Já vím, že se říká „dráždit hada bosou nohou“, a konstatuji, že rozhodně nepovažuji Rusy za hady. Rusko tedy rozhodně není had. Spíše bych řekl, že je to tygr. Možná sibiřský. A někdo, abychom použili další úsloví, začal toho tygra tahat za ocas. A foukat mu sůl do očí.

Formální podobu to mělo blbnutí kolem sochy maršála Koněva na Praze 6. Jistěže tam tu sochu nechali instalovat normalizační soudruzi, asi aby se „zavděčili“ v Moskvě. Ovšem ona socha byla odhalena 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. To je problém. Pomatenci a političtí hrdinové po 30 letech od pádu bolševismu v SSSR, tedy v Rusku a ve východní Evropě, nevěděli nic lepšího než sochu odstranit v době 75. výročí vítězství nad nacismem. Úžasný nápad. Buď jsou aktéři toho svržení pomníku mimořádně hloupí, nebo naopak. Chytří až moc. Spíše vychytralí. Věděli, jak Rusy co nejvíce namíchnout, a mysleli si... no, vlastně nevím, co si mysleli, ale vím, jaký je výsledek.

Rusové následně vydali zákon, který umožňuje, ba dokonce nařizuje ruským orgánům stíhat každého, kdo by se choval nějak neuctivě k památníkům osvoboditelské sovětské armády a památníkům jejích velitelů. A Putin to s chutí podepsal. A u národa si šplhnul.

Neb neustále opakované vyprávěnky, jak jsou Rusové tací či onací a nemají rádi Putina a už–už ho svrhnou, neplatí. Putin je v očích Rusů jen přechodný jev. Zda zrovna vládne Putin, Mikuláš anebo Stalin – „éto vsjo ravno“. Oni jsou hlavně ruští vlastenci. Celý národ. A také věřící, což je dnes ve zmateném světě důležité. Podle jejich mínění je Rusko obklopeno lotry, kteří ho chtějí zničit. A dějiny jim, podle nich, dávají za pravdu.

Začali to Pečeněhové a Polovci, jak před pár dny připomenul Putin (a kdekdo se mu v zahraničí smál), dále Zlatá horda, pak Napoleon, po staletí Osmani – tedy dnes Turci, někdy za pomoci Francie a Anglie. Celoevropský vrah milovaný Francouzi, Napoleon, se dokázal dostat až do Moskvy. Pak ho Rusové vyhnali zpět až do Paříže. Císařské Německo rozpoutalo válku a hlavně chtělo dobýt Rusko. Pak, když to nevyšlo, vyvolalo bolševickou revoluci. Nacistické Německo páchalo genocidu na celé cestě do Moskvy, Kavkazu a Stalingradu. A nazpátek, když je Rusové hnali až do Berlína, jakbysmet. To stálo SSSR, dnes Rusko, 30 milionů životů.

Nedávno byl v jednom týdeníku obrázek, jak sebe a svět vidí Rusové. V přední části obrázku, rameno na rameno, stojí Rusové se zbraněmi, namířenými do všech stran. Od východu po západ. A odtamtud proti nim postupují ozbrojené hordy. Mongolové i křižáci, Napoleonovi Francouzi a nacisté v typických helmách a nad nimi vlají jejich vlajky.

A pokud šli Rusové do Evropy, tak podle jejich přesvědčení, vždycky Evropě na pomoc. Zbavit ji krutovlády Napoleona. Zkrotit Osmany a osvobodit jih Ukrajiny a 1853–1856 Krym. Odstranit 500 let trvající nadvládu muslimů nad Bulhary, Řeky, Armény a dneska Kurdy. Našemu císaři Františku Josefovi I. pomohla ruská armáda zkrotit v roce 1849 Maďary, již chtěli maďarizovat anebo zlikvidovat všechny menšinové národy na území Uherska, tedy Slováky, Rusíny, Srby, Rumuny a Chorvaty.

Porážka nacismu je v Rusku vnímána také jako civilizační epopej. Kdy byly Rusy zachráněny všechny východoevropské a balkánské národy před vyhubením. Což je historická pravda. Můžete se třeba vzteknout, ale svět to tak vidí a vidět bude (až na Němce a dnešní americké progresivisty).

