
studentům úvodní kurz společenských věd. Místní novinář,
který pronikl do třídy, však ve svém článku představil Freye
jako rasistu a sexistu, který
„zlovolně“ prosazuje
zájmy farmaceutického průmyslu. Poté, co do případu zasáhl
ministr vysokoškolského vzdělávání Frederic
Vidal a požadoval
vyšetřování učitele, někteří kolegové radili Freyemu, aby
kapituloval, ale on se rozhodl bránit. Výsledkem je, že ve zprávě
vydané o několik měsíců později obnovila inspekce ministerstva
čest profesora úplným vymazáním obvinění vznesených proti
němu. „Hlavním důvodem
je, že disidentství je založeno na odvaze každého jednotlivce,"
konstatuje pozorovatel.
Podle
Bok-Côté od nynějška cenzura přišla na Západ, kde funguje
„zdola nahoru“
pomocí sledovacích zařízení, která dávají
„přemrštěnou“
moc „drobným
tyranům“ ze
sociálních sítí a jejich přátelům z médií.
„Toto je nová kapitola v historii disidentů, která se otevírá
v západních demokraciích,“
uzavírá autor článku.
(kou, prvnizpravy.cz, lefigaro.fr, foto: pl)