Světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii nového koronaviru ve světě, uvedl generální ředitel této organitzace Tetros Adhanom Ghebreyesus: „V nejbližších dnech a týdnech očekáváme, že množství případů úmrtí a počet zasažených zemí se navýší. Došli jsme k závěru, že COVID19 může být brán jako pandemie.“

Toto prohlášení bylo dostatečně silné, aby svedlo světovou ekonomiku do nové fáze deprese, což se okamžitě projevilo v obchodování všech světových burz. Ale jak se ukázalo, byla to jen předehra ke skutečným novinkám.

V noci na 12. března prezident USA Donald Trump oznámil zákaz cestování z Evropy do USA. Zatím na 30 dní. Kromě toho Trump přímo obvinil evropské vlády ze slabosti a neakceschopnosti. „Evropská unie nedokázala přijmout analogická (Spojeným státům) preventivní opatření a omezit cesty z Číny a dalších ohnisek nákazy.“

Rozpad (…jednopolárně… pozn. překl) globalizovaného světa přichází rychleji, než předpokládaly nejsmělejší prognózy. Koronavirus je jen záminka pro to, jak změnit naprosto všechna pravidla Velké hry. Trump nepovažoval za nutné dodržet diplomatické zvyklosti a o rozhodnutích, jež vstoupila v platnost, tradičně informoval přes Twitter.

Charakteristické je, že ze strany Číny vůči USA, ani obráceně k žádným vzájemným omezením možností cestování nedošlo. To názorně ukazuje, co a kdo je prioritou amerických elit vzhledem k jejich vidění světa. Žádné rituální zaklínání „společnými hodnotami“ a „jednotným Západem“ nestojí ani za zlámaný groš, když dojde na reálné hrozby. Zde se projevují Trumpovy německé kořeny – názorně ukazuje celému světu, co je to „Real Politik“ 21. století.

Mimochodem, zákaz cestování do USA se netýká Velké Británie, což je zvlášť urážlivé pro Berlín a Paříž, které nemají nejmenší představu, jak pokračovat dál v globálním světě po odchodu Velké Británie z EU. Je samozřejmě možné tvářit se a dávat všemi způsoby najevo, že „všechno jde podle plánu“. Nicméně, kromě vážných problémů s rozpočtem, který přišel o 10 procent příjmů a nikdo v EU zatím nepřišel na to, jak tuto ztrátu nahradit, EU nyní působí silně oslabeně vůči svým velkým i malým konkurentům.

A soupeři aktivně prověřují stabilitu EU na všech frontách. Například Turecko. Těžko říci, jestli by si Erdogan dovolil takový nátlak na Evropu s běženci před třemi, čtyřmi roky. Proč to nezkusit znovu, když to s běženci takto probíhalo v roce 2015? Dnes jsou jeho možnosti zatlačit na Evropu podstatně větší.

Rozhodnutí Trumpa uzavřít Spojené státy vůči cestování z evropských zemí není jen úderem proti „staré“ Evropě nebo v širším smyslu proti EU. Toto rozhodnutí je těžkým úderem euroatlantismu. EU, která se ještě nevzpamatovala z brexitu, tím dostala úder ještě silnější. Na mapě světa opět začínají prosvítat rysy anglosaského světa, který předpokládá, že bude držet starou Evropu na vzdálenost upažené ruky a podle potřeby ji bude využívat pro své zájmy.

Za všemi těmi politickými, zdravotními a humanitárními opatřeními stojí ekonomické zájmy. Na upadajícím globálním trhu už znova platí, že každý hraje jen sám za sebe. Spojenectví se stávají situačními a aliance se uzavírají na dobu jediné „vojenské operace“ a jsou doprovázeny nepřetržitými separátními jednáními všech účastníků událostí.

Zahájením nové obchodní války prakticky s celým světem USA zjišťují, jaký je reálný poměr sil, jak si kdo stojí. Epidemie koronaviru se stala ideální zkouškou, která názorně odhalí stav ekonomického a politického organismu různých zemí. A obrázek se tu skládá velice překvapivý.

Čínská komunistická strana ukázala celému světu tak neuvěřitelnou úroveň mobilizační připravenosti a způsobilosti vypořádat se s nejvážnějšími hrozbami, že už nikdo není na pochybách, že Čína je novou supervelmocí. Čína využila své obrovské průmyslové, vědecké a organizační zdroje. A také politické možnosti, které, jak se ukázalo, jsou pouze v možnostech vlády státu se socialistickým systémem.

V té samé době se Itálie řazená mezi 10 hospodářsky nejrozvinutějších zemí světa nachází prakticky v kolapsu a je nucena obrátit se o pomoc právě k Číně, která přislíbila dodat italské vládě několik miliónů respiračních masek a 1000 ventilačních přístrojů. Jak se ukázalo, ekonomicky rozvinutá Itálie nedokáže sama rychle vyrobit ani respirační masky, nemluvě už o zdravotní technice. Každoroční parlamentní volby také nepřispívají k efektivní práci vlády v mimořádné situaci.

Koronavirus a ekonomická krize, kterou ohlašují mnozí ekonomové, znovu vynášejí na pořad dne otázku výběru vhodných sociálněpolitických systémů pro státy a národy. Západní model demokracie, jehož nadřazenost nikdo (kromě Číny) nezpochybňuje více jak 40 let, znovu podléhá pochybám, včetně široké veřejnosti v baště této demokracie – USA, jejichž establishment nechápe, co si počít s fenoménem Sanderse.