Pokud by Hitler vyhrál, milí čtenáři, je skoro jisté, že by mluvili všichni Češi, kteří by přežili, německy a žili by jako druhořadí občané Říše v oblasti zvané Protektorat Böhmen und Mähren. V mojí knize Mauthausen najdete informace, jak Němci – tedy žádní „nacisté“, ale prostě Němci, jak říká Daniel Jonah Goldhagen v knize „Hitlerovi ochotní katani“ – plánovali Evropě budoucnost (doporučuji přečíst) Třeba u Mauthausenu, kde se připravovala další realizace „konečného řešení“. Stavěl se tam do podzimu roku 1944(!) koncentrák, kde měly být plynové pece a spalovací komory pro 15 000 lidí denně. To znamená 550 000 lidí zavražděných „průmyslově “ za jeden rok. „Materiálem“ měli být po zavraždění všech židů Slované – Rusové, Poláci a Češi. Henlein si to z celého srdce sudetských Němců přál.

A tak dnes hlavnímu hrdinovi, starostovi Prahy 6, Ondřeji Kolářovi asi není do smíchu. Rusové se ozvali. Každý, kdo něco o Rusku ví, chápe, že to nemusí pro starostu z TOP 09 dopadnout nejlépe. Jak? Kdy? „Čort znájet!“

To neznamená, že s tím souhlasím! Pouze konstatuji, že s tím nikdo nic nenadělá. Jak pravil imaginární český genius Jára Cimrman. „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.“ Bláboly, aby něco dělala vláda, jsou na nic. Jak a co by asi dělala?

Navíc, ona asi nebude z naší (a vůbec západní Evropy) moc velká snaha. Na pomoc teď naši vládu volá tatínek starosty, pan Petr Kolář. Což je horší než špatný. Pan Petr Kolář, je známá firma. V politických i jiných kruzích se to obecně ví. Vlády, politici a tajné služby strašně rádi užívají zrádců. Ale nepomáhají jim. Starší Kolář byl velice pilným úředníkem polistopadových vlád, až se dostal na místo velvyslance ve Švédsku. Čí zásluhou, se přesně neví. Jedovaté huby říkají, že jej tam dosadil sám Václav Klaus, ostatní říkají, že to byl kůň Václava Havla v době sporu obou pánů. A právě tento pán – český velvyslanec – jednoho dne náhle vystoupil se senzačními odhaleními o černých fondech v ODS. A vrazil tak české vládě kudlu do zad. Náhlý výron morality v době, kdy se tady nosily miliony v igelitkách (banky moc nefungovaly) a přátelé ČSSD se stříleli navzájem samopaly nebo u pump pistolemi s tlumiči (a to jsme byli proti celému bývalému táboru RVHP včetně bývalé NDR místem klidu a míru) je poněkud nepravděpodobný.

Media, jako by na to čekala (tehdy byla v německých rukou!), spustila kampaň. Připomeňme, že v té době měla ČR obrovský ekonomický nástup a zahraniční media začala hovořit o „ českém hospodářském zázraku“ (viz Německý hospodářský zázrak).

Toto srovnávání českého ekonomického úspěchu je dáváno jako příčinná souvislost s pokusem o svržení Klausovy vlády. Takový ekonomický vývoj v ČR by mohl zlikvidovat zájmy mnoha byznysmenů a politiků na Západě a plán vytvořit z České republiky, jak psala media, „tajnou 17. spolkovou zemi“ Německa. Kterýžto záměr byl kritiky tohoto směru nazýván pokusem o vytvoření „ekonomického protektorátu“. Zda a jak se to povedlo, si zhodnoťte sami.

Těsně před Havlovým projevem a na základě informací pana velvyslance Petra Koláře a po mediální kampani předstoupili dne 28. listopadu 1997 před novináře vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip. Přečetli předem připravené prohlášení, v němž vyzvali Václava Klause k odstoupení z čela ODS. A protože Klaus byl zrovna v té době pracovně v Sarajevu, hovoří se o této události jako o „sarajevském atentátu“.

Právě na to na navazoval Havlův projev 9. prosince 1997 v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Tehdejší prezident České republiky Václav Havel vyhlásil celonárodní „blbou náladu“. Právě Havel odstartoval zatím nejtěžší politickou krizi v historii samostatné České republiky, která vyústila v demisi vlády.

