Na stavbu Osvětimi německá Deutsche bank a Banka pro mezinárodní vypořádání ve Švýcarsku poskytly úvěr 1 miliardu říšských marek. Sedm kilometrů od hlavního vyhlazovacího tábora "Osvětim 2 – Březinka" vznikl průmyslový areál o rozloze 24 km2, na němž se nacházela tehdy největší chemička světa, která patřila pod kartel IG Farben. V tomto areálu umíraly každý měsíc desetitisíce moderních otroků z celé Evropy. V současnosti občas jen někteří historici a učebnice skromně zmiňují, že kousek od Osvětimi měla pobočku "firma" IG Farben, jakoby se jednalo o příměstský pivovar. Tato "firma" přitom již k roku 1938 zahrnovala 880 mezinárodních korporací (500 německo–francouzských a 380 anglo–amerických) ovládajících trhy s petrochemií a farmacií, plus desítky bank, které měly v chemicko–farmaceutickém kartelu a nacistické mašinerii investice. V USA vznikla oficiální pobočka kartelu s názvem American IG a veškeré fůze společností probíhaly v dolarech (nikoli markách!). Doporučuji těm, co se o tuto problematiku zajímají více, knihu "Hell s cartel" (Pekelný kartel) od D. Jeffreyse.

Ti nejvíce zkompromitovaní členové představenstva a dozorčí rady IG Farben byli v poválečných procesech s nacistickými zločinci odsouzeni k mnohaletým trestům. Po odpykání trestů (často notně zkrácených) však opět zasedli v představenstvech a dozorčích radách koncernů, které vznikly restrukturalizací původní IG Farben. V trezorech IG se po válce našly pečlivě připravené plány ve složkách "Reorganizace Rakouského chemického průmyslu" či "Plány hospodářského celku Bordeaux – Baku" nebo "Plánování Ruského průmyslu pod německým vedením". Oficiální dokumenty Norimberského tribunálu i Amerického kongresu jednoznačně dokazují, že 2 světová válka byla z logistického a technologického hlediska nejen připravována, ale především umožněna kartely a zejména IG Farben. Obžaloba v Norimberku nakonec prokázala, že bez účasti korporací IG Farben by ke Druhé světové válce nemohlo dojít! Jen v roce 1943 například dodal kartel nacistické mašinérii 100% syntetického kaučuku, metanolu, mazacích olejů, 95% niklu a jedovatých plynů, 90% plastů, 84% výbušnin, 70% střelného prachu a 46% leteckého benzínu...

Nábor klíčových aktérů pro vznik Evropského hospodářského společenství (budoucí EU) probíhal v líhních technokratů, kteří už měli plány pro poválečné uspořádání Evropy. Nejznámější z nich byl Walter Hallstein, první prezident Evropské komise. Tento bývalý vysoce postavený nacista a člen svazu "ochránců (nacistického) práva" se podílel na zformování a podpisu tzv. Římské smlouvy, jejímž logickým vyvrcholením je Lisabonská smlouva z roku 2009. Základní kameny, na nichž pochybné a nedemokratické struktury EU dodnes fungují, jsou dílem dalšího nacisty – Fritze Ter Meera, válečného zločince odsouzeného v Norimberku a člena vedení IG Farben, který spolu s Carlem Wursterem (dalším nacistou a vysokým funkcionářem IG) celá desetiletí, jako vlivní lobbisté a "špičkoví odborníci" pracovali v SRN na projektu EHS. Detailnější půdorysy této spolupráce nacistů na "nové Evropě" najdete v práci německého doktora Matthiase Ratha "Nacistické kořeny bruselské EU". Klíčovou infrastrukturu EU tvoří 50 000 byrokratů, proti nimž je pár stovek tzv. europoslanců (ještě fragmentovaných podle zemí a politického spektra) dětmi na hřišti.

A to zde nezmiňuji další členy kartelu – Du Pont, Schell, Texaco, Standard Oil, ... nebo nacistické mecenáše Bank of England, Chase Manhattan, Bank of New York a mnohé další. Odpověď na otázku, proč jste vlastně ještě mnozí nikdy neslyšeli o těchto skutečnostech, je jednoduchá: po roce 1945 kartely investovaly stovky miliard dolarů do dezinformační kampaně, jejímž prvořadým cílem bylo přepsat Evropské a světové dějiny a tím zahladit stopy své hrůzné minulosti. Tato kampaň zastírající korporační původ obou světových válek byla podmínkou třetího pokusu o dobytí Evropy, kterého jsme nyní svědky. Tentokrát politicko–ekonomickými mechanismy a pod vlajkou bruselské EU, ale těmi samými vlivnými skupinami a záměry.