Experti radí příští vládě. Zvyšte daň bohatším a zdaňte druhé byty

Markéta Bidrmanová, seznamzpravy.cz

V článku se můžeme dočíst o hledání a vypisování nových daní, které však zřejmě přinesou jen několik miliard. Stát však potřebuje stamiliardy. Kde by je měl stát brát podle expertů?

Můžeme na tuto otázku odpovědět bez dlouhého váhání. Alternativou zdaňování všeho a dalšího růstu daní jsou reparace, které nám Německo dluhuje a dosud nezaplatilo. Jde o několik bilionů korun, o mnohem více než 5 bilionů. Pokud debatu na téma reparace sledujete, jistě jste se setkali i s částkou 10 bilionů korun. K upřesnění výše reparací, které nám má Německo zaplatit, dojde později. Nyní tím nejdůležitějším krokem je, aby naše vláda si konečně dodala odvahu a dala podnět Německu k zahájení jednání o zaplacení reparací. Výmluvy na Česko-německou deklaraci jsou falešné.

Pokud si položíme otázku, zda pro obyčejného občana je lepší dluhová spirála nebo zaplacení reparací Německem, jistě si většina z nás vybere tu druhou možnost. Je přece samozřejmostí, že to, co nám Němci ukradli nebo zničili, musí nám zaplatit. Opíráme se nejen o Pařížskou reparační dohodu, ale také o jeden z principů mezinárodního práva, který zakotvuje povinnost agresora zaplatit své oběti škody, které jí agresí vznikly. Že Německo bylo agresorem a my jeho obětí, ani v současnosti nikdo nepochybuje. A do třetice máme ještě jeden zcela zásadní argument. Již počátkem 70. let minulého století kancléř W. Brandt v Praze prohlásil, že Německo nám zaplatí reparace, jakmile bude sjednocené. Posledním v řadě těchto německých ústavních činitelů byl H.-D. Genscher, tehdy ministr zahraničních věcí, který požádal ještě o sečkání, než oficiálně ke sjednocení Německa dojde. Když došlo ke sjednocení, požádal Genscher o další čas. Jakmile budou ukončeny celoněmecké volby, slíbil dojde k jednání o reparacích. Celoněmecké volby byly pryč a němečtí diplomaté o reparacích nechtěli ani slyšet.

Jak asi bychom kvalifikovali jednání Genschera? Když řekneme, že bylo nesolidní, budeme hodně slušní. Naše nároky na reparace však nezanikly, trvají dále.

Bude dobré, když si uvědomíme, že nejen ČR čeká na německé reparace, ale také Řecko a Polsko. Ty jsou dále. Jednání s Německem o reparacích zahájily, Německo je popírá. Tím však jejich úsilí, aby Německo jim zaplatilo reparace, nekončí, spíše začíná.

My, co jsme prožili německou krvavou okupaci, si ještě vzpomínáme na hladové příděly potravin, na nemoci, které nás v důsledku podvýživy, trápily. Na nedostatek léků a hlavně na německý teror. V Praze několik hodin před kapitulací němečtí vojáci se snažili obsadit střed města. Hořela Staroměstská radnice a některé další domy. Na barikádách umírali bojovníci a ve sklepeních domů a v bytech Němci zabíjeli civilní obyvatelstvo. Na 360 tisíc našich lidí obětovalo své životy, abychom mohli Československou republiku obnovit. První léta naší svobody byla poznamenána nedostatkem životních potřeb a silného pracovního nasazení. Bez německých reparací jsme obnovovali celou republiku, zvláště Slovensko bylo válkou poničené. Za vlastní peníze a vlastní silou jsme budovali republiku. Dnes však požadujeme, aby Německo nám reparace zaplatilo. Máme na ně nárok! Dr. O. Tuleškov

.