Východ, zastoupený Ruskem a Čínou, získává na síle a stále více konkuruje Spojeným státům. A pandemie tyto procesy jen urychluje, a proto zejména Evropa a Německo se musí přehodnotit a přemýšlet o své budoucí strategii co nejdříve, nebo zemřou, poukazuje autor článku Moritz Enders.

Po pandemii nezůstane EU stejná, píše Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Bude se muset „znovu zamyslet nebo zemřít“. A proto je důležité zaprvé reformovat euro, zbavit se americké diktatury, budovat mírové vztahy s Ruskem a také se vrátit k právnímu státu odmítnutím totalitarismu a autoritářství, míní autor článku Moritz Enders.

Ve světové ekonomice a geopolitice dochází k hlubokým změnám, pokračuje publikace. A jejich příčinou není pandemie: ta je pouze urychlila. Po druhé světové válce se USA staly vedoucí supervelmocí a do roku 2000 nikdo – včetně Sovětského svazu – vážně nezpochybnil její status. Převaha Američanů byla založena na ostrovním postavení jejich země, jakož i na ekonomické síle, ale od 70. let začali převádět své výrobní kapacity do Asie.

Ve výsledku se Spojeným státům stala Čína vážným konkurentem, neboť s ekonomickou silou přichází i politická, uvádí autor. Nyní Bílý dům dělá vše pro to, aby omezil expanzi Říše středu. A tento konflikt může vést k rozdělení světa na západní a východní bloky. Pro Evropskou unii a zejména pro Německo, které je závislé na vývozu, to bude velký problém.

Z ekonomického hlediska by si EU mohla udržet nezávislost a zaujmout své místo v klubu supervelmocí, uvádí Anders. Ve skutečnosti nikde jinde na světě nejsou středně velké podniky tak rozvinuté jako v unii. Nicméně s „těžkým břemenem“ na krku Evropanů však leží euro a „táhne je ke dnu“. To však neznamená, že musí být zcela opuštěno. Je nezbytné, aby si EU zachovala finanční svrchovanost na Spojených státech, protože Washington neustále používá dolar k prosazování svých hospodářských a geopolitických zájmů. Systém paralelních národních měn by však mohl státům na jihu EU umožnit znovu prodat své zboží za konkurenceschopné ceny. Pro severní část Evropy by to zase sloužilo jako pobídka k inovacím, a to by vedlo ke zvýšení produkce, vysvětluje Anders.

Měnící se rovnováha moci ve světě vedla USA, aby věnovaly Číně více pozornosti. To dává EU šanci se emancipovat od Američanů, jinak unie navždy zůstane jejich vazalem. Nedávné události – protiruské sankce a konflikt s Íránem – jasně ukázaly, nakolik je prostor pro činnost Evropy omezený. Situaci ještě zhoršují vnitroevropské konflikty, například boj Francie a Itálie o vliv v Libyi, poznamenává autor.

Bruselskou strategií by měla být spolupráce nejen se Spojenými státy, ale také s dalšími hráči. K tomu je třeba využívat umění diplomacie a v případě potřeby působit jako protiváha vůči tlaku jedné ze stran. Účinnost takové strategie potvrzuje příklad Ruska, které, i přes aktivní sbližování s Čínou, stále více hájí své národní zájmy.

Konflikt s Ruskem, který z tohoto důvodu vznikl, je prospěšný Američanům, ale ne Evropanům. Bez Moskvy nelze v Evropě vytvořit spolehlivou bezpečnostní architekturu. Kromě toho by odstranění Ruska z tohoto procesu bylo nerozumné, protože je také evropskou zemí. „A zejména my Němci nesmíme zapomenout na to, že Sovětský svaz učinil největší oběti, aby osvobodil svět od jha nacionálního socialismu," připomíná autor. „Je čas vybudovat nejen německo–francouzské, ale také německo–ruské přátelství. Může se stát pilířem míru v Evropě.“