I v té poslední šumavské chalupě dnes běží televize, na náměstích, hoří svíčky, … Zemřel vskutku národní umělec, skromný člověk, nepovyšoval se, žil zde s námi,... Proto jsme ho také milovali, byl jedním z nás.

Jeho hlas byl nazýván božským. I to jeho jméno „Gott“ mu bylo Bohem přisouzeno. To byl vskutku národní umělec. Byl úzce spjat s tímto národem, v tom často ideologicky rozhádaném světě dobře reprezentoval naši vlast, tedy naše Československo, později Českou republiku. Neodešel do emigrace hledat štěstí, sdílel s námi náš, často trpký osud. Rozdával radost, zpíval ty písně s námi. Zpíval je na plných podiích, na plných stadiónech, zpíval je na plných náměstích…. A my jsme zpívali ty písně s ním. V těchto dnech stojíme ve smutku a v slzách před rakví Karla Gotta. Kilometrové fronty truchlících…. přijeli od Ostravy, od Brna, z rodné Plzně, …. Ale i z Aše, z Úpice, od Pecky i z té zapadlé Lhoty. Přijeli i z Bratislavy, Košic, z Berlína, z Vídně, …. Vzpomínají na něj s úctou v Rusku, ve Francii, v Německu, Švýcarsku… Mají jej v paměti i ti světoznámí ruští Alexandrovci, zpíval s nimi za jejich i za naše padlé hrdiny.

Nabízí se dnes srovnání. je to propastný rozdíl oproti jiným tzv. " nositelům pravdy", .... to je to srovnání mezi těmi mediálně vyvolenými a se zpěvákem, kterého jsme milovali. Nebude mít sice lavičky za miliony, nebude mít své letiště, ale neměl ani prázdné divadelní sály, sportovní haly, nežadonil ani dotace ...

Karel Gott bude i po smrti milován, jak v Praze, Plzni, tak i v té zapadlé Lhotě, ale i v Bratislavě, v Berlíně, Vídni, Moskvě.... Tam všude dnes je smutno nad odchodem zpěváka, kterého jsme milovali....

Včera jsem přijel z podkrkonošské Úpici... Na TV okruhu je promítán film o Karlu Gottovi, který před 13lety byl na návštěvě v Úpici. Přijel a zazpíval, představil zde i své obrazy. Náměstí v Úpici bylo plné. Dnes je i tam smutno. Děkujeme Ti Karle za ty písně.