Po pravdě řečeno, je na světě jen málo států, kde by to nějakému velvyslanci prošlo. Ovšem pan Kolář byl odměněn funkcí velvyslance ve Irsku, dále pak místem velvyslance v USA(!)a pak velvyslancem v Rusku (8. února 2011 – 31. prosince 2012). Proč byl odvolán Moskvy tak rychle, se neuvádí. Zamyslete se sami, jak by asi dopadl nějaký takový funkcionář vlády USA, Francie anebo Ruska? Schválně, co vás napadne…

No a najednou se objevil na lokální politické scéně pan starosta Ondřej Kolář, synáček. A vybojuje, opět za pomoci medií a „pokrokářů“ a podivných vlivových skupin odstranění sochy sovětského maršála. A maršála přitom všichni veřejně ostouzí. Čímž podle Rusů ostouzí celý ruský národ.

A vše zakončí podloudným odstraněním maršálovy sochy za vyžití nouzového stavu. Navíc to vyvrcholí majstrštykem, skutečně pubertálním vtípkem na Facebooku: Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně. Ven jen s rouškou nebo jinou překrývkou úst a nosu. Což napsal Kolář ml. k odstranění Koněvovy sochy. Tento výrok vzápětí oběhl ruská média. Píší naši novináři.

Pravda je, že tento výrok rozzuřil prakticky nejen všechny Rusy, ale všechny obyvatele Ruska, tedy i „Nerusy“, jejichž předkové bojovali a padli v druhé světové válce na straně SSSR. Ne nadarmo ji všichni považují za Velkou vlasteneckou válku. V dnešní Ruské federaci, rozlohou největším státě světa, žije 146 milionů obyvatel. A nenajdete tam rodinu, jejíž předkové nesložili svoje kosti na válečné frontě od Moskvy až po Paříž. Kdy pomohli nejprve porazit, dle jejich názoru, genocidního šílence Napoleona a jeho zločinnou armádu. A v letech 1941 až 1945 pak rozeseli své mrtvé od Brestu, přes předměstí Moskvy až po Berlín. A vítězství zakončili slavnostně a historicky v Praze.

A nezkoušejte s nimi moc mluvit o paktu Molotov–Ribbentrop. Na tom se téměř s žádným Rusem, Ukrajincem a Bělorusem nikdy neshodnete. To vám zaručuji. Omlátí vám o hlavu “bílé Čechy“ (legionáře, které já považuji za mimořádné hrdiny a vlastence), Západ, který drbal Hitlera pod bradou a pak podepsal Mnichov, a dnešní politiku Unie i USA. A hlavně jim nesahejte na mrtvé ruské (sovětské) vojáky. To bývá až fyzicky nebezpečné. Sice s mnoha jejich vývody a výklady nesouhlasím, ale jinak se jim ani nedivím.

Oni to vidí jinak. My také nechceme uznat, že husité byli středověkou obdobou náboženských fanatiků, za jaké dnes oprávněně považujeme Talibán. Ostatně husité vraždili děsivě, přesvědčeni o své nejvyšším pravdě, a i díky tomu kališníky (utrakvisty) nikdo neporazil od roku 1419 až do roku 1620, respektive do 1648.

Proti povstavším Čechům a jejich spojencům – osvobozeným zajatcům, Rusům Italům, Srbům, Řekům atd. (viz) – stála pořád nesmírná síla, skupina armád Mitte. Pod vedením generála polního maršála Ferdinanda Schörnera, zvaného „Krvavý Ferdinand“, protože nechal popravoval vlastní vojáky a důstojníky za „ideovou nepevnost“ i na jaře 1945. Složení skupiny armád Mitte v květnu 1945 bylo:

Vzdušnou podporu jednotkám Skupiny armád Mitte zajišťovalo velení skupiny „Visla“, Luftwaffenkommando „Nordost“ (General der Flieger Martin Fiebig), které mělo v dubnu 1945 cca 100 bombardovacích letounů, 300 bitevních letounů, 600 stíhacích letounů, 100 nočních bitevních letounů, 70 námořních letounů a 150 průzkumných letounů. (Podrobnosti naleznete zde a zde.)

