Při demonstracích mladých lidí se prakticky ve všech zemích Evropy objevují hesla hlásající, že mladá generace nemá budoucnost. Proto je prý zbytečné vůbec studovat.

Tento odhad situace je poměrně přesný, ale pokud je jako příčina neperspektivnosti mladých uváděno oteplování planety, jedná se vyloženě o pláč na špatném hrobě.

Dříve než klimatické změny, dostihnou mladé lidi důsledky vývoje světové ekonomiky, ale také vývoje demografického a sociálního. V důsledku proměn trhu práce mohou mladí očekávat nejistější a hůře odměňované pracovní příležitosti, než tomu bylo dříve. Obvyklé bude, že budou střídat neplacené stáže a rekvalifikace s kratšími i delšími obdobími nezaměstnanosti. To se bude stále častěji týkat i kvalifikovaných pracovníků a také těch, kdo zaujmou střední i vyšší posty v hierarchii řízení. Na Západ od našich hranic to vše probíhá už po několik dekád.

I pokud najdou mladí lidé stabilnější práci, budou mít problém s opatřením bydlení, a to především ve větších městech. Jestliže jim nepomohou rodiče, budou po zbytek života kočovat po drahých podnájmech, které odčerpají velkou část jejich příjmů. Opět bez ohledu na to, nakolik byli ve škole studijně úspěšní.

Musejí se připravit také na snížení sociálních jistot a na riziko, že v chudobě zestárnou i mnozí z těch, kdo jsou dnes po formální stránce stále vzdělanější. Ve snaze tato rizika minimalizovat, budou se mnozí z nich neúměrně zadlužovat

Přidá–li se k tomu pokles tempa růstu ekonomiky a nástup revoluce 4.0, která nemusí ohrozit jen ty méně kvalifikované, může to u mladých lidí vyvolat pochybnosti o rentabilitě jejich studia. Studovat však tak jako tak musí, neboť ti bez diplomů na tom budou ještě hůře.

Všechny zmíněné problémy se na Západ od našich hranic týkají generací narozených od osmdesátých let, na nás doléhají s určitým zpožděním. Jejich nástup je však natolik dynamický, že může zpochybnit budoucnost mladé generace mnohem dříve než možné klimatické změny.