^{Edvard Beneš IV}

^{Demokratický státník československý a evropský 1918–1937}

^{Prof. PhDr. František Hejl, CSc.}

^{V roce 1937 vedená jednání a učiněná rozhodnutí byla završením příprav na děje roku 1938. Je až těžko pochopitelné, jak naivně optimisticky a v podstatě nezodpovědně se chovalo pražské ministerstvo zahraničních věcí, které bylo od Jana Masaryka přesně a soustavně zahrnováno přesnými a výbornými informacemi. Překvapuje, že Kamil Krofta mírnil ještě 18. února 1938 Masarykovu naléhavost a horlivost, když mu intimoval: „...zprávy o nepřátelských záměrech Berlína proti Československu třeba pokládat za nesprávné ... Můžeme být klidni. Krofta.” 11)}

^{Edvard Beneš si na rozdíl nejenom od svého ministra, ale i od předsedy vlády Milana Hodži uvědomoval nebezpečí, které před Československem od roku 1935 vyvstávalo, a to jak ze strany Henleina a SdP, tak ze strany Berlína. Už v roce 1935 uvažoval o rozpuštění SdP. Neuspěl však. Nemocný prezident rozhodl, aby Henleinova strana byla do voleb připuštěna. A jaké bylo překvapení! Dostala v nich nejvyšší počet hlasů a stala se nejsilnější československou politickou stranou. Bylo to poprvé, kdy Beneš u Masaryka prohrál.12) Masaryk své rozhodnutí hájil tím, že zákaz Henleinovy strany by nám nepomohl a že by si německá nespokojenost našla jiné a možná i horší cesty. Stejné stanovisko zaujal i Jan Masaryk. 13)}

^{Otázka menšin byla v Československu velmi aktuálním problémem, především pokud jde o Němce a Slováky. Přitom československá menšinová politika snese evropská demokratická měřítka. Národně demokratická revoluce roku 1918 zrušila již nevhodné středověké šlechtické tituly a zároveň též společenské a politické výsady, které se k nim vázaly. Zároveň odstranila nadřazenost jedné národnosti nad druhou, budovala – a to velmi úspěšně a ve střední Evropě neměla konkurenta – společnost rovnoprávných občanů. A právě neschopnost německé menšiny vyrovnat se se ztrátou svého za monarchie privilegovaného postavení byla překážkou politicko–společenského soužití. Po nástupu Hitlera k moci a jeho ideologie rozhořelo se hnutí Heim ins Reich.}

^{Otázka slovenská je však složitější. Čechoslovakismus třicátých let stal se překážkou rozvoje soužití dvou nejbližších národů. Mluvíme–li o tomto problému, je třeba mít stále na paměti, že obtíže vznikaly z činnosti a ideologie vládnoucí vrstvy, neměly masový charakter. Český paternalizmus politické a kulturní problémy prohluboval, stejně i nedostatečně řešené otázky sociální. Nevyřešená národnostní otázka se stala překážkou jednoty společného státu, ač tak příhodná situace jinde v Evropě neexistovala a neexistuje. Bolestivě musím konstatovat, že se s touto otázkou nedokázal vyrovnat ani Edvard Beneš, a to až do konce svého života. Zaujímal však zcela tolerantní stanovisko při vstřícném postoji k řešení všech ostatních otázek.}

^Literatura:

^{1) Olivová, Věra: Manipulace s dějinami první republiky; in : ČCH 9 (1993), s. 442–459; též samostatně Praha 1998.}

^{2) Halas, František X. a Jordán, František: Dokumenty k dějinám Masarykovy Univerzity v Brně II., Brno 1995; č. 95, s. 272–274.}

^{3) Churchill, Winston S.: Druhá světová válka , Praha 1992, s. 34.}

^{4) Pecháček, Jaroslav: Masaryk, Beneš, Hrad – Masarykovy dopisy Benešovi; (České slovo, Mnichov 1984), Faun, Praha 1996, s.73 n.}

^{5) Smetanová, Jindřiška: T.G.M: Proč se neřekne pravda?,s. 274.}

^{6) Havlíček, František: Edvard Beneš – člověk, sociolog, politik; Praha 1991.}

^{7) Brož, Ivan: Diplomat veselé mysli, Praha 2000; s. 109.}

^{8) Ibid., s.109. 9)  Ibid., s.113. 10) Ibid., s.118. 11) Ibid., s. 119.}

^{12) Firt, Julius: Knihy a osudy, s. 247.}

^{13) Drtina, Prokop: Československo můj osud, Praha 1992, I./1, s. 98 a 99.}