Tyto jednotky byly v počtu cca 1,2 milionu plně vyzbrojených mužů povolány bránit Protektorat Böhmen und Mähren a tzv. Sudety, tedy části Třetí říše, s úkolem chránit plánovanou poslední nacistickou oblast, zvanou Alpenfestung. Bojiště v Čechách mělo chránit plánované údajně nedobytné horské oblasti Alp v Bavorsku a Rakousku. Kam se mělo podle německého plánu stáhnout nacistické vedení, bráněné a obklopené „vybranými jednotkami“. Většina z těchto jednotek proto na našem území bojovala až do konce, či spěchala k Šumavě a Alpám. Původně totiž neprchali k Američanům do zajetí, ale měli se spojit s nacistickými jednotkami posledního odporu.

Maršál Schörner, hlavní velitel uskupení armád Mitte, nesplnil rozkaz hlavního velení Wehrmachtu ke kapitulaci ze dne 8. května. Řekl, že jej vojsku nepředal, protože mu byl znám záměr německého velení soustředit ustupující části armády v oblasti Rakouska a tu držet delší dobu.

Dále zde na našem území byly jednotky gestapa a Schutzpolizei. Vedle armády plnila svoji úlohu i domobrana – Volkssturm, němečtí civilisté, kteří byli připravováni na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střežení železničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům.

Jednotky SS žádnou dohodu (s povstalci) nepodepsaly. K 6. 4. 1945 měla SS v Protektorátě k dispozici 67 053 mužů, neznámý počet jednotek SS byl v tzv. Sudetech. V lednu 1945 se v „hlavním městě wehrwolfů“ Ústí nad Labem konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace a záškodnické akce po odchodu německé armády. Zde je také odpověď na stálé výkřiky o tom, jak Češi za povstání „vraždili“ nevinné německé chlapce, jací „chlapci“ to byli třeba v Brně.

Po hrdinném boji povstalců (počet padlých v Praze byl přes tři tisíce, Němců padly v Praze tři až čtyři tisíce, v celé ČR pak v Květnovém povstání cca šest tisíc padlých povstalců) a za nesmírné pomoci ROA, která bojovala na české straně od 6. do 8. května 1945 a pak odešla smrti vstříc, byla dojednána dohoda o odchodu Werhmachtu a pražských Němců z Prahy (viz Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze z 8.5. 1945).

Hlavní podepsaní dopadli dost špatně. Za Německo podepsaný gen. Touissant byl odsouzen na doživotí, propuštěn v roce 1961 jako výměna za dva komunistické agenty. Za Čechy podepsaný gen. Karel Kutlvašr byl stalinisty odsouzen na doživotí, na amnestii byl propuštěn v roce 1960 domů jen zemřít. Major Jaromír Nechanský byl odsouzen komunisty k smrti a popraven v roce 1950.

Takže tvrzení, že sem Koněvova tanková armáda jela „jen tak“, je nesmysl. A aby to bylo všem moudrých diskutérů jasné: na území Čech a Moravy zajali do květnu 1945 Rusové 900 000, slovy devět set tisíc německých vojáků. A ti pak šli pěšky do Ruska. Na to jsou tisíce dokumentárních fotografií. A skoro nikdo z nich se už nevrátil. Mimochodem, spočítejte, kolik jich asi stačilo „utéct k Američanům“, jak nám tvrdí místní politická legenda. Na začátku byl 1 milion 200 tisíc nacistických vojáků, z toho odečtěte padlé (jejich počet se odhaduje na 50 000) a také 900 000 zajatců. Takže kolik?

Je pravda, že komunisté provedli v roce 1948 převrat a následně morálně a ekonomicky zničili tuto zem. (Sami? On to nikdo od nás nedělal?) Z hlediska Rusů se ale Moskva hlavně zabezpečila proti dalšímu útoku ze středu Evropy (z Německa, z Francie anebo od USA), který podle nich měl vždy za úkol naprosto zničit Rusko.

Takže u nás se najednou k 75. výročí největší války v dějinách rozhodnou „mýr nix dýr nix“ politické nuly, že Koněva nechceme, protože bůh ví, jak vůbec bojoval proti Němcům, který sice velel osvobození nějakého toho koncentráku (Osvětim), velel viselsko–oderské operaci při přípravě útoku na Berlín, jeho vojska se zúčastnila dobytí Berlína, aby pak provedla tzv. „Pražskou operaci“. Kde jeho tankisté překonali 400 km, asi úplně zbytečně, prý jen taková procházka, úplný výlet. Tedy až na ten milion dvě stě tisíc německých nacistických vojáků.